Tajomná vražda na Manhattane

Mám rád Allenove filmy o vzťahoch. Ale tentokrát sa to veľmi rýchlo zmení na klasickú detektívku v ktorej sa susedka snaží prísť na to, či jej podozrivý sused zabil svoju ženu. Námet jak z nejakého otrepaného nekonečného detektívneho seriálu. Tých pár typických vtipných Allenovských dialógov to už nezachránilo. Ale fanúšikovia detektívok budú z tohto mixu Allenovky a detektívky pravdepodobne nadšení. Ja som sa väčšinu filmu nudil. 5/10 (22.04.2019)

Námět je moc dobrý (jako jsou Allenovy běžně) a úvodní píseň je naprosto skvělá (když kamera krouží nad Maddison Squere Garden). Allen si do svých filmů vybírá hlavně skvělé herce, jeho scénáře jsou o vztazích a vztahy mezi sebou mají postavy. Silné charaktery a charakterní herci - výteční byli Alan Alda (když srovnám jeho postavy zde a ve Zločinech a poklescích, jsou krásně vidět jeho herecké schopnosti, variabilita charakterů, které zvládne) a Anjelica Huston (srovnání se stejným filmem, taky úplně jiná postava). Nedržím si však už tolik v paměti staré noirky, abych odhalil všechny aluze a náznaky, tak mi to ve výsledku přišla jen jako další newyorkská allenovka s detektivní zápletkou (není jediná). A postava Diany Keaton byla chvílemi opravdu neuvěřitelně otravná. (06.11.2016)

Tajemná vražda na Manhattanu je klaunovou skotačivou představou kriminálního žánru v rytmu ruchu newyorského jazzu. Aneb manželskou krizi a intimní ochlazení lze překonat i díky zásadně emočnímu a společně sdílenému dobrodružnému zážitku. Stereotypní poklid dlouhodobého manželství potřebuje k prospěšnému posílení jiskry vzrušení a euforické výkřiky vzdechů. Alternativou sexuální svobodomyslnosti je zvýšený zájem o sousedské životní a intimní poměry, podezíravost je probuzena nečekanou tragédií a zpestření všedního dne nebere konce. Klaun se žádostivě žene v karikující nadsázce za úspěšným vyřešením kriminální zápletky, metá v běhu kozelce a z defenzivy si pomáhá pohotovým slovním žonglováním. Klaunova ctižádost v dynamickém pohybu povznáší vzrušení ze zpestření manželské všednosti. Základním impulsem ke klaunovým hrátkám je Carol Lipton (velmi příjemná Diane Keaton), manželka středního věku v neodkladné potřebě vybít nahromaděnou energii a napětí z manželského zevšednění. S neskrývaným nadšením se vrhá do vytržení z nudy poklidu pohodlí. Hlavní mužskou postavou je Larry Lipton (příjemný Woody Allen), knižní nakladatel a Carolin mužíček. Bez toho kriminálního třeštění by se obešel, ale manželská krize si žádá osobní účasti. Důležitou postavou je Paul House (zajímavý Jerry Adler), postarší soused Liptonových, nudnější filatelista a majitel starosvětsky vznešeného biografu. Přílišný emoční poklid je lákavým pokušením životnímu dobrodružství. Výraznou postavou je Ted (příjemný Alan Alda), zábavný kamarád Liptonových s nenaplněným romantickým pnutím a v lehké melancholii porozvodové osamělosti. K výraznějším postavám patří taktéž Marcia Fox (zajímavá Anjelica Huston), úspěšná a na první pohled sebevědomá spisovatelka. Záhady srdce a zločinu řeší celý tým. Z dalších rolí: mladá, atraktivní modelka a smyslné pokušení postaršího Paula Helen Moss (Melanie Norris), vitální a věrná Paulova manželka Lillian House (Lynn Cohen), dlouholetá a žárlivá Paulova spolupracovnice, paní Dalton (Marge Redmond), dospělý syn manželů Liptonových Nick Lipton (Zach Braff), či pro zdar zpestřující věci ochotně spolupracující přátelé Liptonových, Sy (Ron Rifkin) a Marilyn (Joy Behar). Tajemná vražda na Manhattanu je newyorskou nezbedností klaunova uličnického kousku na zažité tradice kriminálního thrilleru. Osvěžující klaunovo pobavení. (01.11.2020)

„Věřil bys tomu? Někdo zabil 12 lidí. Rozporcoval je a snědl.“ / „Tomu říkám alternativní životní styl!“  Několik dobrých hlášek a bonmotů, které Woody Allen jako obvykle vložil do dialogů, jeho přirozené herectví ve dvojici se skvělou Diane Keaton (byť chvílemi mi jejich dlouhé konverzační smrště v nervní náladě obou protagonistů připadaly i otravné), vtipné absurdní situace a nápad detektivky na pozadí manželského vztahu. To činí film příjemně sledovatelným a často zábavným, ale i tak můj celkový dojem a zážitek nejsou příliš výrazné. Možná je to tím Manhattanem, který jsem si (alespoň skrze filmy) oproti Allenovi nezamiloval, možná i tím, že klasická detektivka se pro mě s léty a počtem viděných filmů začíná stávat méně oblíbeným žánrem. Nicméně hlavní vinu dávám zpracování, které na mě z Tajemné vraždy místy budilo až dojem poloamatérského filmu a to jednak pro často otravně rozlítanou digitální kameru à la Dogma 95 (jakou překousnu v dramatu s hutnou atmosférou, ale v komedii mě dost iritovala), tak i pro zvláštní práci s hudbou, když tu najednou i klasický dialog začal naplno přehlušovat hlasitý bigband. Jediná scéna, v níž jsem vnímal dřívější nápaditost a zručnost typickou pro Allena jako režiséra, tak přišla až k závěru s přestřelkou v kinosálu během filmu Orsona Wellese. [65%] (18.03.2023)

Woody Allen v nejlepší formě! Jako by nestačilo, že napětí, které se nenápadně vyklubalo z úsměvného stihomamu, bylo totálně pohlcující, ještě stíhalo odbíhat od hlavního tématu, aby se vracelo s přívalem vtipných narážek a navíc řešilo náznaky krize středního věku i partnerských deziluzí. Řeknu vám, mít Woodyho doma, odpustím mu i sexuální obtěžování adoptovaných nezletilek, neznám lepšího léku na splín, než jeho uštěpačné poznámky typu: "Šetři si blázniviny na menopauzu"... "Nemůžu Wagnera poslouchat, mám nutkání podrobit si Polsko"... či "Život mi probíhá před očima, nejhorší je, jak řídím ojetý auto" :-D. Krom vizuálního ohromení zrcadlovou noir scénou za plátnem mě čekalo i příjemné překvapení v podobě jindy mnou špatně přijímaného, šedesátizubého Alana Aldy i oblíbené Anjelicy Huston... špatně se mi to říká - jsem zbavená výhrad, jsem umlčená!... Snad jen, kde ta Keatonová šije? ;-) (04.09.2013)