Milenci v roce jedna

Film "Milenci v roce jedna" je vlastně takovým dramatickým příběhem dvou milenců, kteří se úplně náhodně setkávají jednoho dne v Praze r. 1945, krátce po skončení 2. světové války v roce v němž mladí lidé po 6. letém živoření za nacistické okupace ve skutečnosti začali žít a který je pro ně rokem jedna. Hlavní roli zde hraje vnitřní, psychická proměna obou milenců, tedy nadšeného kino-amatéra Pavla (Viktor Preiss) a Heleny (Marta Vančurová) která má za sebou velmi traumatizující léta spojená s ošklivými válečnými zážitky, prožitými v koncentračním táboře. Citový vztah a důvěra v toho druhého se zde vyvíjí velmi opatrně a pomalu. Jeden z lepších filmů režiséra Balíka.. (28.12.2006)

Něco tomu filmu chybělo, aniž bych věděl co. Trochu šťávy, místy to bylo příliš lyrické, až zdlouhavě. Ale jinak to byl film velmi dobrý, s výbornou nosnou myšlenkou, někdo může namítnout, že kolem voleb se tam zdůrazňuje vliv socialistické ideologie, což je pravda, ale taková tenkrát naše společnost skutečně byla. Dívka vracející se ze čtyřletého pobytu v koncentračním táboře postavená se svou krutou životní zkouškou proti nadšenému filmaři, který v okupované zemi až tak příliš netrpěl. To jsou argumenty Heleniny sestry, z níž se nakonec vyklubala sobecká osobnost, která zpozorovala, že Pavel vlastně postupně zbavuje Heleninu závislost na starší sestře... Trochanapětí na konci filmu - nechá si Helena vzhít nenarozené dítě? Odcestuje s Helenou do Austrálie? (13.06.2019)

Nádherná věc. Moc se mi tam líbil ten protipól Pavla a Heleny. Zatímco Pavel byl dost v poho a válka tak nějak prošla kolem něj bez nějakých vážnějších následků spíše jako nepříjemná událost, Helena byla jiná. Tichá, uzavřená tak nějak smutně krásná. Vančurové jsem ten pobyt v koncentráku věřil a ačkoliv o hrůzách z něj prakticky nepadlo slovo, člověk si vše domyslel. Skvostné herectví! O to víc se mi líbila postupná změna Pavla. Vančurová byla nesmírně krásná a mladý Preiss se k ní výborně hodil. Jen jsem měl tak trochu problém s tím znázorněním poválečné Prahy. Ačkoliv se film odehrával v roce 1945, měl jsem díky účesům na patku, kotletám některých aktérů a i některým kostýmům pocit, že koukám na Inženýrskou odyseu... Ale to je jen drobná vada na kráse, protože film je o něčem jiném a toto je jaksi podružné. Rozhodně dávám 4 hvězdy! * * * * (24.06.2014)

Vcelku jsem si již z Balíkovi filmografie oblíbila Slečnu Golem a Šílený kankán, Milenci v roce jedna mohou bez problému následovat. Obecně sice trpím při nedostatečně dobově řešené výpravě, pokud se filmy odehrávají v nějaké konkrétní minulosti (zde máme například roky 1945 a 1946), ale několik zajímavých formálních nápadů na úvod a rámování Otčenáškova příběhu dokumentárními záběry z pražského povstání vytváří nad očekávání vhodnou půdu proto, aby se romance mezi křehkou Vančurovou a myšlenkově rozevlátým Preissem mohla odehrávat spíše v nadčasové rovině, nežli té historické. Zajímavý přístup, zajímavá romance, mile zakomponovaný nápad spojit lásku partnerskou s láskou ke kinematografii. (20.08.2016)

Film vystihuje část atmosféry ve společnosti v době, kdy byl natáčený. Zážitky v války na jedné straně a potřeba se s nimi vyrovnat (M. Vančurová), touhy a cíle pozemské na druhé straně, kolem kterého jen válka, a její traumata šla (mladý režisér V. Preiss).***Rozhodně nejde o film, který by byl špatný, ale po změně režimu je třeba najít ty osoby, co za špatnost minulého režimu mohli, zde režisér Jaroslav Balík, ale skoro vždy to dělají lidé, kteří jsou pasivní v každé době, ale s velkou potřebou někoho lynčovat, ačkoli jim podstata života a mechanismus společnosti neustále unikají. Chyby vidí u druhých, sebe z nich vyjímají. Tak to bylo a i bude.***A ještě je třeba dodat, že film byl nominován na Oskara, což je nepochybně velký úspěch. (18.09.2011)