Bestie

Kedysi davno, to bolo inak. Americky demokrat ruku v ruke s americkym konzervativcom videli v afganskom mujaheedovi bojovnika proti socialismu s neludskou tvarou. A tak vznikol, tento klenot! :D Uvodna scena, kde T-55 krvelacnych rusov s neprijemne americkym prizvukom decimuje idylicku dedinku hranici s post-apom. Mlady nadejny filozof -sofer ma problem vykonat rozkaz svojho velitela a prejst tankom chrabreho vodcu odporu. Smola, slaby gore. Prichadza Manolo zo Scarface, aby sa dozvedel ze je Khan. Dostane RPG a hybaj ho hrdinne lovit tank, ktory proste zabludi.. you know.. Afgan. A tak dalej... Reaganovsky SOC-RES jak remen! A ja to serem, ked to tak po sebe citam, tri hviezdy striedaju styri. K socialistickemu realismu som bol vzdy velkorysy! Scena ''rychlokurz partizanskej afganstiny'' si extra internacionalnu revolucnu hviezdu zasluzi! MUST SEE v kontexte dnesnych dni.. REAGAN JE VELKY! :D (09.01.2018)

Pár vět bych k tomu měl. Nejprve si uvědomme rok vzniku, pak si všimněme vlaječky u názvu filmu a můžeme si domyslet, jak asi budou obě zúčastněné strany zobrazeny. To je ale důsledek doby, že v konfliktu nejsou sami Amíci, nehodlám to tvůrcům vyčítat, ani není důvod. Horší je další důsledek doby a ten už odstranit šel. Stereotypizování. Šílenej sovětskej velitel, opileckej sovětskej voják, co by radši pil menstruační krev své sestry smísenou se spermatem bratra a kapkou alkoholu nežli vodu, nemyslící muslimští rebelové, co buď vidí jenom pomstu nebo Alláha nebo zlato a nebo nic. Zbytečný. Nedotaženej je i konec filmu, kdy se stane, co se stát musí naprosto bez invence, odfláklej jak oběd ve školní jídelně. Jenže tohle všechno mínusoidní je mi taky celkem ukradený, protože film má svý důvody pro palce nahoru, za který stojí jej vidět. Zaprvé vynikající úvod se vší brutalitou a nemilosrdenstvím k čemuž se vážou i dvě originální a v pozitivním smyslu slova brutální scény - pásy tanku a nohy (nejen úvod, ale zároveň pointa o osudovosti a takovém tom volání do lesa a kopání jam) a taky granát pod hlavou. Biblický metafory jsou spíš tvůrčně-masturbační a nevzbuzují emoce. Zajímavější je vůbec základní myšlenka filmu. V podstatě se jedná o vylepšenou verzi Vinnetoua s tím, že hlavní postava je Old Shatterhand a všechno by se vyvíjelo i obdobně, kdyby tenhle ruský Mirek Dušín nestudoval namísto technický školy filozofii. Dokáže tudíž uvažovat meta a uvědomuje si, že Bestie není tank (i když je), ani sovětský velitel/armáda/svaz (i když je), nebo fanatická část mudžahedínů (taky jsou), ale....na to přijde každý i beze mě. Formálně taky všechno klape, minimalistický přístup mám rád, to, že tvůrci upozaďují hraní herců, aby perverzně zlidštěli tank, který film táhne, je super nápad, exteriéry nádherný. A hlavně Bestie velmi překvapivě vůbec nenudí. (11.06.2013)

Musím uznat, že jsem o tomhle filmu ještě před pár lety vůbec neslyšel a hned jak jsem ho uviděl zjistil jsem jaká to byla chyba. Velice kvalitní komorní válečný snímek o ruském tanku ztraceném v Afgánistánu. Velice dobří herci a jiný pohled na válečný konflikt zaručují kvalitní zábavu v originálním pojetí. (28.12.2006)

Sice by se sem tam našla nějaká ta hovadinka(třeba až příliš klišovité rozdělení posádky tanku-hodný,zlý,zbabělý,pošuk a afgánec),-nebo co ta propast na konci cesty u Kandaháru(?),-no to je ale PEŠEK! Ale nebudu prudit. V porovnání s jinými ,,pouštními" válečnými filmy co jsem v poslední době viděl(Tobruk,nebo naprostá ubohost Sahara) je tohle vynikající. Sice film malinko zestárnul(viz. skvělý Mariňák,-Smrt čeká všude, nebo i skorofraška Tři Králové),ale mě zaujal. Trochu zamrzí, že když už jsem se na něj těšil ,tak Sandokan-Bedi moc prostoru nedostal,-co nadělám. (docela by mě zajímalo ,kdo teď bude točit oslavné filmy na místní /většinou ochránce těch svých opiových lánů/ ,kterak nakopávají prdel místo rusům ,té naší tzv. demokracii,--třeba Saudové něco natočí, tak jsem zvědav) (03.03.2010)

Vstříc hlubinám válečného šílenství skrze „conradovskou“ cestu vyprahlými nekonečnými dálavami. Fascinující je především hudební Ishamův podkres, který jako by vypadl z osmdesátkového plíživého horroru, což v ruku v ruce s táhlými záběry na respekt budící kamenitou poušt vytváří podmanivě znepokojivou atmosféru, díky které není problém pochopit zkratkovité (a mnohdy i nelogické) jednání postav balancujících na hraně (a v některých případech již za hranou) příčetnosti. K výtkám snad jen ta „echt znělá emeričtina“ z úst sovětských bohatýrů a úvodní třetina filmu po vynikajícím prologu, která je standardní způsobem hraničícím s nezajímavostí. (11.08.2014)