Ohnivé ulice

"I've always been a tequila man." Nemohlo to začít lépe. Velmi zajímavě výtvarně zpracovaný "Gotham", pozoruhodná syntéza "komiksových" 50. let s prvky let osmdesátých, výrazná hlavně v oblasti módy (oblečení, účesy). Pak došlo na první píseň – fantastickou "Nowhere Fast" od Fire Inc. (x) ve skvěle natočené scéně koncertu, u níž se prostě nejde nepodupávat nohou do taktu (aspoň maličko). Diane Lane tu podává úžasný výkon, přímo srší energií a playback zvládá naprosto dokonale. Bohužel od této chvíle je už všechno jenom horší. Dojde na bližší seznámení s hlavními postavami, při němž se ukázalo, že Ellen zas tak úžasná není, objeví se spíše směšný než drsný Paré, otravný Fish, Dafoe jak jsem ho vážně vidět nepotřeboval, spousta trapných motorkářů (hádám, že i ti měli být drsní) a mnoho a mnoho dalších nesympatických postaviček. Čestnou výjimku tvoří pouze Reva (Deborah Van Valkenburgh), policista Ed Price (Richard Lawson) a Amy Madigan, dvojnice Alison Pill ve Scottu Pilgrimovi, jako McCoy. Celkovou slabost scénáře nevyváží ani hodně výbuchů a typicky osmdesátkové akce (v dobrém i špatném slova smyslu) + zbývající písničky (až na tu závěrečnou) postrádají kvalit a účinku té první. [viděno 3.10.2020] (04.10.2020)

Tak jako "Válečníkům" musím dát opět čtyři a půl. Další skvěle stylizovaná FILMOVÁ podívaná, rock-and-roll-ový western pro labužníky... Mám opravdu rád tyhle dva Hillovy filmy, tyhle navenek plytké a absurdní story - s vycizelovaně špinavými exteriéry, upocenými chlapeckými těly, chlapáckými babami, místy nemístnými dialogy a prostě neuchopitelnou ATMOSFÉROU, filmy, které si nehrají na nic víc než jsou, protože jsou hlavně výbornou stylovou filmařinou... V tomhle případku i s vynikající hudbou pod nadvládou (gangu ;-) Ry Coodera, která místy doslova zaplňuje obrazy (nebo možná i naopak - fascinuje mě to souznění) a jak to nakonec říkal Mru Fishovi ten starej světlař Walda z Richmondskýho theátru: ..."...jo ať žije rocknroll...". . . . Je po bitvě, férovka opět zvítězila nad silou a tupostí, Ellen Aim and Attackers rozjíždí nové turné s těmi príma kluky černými, co konečně se na ně štěstí usmálo - a naši milí hrdinové odjíždí pod rezavými mosty metra v kradeném a nádherném a rudém citycruiseru kamsi v dál, aspoň za roh té špinavé ohnivé ulice... Jojo, tuhle lahůdku si jako fajnšmekr klidně občas pustit můžu - a zaorouhlit musím - takže za pět a rád... :-) (27.12.2005)

Kdepak, Walter Hill prostě umí. Ohnivé ulice jsou poctivé a hlavně zábavné béčko, které má několik zbraní, kterými může zaujmout. Tou první je do posledního detailu vychytaná vizuální stránka, jež má kryta záda stylovým střihem. Druhou zbraní je parádní, řízná hudba. Další součást arzenálu tvoří solidní obsazení. Ať už se jedná o do kožených pumpek oděného Dafoa, o krásnou Diane Lane, nebo o sympatického Michaela Parého, kdo by se tehdy nadál, že skončí jako dvorní šašek Uweho Bolla. Na Warriors to sice nemá, ale je to svižné, zábavné. A to je co říct, protože ruku na srdce té akce tu zase tolik není. (31.10.2011)

"Moje plány jsou teď v háji. Je to na tobě. Nakopej mu prdel." Tak tuhle jízdu zkrátka miluju. Prostě kdysi a kdesi se odehrála jedna úžasně stylová rokenrolová báje a já byl přitom už mnohokrát. Vždycky jsem se zamiloval do Ellen, užil si Ravena v kožených lacláčích, obdivoval jsem Tomovy kšandy v akci, vypil trochu tequily s vojákem McCoyovou, utěšil Revu a nedočkavě jsem čekal na vzájemné oťukávání hlav metrovými kladívky. A samozřejmě na muziku, protože tenhle soundtrack patří k mým nejoblíbenějším. (30.05.2018)

Děj je ultra mega jednoduchej, dal by se shrnout v pár větách. A i k hercům bych měl dost výhrad: Michael Paré se může snažit jak chce, ale žádnej akční hrdina to prostě není. Diane Laneovej jsem taky ani na chvíli neuvěřil, že je popová hvězda. Rick Morranis asi měl bejt otravnej/vtipnej, bohužel je jen otravnej. A Amy Madiganová ze sebe dělá mužatku, navíc je šeredná, tudíž nesympatická. Jenže film obsahuje osmdesátkovou atmosféru, je přímo její esencí. To je obrovskej klad, vzhledem k tomu, že mám pro akční filmy z osmdesátejch let slabost. Tehdá prostě amíci uměli dělat trashový filmy. I přes řiďoučkej děj plnej nelogičností mě tohle nefalšovaný béčko uteklo jako voda. Jen mě hodně štve, že jsem to neviděl někdy na začátku devadesátých let, to by pro mě teď byl kult jak sviňa. Úvodní a závěrečná písnička nemá chybu. (18.06.2010)