Milenci v roce jedna

Marta Vančurová byla tradičně něžná a krásná a zároveň velmi křehká. Hrála takovým zvláštním úsporným a civilním stylem. Jakoby tu roli ani nehrála, ale přímo jí žila. Ale mám pocit, že takhle hrála a hraje pořád. Takových hereček jako je ona moc není. Jako elegantní dámě s kloboukem a liškou okolo krku jí to moc slušelo. Akorát mi přišlo, že vypadala spíše jako Němka. Role obou hlavních představitelů byly výborně obsazeny. (25.01.2012)

Film "Milenci v roce jedna" je vlastně takovým dramatickým příběhem dvou milenců, kteří se úplně náhodně setkávají jednoho dne v Praze r. 1945, krátce po skončení 2. světové války v roce v němž mladí lidé po 6. letém živoření za nacistické okupace ve skutečnosti začali žít a který je pro ně rokem jedna. Hlavní roli zde hraje vnitřní, psychická proměna obou milenců, tedy nadšeného kino-amatéra Pavla (Viktor Preiss) a Heleny (Marta Vančurová) která má za sebou velmi traumatizující léta spojená s ošklivými válečnými zážitky, prožitými v koncentračním táboře. Citový vztah a důvěra v toho druhého se zde vyvíjí velmi opatrně a pomalu. Jeden z lepších filmů režiséra Balíka.. (28.12.2006)

Úspěšný, byť ne zcela špičkový pokus o ztvárnění příběhu z prvních týdnů a měsíců svobodného života, jak jej žily a prožívaly desítky tisíc tehdejších mladých lidí, dnešních rodičů a prarodičů současné starší a střední generace, poskytl velmi dobrou startovní příležitost dvěma nadaným protagonistům tehdy nastupující mladé herecké generace. Samozřejmost ztvárnění může vést k poněkud ukvapenému soudu o mělkém uchopení i vyznění PŘÍBĚHU. Existují-li takové výhrady, postačí srovnání s většinou současné produkce, abychom se vrátili velmi rychle do skutečnosti. Tendenční se pak poměrně rychle stane zajímavým a podnětným. (23.05.2010)

Vcelku jsem si již z Balíkovi filmografie oblíbila Slečnu Golem a Šílený kankán, Milenci v roce jedna mohou bez problému následovat. Obecně sice trpím při nedostatečně dobově řešené výpravě, pokud se filmy odehrávají v nějaké konkrétní minulosti (zde máme například roky 1945 a 1946), ale několik zajímavých formálních nápadů na úvod a rámování Otčenáškova příběhu dokumentárními záběry z pražského povstání vytváří nad očekávání vhodnou půdu proto, aby se romance mezi křehkou Vančurovou a myšlenkově rozevlátým Preissem mohla odehrávat spíše v nadčasové rovině, nežli té historické. Zajímavý přístup, zajímavá romance, mile zakomponovaný nápad spojit lásku partnerskou s láskou ke kinematografii. (20.08.2016)

Souhlasím se vším, co je zde vyzdviženo. Nicméně celková atmosféra a zpracování mi jaksi nedovolí jít výše. Začíná to nekonečným procházením se zamilované dvojice, ke všemu skoro pokaždé na stejných místech, pokračuje to v přehnaném herectví Viktora Preisse či velmi opatrném ztvárnění jinak velmi dramatického, politického období a končí to u velmi slabé, atmosféru marně hledající hudby. Nebýt Libuše Švormové a její Olgy, která do snímku přináší potřebné drámo a takový skutečný nádech věcí minulých, které obě sestry prožily, mohl by se snímek odehrávat podstatě v jakékoli době a Helenina deprese i společenská odcizenost by mohla mít úplně jiné důvody. Poválečná atmosféra mi tu přijde jen jako takový obal a chvílemi jsem měl pocit, že se zde spíše vyzdvihuje práce filmařů než samotný základ toho romantického dramatu. Psychologii bych do toho již nedával, tak daleko film rozhodně nejde. Nemohu napsat, že se mi film nelíbí, ovšem téma, které se zde rozehrává, je na zpracování více než složité. Možná že spojení filmu DITA SAXOVÁ a tohoto v jeden by přineslo ten pravý skvost. (30.10.2013)