Vražda na objednávku

Více než samotná struktura hrátek s napětím a překvapením (která je pro Hitchcocka ostatně příznačná) mi na tomto snímku přijde hrozně zajímavá práce s hlavním „záporákem“. Hitchcock si zde velice nápaditě pohrává s běžnými konvencemi a to různým lehoučkým a nenápadným překračováním hranic a následným navrácením se do (v té době) přijatelného scénáře. Samozřejmě, že v padesátých letech bylo nemyslitelné, aby se postava vraha stala hlavním hrdinou snímku. Avšak v případě Vraždy na objednávku se to občas skutečně tak jeví. Nejen, že většinu filmu sledujeme dění právě očima Tonyho, což už samo o sobě znamená do značné míry vytvoření si empatie k této postavě. My jsme dokonce Tonym (potažmo Hitchcockem) vtaženi do konstantního citového vydírání, kdy je nám neustále připomínáno, že žena Tonyho podvádí a klame ho a on je tím pádem ten v právu. I napětí ke konci je tak trochu „postavené na hlavu“ - divák (aniž si to v té chvíli uvědomuje) je postaven do role, kdy napětí není ani tak spojeno s ohrožením kladné postavy, ale spíš s ohrožením antihrdiny. Což mimochodem také vyvolává nad koncem snímku částečnou úlevu, avšak částečně též (iracionální) zklamání. Co to znamená? Podle mého názoru to značí hlavně to, že by Hitchcock, kdyby to bylo jen trochu možné, natočil něco jako Zatímco spíš už v padesátých letech. (12.11.2016)

I když Vražda nejspíš nepatří mezi Hitchovu úplnou špičku, je to rozhodně nesrovnatelně víc než jen dobře natočená divadelní hra. Když se po několikáté dívám na ty přepečlivě komponované obrazy (klidně přecházející do do očí bijících zadních projekcí), skvostného padoucha Raye Millanda (který reaguje na odhalení tím, že si nalije panáka) nebo na hitchcockovskou hrdinku nezvykle pasivní Grace Kelly v nedbalkách, to vše v rytmu rafinované detektivky, která vás baví a napíná do posledních sekund, míň než pět prostě dát nemůžu... P.S. Moc rád bych jednou viděl i původní 3D verzi. Peter Bogdanovich říká, že byla super... (06.06.2010)

"V povídkách se všechno stane tak, jak si přeje autor. Ve skutečném životě nikdy." Jenže to tvrdí pouhý spisovatel, ale skutečný pachatel, pohotový improvizátor Tony, se to rozhodl vyzkoušet v praxi. Já jsem tedy vždy na straně práva a nevinných, takže absolutně nechápu, jak mě Hitch dokázal přesvědčit o tom, že mám fandit padouchovi, aby se mu podařilo zbavit sympatické, byť lehce nevěrné, manželky. To klobouk dolů a hvězdy na stůl, protože já jsem si to hodně užil. (08.08.2016)

Ďalší perfektný Hitchcock aj keď chvála teraz patrí viac autorovi divadelnej predlohy a hercom. Je neuveriteľné koľko napätia sa dá vydolovať z 95% jednej miestnosti a v podstate iba 5 hercov. Už som toho videl veľa ale tu ma takmer každý zvrat prekvapil a fakt som netušil čo sa bude diať ďalej . A to som videl (veľmi voľný a tiež výborný) remake 9/10 (09.12.2014)

Zatím nejlepší počin od mého oblibeného režiséra. Nesmírně poutavá detektivka s naprosto bezkonkurenční zapletkou! Já nikdy nebyl ten typ, který by si nějak zvláště užíval konverzační krimi dramata, ale tohle jsem tedy sežral i s navijákem. Je obdivuhodné, kolik muziky lze vytvořit z tak mála herců, jedné místnosti a vraždy. Mimo jiné mne fascinuje jak je z celého díla cítit zcela odlišná doba, kdy Grace Kelly, ač se zdá být z dané dvojice tou soběstačnější a bez nejmenší pochyby také  zaopatřenější, tak v každém případě respektuje autoritu svého muže, na vše se ho dotazuje a často bezmyšlenkovitě plní jeho vůli. Díky skvělému provedení tohoto mistrovského díla se zařadí mezi mé nejoblíbenější filmy. 95% (09.10.2021)