Žrouti

Úchylná úvodní písnička navodí skvělou atmosféru ujeté komedie, bohužel však dostanete jen zbytečně vážné drama o tom, jak Mikluš (kuchař z Luxusu na talíři) jí v zákulisí chráněná zvířata. Po třech dílech jsem to chtěl zabalit, jen zvědavost mě donutila pustit si další díly a musím říct, že čtvrtý a pátý díl už mají nějaký dějový obsah a seriál se dost zvedl. Jsem zvědavý, co přijde dál. Edit - přišlo jen hodně špatné a zbytečně šokující finále, takže nakonec jednu hvězdu ubírám. (12.06.2016)

Takže nám vznikly tři seriály: Vaříme s Mírou, Luxus na talíři a Žrouti. Zhodnotil bych vzestupně: s Mírou - vyloženě kečupová omáčka, aby se Robertu Miklušovi vytvořil záporák. Míra je zastánce babicovského proudu vaření, a hází během pořadu různý hlášky, který nejsou vtipný. Především pak v každém díle pomlouvá Mikluše (stejně jako to dělal Babica s Pohlreichem, takže to je docela reálná věc). Jídla, který uvaří bych označil souslovím kekel z pekel. Luxus je naopak pořad pro kulináře milionáře, bohužel i když má jít o recesi, není to moc patrné. A pak tu máme tenhle opus, který zřejmě měl korunovat tyhle dva pilíře jakýmsi utkáním těchto dvou kulinářských souputníků. Co je dobrá věc, že začne hláškovat i Mikluš, který ke všemu i hraje, máme tu šílenou manželku a věrnou produkční s výtečnými orálními schopnostmi. Takže konečně ke dvěma falešným seriálům o vaření dostáváme nějaký humor, pointu. Pandu? Ne to nejde, to půjde veřejně. (07.08.2016)

Hodnoceno po 2. díle (odpad!!!). Totální. A vidím to tak, že bude ještě hůř./// Epizodou číslo 6 (Finále) by to snad mohlo skončit. Celá tahle nevtipná taškařice má jediného vítěze - firmu Oresi. I když... Sledovanost tomu padala doslova střemhlav, což vnímám velmi pozitivně - lidi prostě nejsou tak hloupí, aby si nechali servírovat každou sračku - byť je k mání de facto grátis a cesta k ní vede skrze dvě kliknutí myší. Joke, ze kterýho to žilo prakticky od začátku do konce - upečenej krysařík - mě osobně kdysi mnohem víc bavil v podobě třicetivteřinové Bobiky, finále s nepřekonatelnou surovinou (která prý ve skutečnosti nechutná příliš dobře, protože je výrazně nasládlá) lze zase tematicky připodobnit například k http://www.csfd.cz/film/88876-reznici/komentare/. Dánové mě pochopitelně pobavili mnohem víc, navíc před X lety, Žrouti mně osobně nedali vůbec nic, když nepočítám totální znechucení. Do Oresi nejdu. (20.05.2016)

Internetový seriál se dobře vypořádal s omezenými prostředky a chytře pro to využil finančně nenáročné prostředí televizního studia. A další trefa do černého je námět: kuchařských reality show jsou mraky, tak proč se nepodívat do jejich zákulisí? Jenomže, zatímco doprovodné pořady Vaříme s Mírou a Luxus na talíři mají sice jednoduchý nápad, ale svou kratinkou stopáží to unesou a jsou zábavné, tady byl pokus o větší rozvinutí děje, který ale úplně nevyšel. Tohle už nejsou komické skeče na téma vaříme blafy nebo vaříme pro snoby. Tady jde o drama (dejme tomu hororové), ale děj je moc řídký. Působí to natahovaně a některé scény zbytečně, právě jen kvůli protažení stopáže. I tohle by se dalo pohodlně natočit jen jako krátký skeč. Navíc ten nápad vážně není originální, už jsem podobný motiv viděla i četla vícekrát a série ho neobohatila ničím, její pojetí je pouze popisně konvenční. (30.01.2017)

Bylo to místy až zbytečně úchylné (uvolňování), nicméně to okolo bylo zvláštně pohnutě morbidně depresivně debilně choré způsobem, který se dal strávit. Mělo to slabší i silnější chvilky a poslední díl (zatím poslední? A nemyslím tím onen Epilog) je jedním z těch lepších. A že je konec zase škoda není, stačí si vzpomenout na Blaník, kde to příliš dlouhým trváním nedělalo moc dobrotu. Robert Mikluš si vystřihnul epesního magora. A asi by se měl na čas zbavit svého knírku, jinak mu úchylného kuchaře bude dávat věčně někdo sežrat. --- PS: Všimli jste si někdy, kolik slovních přirovnání se týká jídla a jedení? (22.06.2016)