Atentát v Ambassadore

Vcelku zručně poskládaná mozaika osudů, která je ale stejně obyčejně realisticky a pateticky nudná. Některé momenty sice slibují jakýs potenciál a přinutí mě soustředit se trochu víc, ale ten zbytek mě o to víc odpuzuje. Z ženského slepiciozního hlediska jako jedinou zajímavou věc vidím poskládané vedle sebe Demi Moore, Sharon Stone a Helent Hunt - když už nic, tak člověk může pozorovat míru plastické vyspravenosti jednotlivých ženštin. (28.12.2008)

Zasmušilé tři hvězdičky pro film, který měl na to, aby utkvěl v paměti na věky. Jenže na to by nesměl stát za scénářem sám Estevez, jenž je velice schopný v dialozích a také nadaný jako režisér, ale dějové myšlení mu prostě uniká. Ambassadoru by stačila polovina postav, na nichž by se dala celá událost mnohem lépe vykreslit, stejně jako by herci dostali prostor pro svoje výkony. Závěrečná scéna postřelení jen ukazuje, kolik postaviček bylo pro příběh zbytečných a obzvlášť vynechání starých bardů (Sharon a Demi mě vážně neoslnily) by filmu jen prospělo. Mladá krev vpřed. To bylo heslo minulosti i současnosti. A troufám si tvrdit, že Bobby by se mnou souhlasil. (08.08.2007)

Sny, iluze, naděje. O to všechno během pár vteřin připravil Američany v kuchyni hotelu Ambassador Palestinec Sirhan Bishara Sirhan a pro neznalé historie podotýkám, že to nebyl kuchař.. Patriotismus je jako krev. V každém by měl proudit, ale když jej chce člověk ukázat, je vždycky lepší když kape, než stříká. V tomto ohledu Estevezův vysněný projekt nezklamal, nicméně jeho spleť osudů zrcadlící v osobních touhách obyčejných lidí politicko-sociální problémy (dobové i současné) neměla dostatek dechu k nějakému hlubšímu ponoru či plavbě v proudu nestrojených emocí. Bobbyho bych zařadil mezi Redfordovy kousky o křehkých liberálních ideálech, které vždycky hodlá pošlapat nějaký fundamentalista či pravičák z Texasu a jeho přilehlého okolí.. (15.01.2016)

Tohle není o ději samotném, ale o neskutečném množství postav a jejich individuálních příběhů, které se více, či méně prolínají, a i přesto si snímek drží svižné tempo. Estevéz se zaměřil na psychologii postav, a to je silná zbraň tohoto filmu. Nemluvě o zástupu známých tváří, které uvudítě. O Kennedym a atentátu na něj jsem nevěděl prakticky nic, takže i závěr byl pro mě velká neznámá, nebyl zvládnut vůbec špatně. Pro Čechy je určitě hodně zajímavá postava reportérky Janáčkové (škoda jen že ji hrála původem Ruska) píšící pro Rudé právo, pro mě osobně pak postoj Američanů k událostem v roce 1968 v ČSSR. 80% (02.08.2010)

Bobby je jméno neformální a naznačuje, že jeho nositel byl oblíbený a měl blízko k lidem. Bohužel snímek tuhle neformálnost legendy americké politiky nedokáže zprostředkovat. Kandidát na prezidenta k nám promlouvá jen prostřednictvím svých projevů, ze kterých byly vybrány pohříchu ještě poměrně rozsáhlé pasáže. Nemám nic proti velkým myšlenkám, když se podávají nevtíravou formou. Tady jsem měl ale pocit, jako by se režisér poněkud inspiroval proslulou Oprah Winfrey Show. Nemám k tomuto způsobu komunikace vztah. Na můj vkus je to patetické a zároveň nasáklé vlezlým sentimentem. Dojímavá hudba se, jak přibývaly minuty, měnila v trýznivé mučení. Jednu hvězdičku si Bobby zaslouží za nápad vylíčit poslední hodiny před atentátem prostřednictvím kaleidoskopu postav hotelových hostů a zaměstnanců a použít tak metodu, kterou ve Spojených státech proslavil Robert Altman, a druhou za hvězdné obsazení a herecké nasazení. Na druhou stranu, přišlo mi, že některé postavy jsou nadbytečné a o některých bych se chtěl dozvědět víc. Celkový dojem: 45 %. (07.07.2015)