matka!

Tak tenhle film byl vyloženě divný. Do teď nevím co se dooravdy odehrálo a co naopak nikoliv. Poslední půlhodinka nabrala úplně jiné tempo než si držel zbytek filmu a k pochopení konce a zápletky je zapotřebí dobré představitosti. Dal bych lepší hodnocení, ale možná jsem při sledování vypil příliš vína a celé to příliš nepochopil. (26.01.2021)

Je to super. Oprava: Na mňa to fungovalo super. Užil som si to ako fantasticky natočený brakový B-čkový horor aj ako podobenstvo. Arronofsky sa definitívne zbláznil a natočil niečo z čoho bude niekto nadšený (právom) a väčšina to bude totálne nenávidieť (ešte väčším právom). Strašne sa teším na druhú projekciu, keď už budem vedieť, čo si mám všímať. 9/10 (22.10.2017)

Asi všetci poznáme ten zvieravý pocit, keď niekto narúša našu komfortnú zónu, alebo ničí niečo, na čom sme dlho pracovali. A tiež pocit, že sa z nášho - až do poslednej chvíle usporiadaného života stáva úplný zmätok. A o tom "matka!" viac-menej je, pretože film samotný po príbehovej linke nedáva veľmi zmysel. Snímka sa pohybuje na tenkej hrane medzi hororom a drámou, je snáď až príliš abstraktná v myšlienke, pretože pre nejaké pochopenie ju možno nie úplne radi budeme musieť vidieť znova a znova. Keď si to zhrnieme, "matka!" pravdepodobne nebude naším obľúbeným filmom, nebude ani naším neobľúbeným filmom, čo ale určite vieme po dvoch hodinách neveriaceho pozeranie na plátno, je to, že "matka!" je úplne šialená! (09.09.2019)

Obdivuhodný tvorcovský zámer vysloviť silnú myšlienku, prevedený príliš abstraktným spôsobom. Ale prečo nie? Sústredenosť na pocity hlavnej postavy v prvej polovici filmu je natoľko formálne precízna a psychologicky vťahujúca, ako ju dokáže máloktorý žijúci režisér. Aronofsky to vie a preto má odvahu v druhej polovici až tak uletieť. Ako maliar, ktorý spontánne potiahne štetcom, a jeho na prvý pohľad rušivá lajna sa nakoniec stane unikátnou hodnotou diela ako celku. Akceptujem, uznávam a finálnym dojmom z filmu sa slastne opájam. (26.11.2017)

(1001) Takhle to dopadá, když lidem nehraje v domě/životě žádná hudba. Nesouhlasím s premisou, že to zaklepání přišlo na dveře ráje. V rozporu s tím, co jsem si o filmu a jeho autorovi přečetla v názorech mnoha jiných lidí, mi tady přijde Aronofsky nebývale pokorný. Nemyslím si, že by se pokoušel o něco megalomanského, spíš se prostě kouká z okna a v reakci ze sebe prudce a skoro bezmyšlenkovitě chrlí všechny úzkosti, strachy a obavy, které to v něm vytváří. Výsledek možná působí trochu naivně, ale já to řeknu: mně přijde opravdový. Bratry hráli bratři a svět na mnoha místech doslova hoří. Asi si budu muset ještě sednout a porovnat si matku! s Trierovými pokusy o příběh Zlatosrdéčky, protože zatím se mi zdá, že Trier (ačkoliv skoro nevěřím, že to říkám) na to jde víc žensky, zatímco Aronofsky ženskou perspektivu jenom předstírá. Díky tomu se nedivím, že režisér a herečka byli v době natáčení filmu milenci, ale teď už spolu nejsou. Nicméně plakát s Jennifer v zahradě bych si doma klidně pověsila. (01.05.2019)