Seabiscuit - Dupot koní

Pozitivní sportovní příběh se k meritu věci, to jest výzvě a porážce šampióna outsiderem, dostává zeširoka přes dopady velké hospodářské krize a přinášení naděje prostému lidu (proč? protože mohou sázet na někoho "poškozeného", který se dokázal vzepnout ode dna… asi). Samotný Seabiscuit se poprvé objeví ve 45. minutě a vlastně nemá žádnou osobnost, působí až vedlejším dojmem jako prostředek k jímavým příběhům jeho vznětlivého žokeje, zkušeného trenéra a altruistických manželů majitelů. I přes značnou délku ale funguje krásně s několika emotivními vrcholy. (30.06.2021)

Než začnu psát různá ale, tak -- hodně se mi ta slepenina líbila. A teď ta "ale", proč jen *** .... film je odshora nahoru :-))) plný klišé. Režisér (možná už scénárista?) se jej snažil pojmout jako skoro až dokument, používá přesná data, místa, jména reálných osob -- a když si pak najdete něco v hodně rozsáhlých materiálech třeba na wikipedii, zjistíte, jak moc překroucená ona historie byla. Na druhou stranu je příběh pojatý jako nepravděpodobná pohádka, tyhle dvě linky na sebe narážejí. Tři hlavní postavy jsou úplně archetypální: Americký milionář (když jsem dorazil, měl jsem 21 centů v kapse) je logicky úspěšný, protože je na prachy, ale v podání Bridgese je to lidumil skoro jako Matka Tereza. Trenér je poctivý rovný chlap, co vždycky mluví pravdu a je takový naivisticky přírodní typ, no současní ekoblouznivci určitě zamáčknou nejednu slzu. A samozřejmě, proti logice života, s tím uspěje i v nepřející době. A prosťáček žokej, loser od mládí do smrti, dělá jednu botu za druhou, a milionář mu všechno toleruje... pomalu jsem čekal, kdy ho adoptuje. U koníka taky ukazujou jen úspěchy, a že to třeba nebylo "když nastoupil, tak vyhrál", vědí jen pamětníci. A pak když se dozvíte, co se stalo doopravdy... .NO NICMÉNĚ jak jsem předeslal, líbilo se mi. :-) (25.07.2007)

Ten príbeh všetci dobre poznáme. Blesk šmaril do mora a už to išlo. Jedna bunka, dve bunky, trilobity. Ryba vybehla z vody a z nej sa vyvinuli dinosaury. Tie síce padli, ale prežilo niečo z čoho nakoniec vznikla americká pýcha evolúcie: Henry Ford! Tento film je však úplne o niečom inom. Je o kvantovej fyzike pretože iba v nej je možné, aby mala hádanka dve správne odpovede. Aká hadanka? Je to krpaté, zúrivé, žerie za dvoch a stojí len 2000dolárov? Chcete ďalšie pomôcky? OK kripel, ktorý je stelesnením amerického sna, v ktorom sa dá realita premôcť silným chcením za doprovodu burácajúceho orchestra. Áno, správne odpovede sú dve. Toby a koník, až na to že jednému by ste najradšej dali cukor a druhého umlátili záhradnou hadicou zakaždým keď vliezli do záberu. Takže nechajte kone 2 hodiny cválať, ono ten patetický nerv sa u diváka niekedy dostaviť musí. (27.02.2013)

Film, který přes nespornou Maguireho auru (a zvlášť po jeho úspěchu se Spider-manem), nedošel v našich luzích a hájích nijak zvláštní publicity, natož uznání, které by si zasloužil. Tobey je, jak to už předvedl například v Pravidlech moštárny, herec s maximálním citem pro postavu a tady v roli opuštěného kluka, který se plácá od jednoho koňáka ke druhému, až konečně najde tu "správnou stáj" a to i s koněm, který se mu v mnohém podobá, opět dokazuje, že umí. Dojde i na velmi dojemné okamžiky, které ale nejsou natočeny prvoplánově vyděračsky. Jeff Bridges tu byl taky moc dobrý a nesmím zapomenout na skvělého Williama H. Macyho v roli zuřivého reportéra. (27.01.2005)

"Niekedy sú kôň a muž zranení - vtedy si rozumejú EŠTE viac." Niekedy je pre muža horšie zlomiť si srdce, ako kosť a niekedy stačí iba VERIŤ, že to má zmysel. Strhujúci príbeh o nádeji, príliš veľkom žokejovi, príliš malom koňovi, príliš starom trénerovi, príliš excentrickom majiteľovi a dobe, ktorá si žiadala hrdinov. (26.10.2004)