Žiara

[3,5*]     Dráma o tom, ako môže zhubný vplyv obmedzeného otca zničiť nielen obrovský talent svojho syna, ale napokon aj celý jeho život. Film je v prvom rade koncertom dvoch výborných hercov, Geoffreyho Rusha a Armina Mueller-Stahla. Len škoda, že nemá viac takých silných scén, akou je geniálna ​scéna koncertu, po ktorom sa hlavný hrdina zrúti. Skvelá je hudba, ktorej navyše dodáva punc autentickosti to, že ju hraje samotný David Helfgott. Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. (14.09.2021)

Zatmění rozumu na základě příliš silného emočního prožívání vlastního výjimečného nadání. Podobných případů je v lidských dějinách více a to nejen v hudbě. Říká se tomu pohlcení. Je však nutné přiznat, že některá lidská díla jsou naprosto šílená – geniálně šílená nebo šíleně geniální. ___ Naskytuje se otázka – dokáže každý hudební skladatel zahrát vlastní skladby nebo pro jeho práci postačí, když je dokáže "uslyšet" a zapsat, neboli nakolik virtuózní byli slavní hudební geniové? Otázka se týká pouze skladatelů předelektronické éry, protože dnešní syntezátory a počítače umožňují každému hudebnímu geniovi stvořit a zahrát vlastní skladbu i bez dobrého, natož dokonalého zvládnutí hudebních nástrojů, neboli dejte géniovi do ruky digitální nástroj, a stane se z něj člověk-orchestr. (25.10.2012)

Asi potřebuju nějaké to citové vydírání.....zůstal jsem zcela chladný, přitom ten příběh o těžkém osudu hudebního génia čelícímu magoru otci a šílenství měl potenciál možná větší než Čistá duše......ale rejža to naprosto zvoral, i scénárista...prostě špatně natočený film, který ve výsledku nudí....Rush a Oskar??? za co proboha??? (21.11.2017)

Hicks fantasticky zvládá přechody mezi lehce depresivní atmosférou Davidova rodinného krbu a naopak naději vzbuzující náladou pokaždé, když se hlavní postava ocitne v okolí piana/klavíru či ještě lépe za ním. Konečný výsledek je tak zručně namíchaný (a zahraný - Rush ftw!, ale nerad bych opomenul Taylora a Muellera-Stahla), že dokáže u člověka vyvolat nebývalý nápor životního optimismu. A to je občas k nezaplacení. (31.05.2011)

Předem musím říct, že co jsem poprvé ve snímku viděl hlavního hrdinu jako dospělého, tedy promočeného s cigaretou v ústech, dobývajícího se do uzavřené restaurace, nemohl jsem se oprostit od jeho podobnosti se slovenským umělcem Marianem Vargou, který byl taktéž veliký mistr černých a bílých kláves, a tato podivná souhra náhodných detailů ve mne narůstala po celý film - oba od dětství projevovali mimořádný talent, oba měli dejme tomu problematický vztah k ženám, oba rádi nikotin, alkohol, a samozřejmě ta vizuální podobnost... Co se týká samotného snímku, jde o povedený životopisný film, ne nepodobný legendárnímu snímku Moje levá noha, jen mi trochu chybí rozvinutí té chvíle, kdy Davidovi hráblo. Geoffrey Rush je mimořádně přesvědčivý a mě schází jen maličko k tomu abych dal plný počet hvězd, možná si to rozmyslím po dalším shlédnutí... (01.02.2023)