Crisis in Six Scenes

Strašne mi to pripomínalo jeho ranné filmy. Kedy absurdné scény a politické výroky sa neustále miesili s podivnými vzťahovými problémami a filozofickými úvahami. Naháňačka po streche je výborná, rovnako ako finálny rozhovor s policajtom. Woody ukazuje to najlepšie zo svojho povestného suchého neurotického humoru a čo si cením najviac je, že sa znova postavil aj pred kameru. Jeho neurotik mi už chýbal. Možno nie výborné, alebo nadčasové, ale určite príjemne nostalgické. Cyrus kupodivu fungujúca. (09.10.2016)

Typický Woody, veľmi veľa dialógov, v podstate nezastaviteľný tok slov a frkov, v medzipasážach klavírna hudba a pohľady na ulice New Yorku. Ale veľa som sa nezasmial, navyše vírus Cyrus nie je žiadna herečka, nech sa hrá na neomarxistickú aktivistku koľko len chce, tie jej grimasy poznáme už z Hannah Montany a nič sa odvtedy nezmenilo. Nikto však už Allenovi nezoberie titul najlepšieho scenáristu všetkých čias. (21.03.2021)

Připomenutí rané tvorby Woodyho Allena, samozřejmě se dostaví pocit, že jste to už u Woodyho někde viděli, ale to se vzhledem k autorově pravidlu - jeden rok=jeden film dá očekávat. Podstatné je, že i tak je to dobře napsané, byť to nemá takový efekt jako kdybyste Woodyho předchozí tvorbu neznali. Členění na díly je spíš symbolické, ale to se dalo očekávat. Woody má svojí (ne)gradační kostru zajetou už léta, stejně jako svůj vlastní žánr filmu, nedá se předpokládat, že by ji chtěl měnit a patrně by to ani nebylo ku prospěchu věci. Taky je otázka, zda-li producenti vůbec chtěli, aby to seriál v klasickém významu toho slova vlastně byl. Příjemně se na to dívá, má to výstižnou atmosféru a lehkost humoru Woodyho raných děl. No a k neprospěchu věci je především casting Miley Cyrus, jednak tu roli neuhraje, jednak se do ní ani typově nehodí (a to jak do role, tak do doby, kdy se seriál (film v kapitolách?) odehrává). Příjemné, vzpomínkové, nostalgické. Rozhodně lepší než Woodyho Café Society ze stejného roku. 70% (12.01.2017)

Minisérii Crisis in Six Scenes jsem sfoukl na jedno posezení a musím přiznat, že je to mnohem větší zábava než Rogue One. Téma je prakticky totožné... mladá dáma (Miley Cyrus) na útěku před zákonem se snaží zvrátit běh vesmíru a svrhnout krutovládu zlého impéria, přičemž jí v tom pomáhá jeden manželský pár v důchodu a čtenářský klub zanícených aktivistek. Pesimismem hýřícího droida tu nahrazuje Woody Allen ve vrcholné formě, fádní válečné běsnění a rádoby osudové okamžiky pak zastupuje příjemný humor vytapetovaný atmosférou 70. let. Korunu všemu nasazuje finální epizoda, která střemhlav graduje do úžasně absurdního vyvrcholení. Pro fandy obrýleného intelektuála je to šité přímo na míru a je úplně fuk, že se mistr v mnoha partech opakuje... ten jeho břitký vtip totiž nikdy neomrzí. PEW PEW, viva la revolución! (25.01.2017)

Kdo má Woodyho nakoukaného od šedesátek do současnosti, bude mít paradoxně nevýhodu. Stačí si totiž vzít seznam jeho nejznámějších trademarků a jenom si všechna témata odškrtávat. Válka, víra, psychiatrie, paranoia, hypochondrie, literatura, scenáristika - to všechno tu je. Ne ale ve formě čistokrevného seriálu, ale spíše v podobě rozkouskovaného filmu o celkové délce půl třetí hodinky. Televizní forma Allenovi sedí o to méně, že točí opět stejným tempem a v nejobvyklejší náladě, kterou jsme zažili u každého jeho retra nebo nostalgického ohlédnutí, což v době streamovacích služeb působí téměř až nepatřičně a poprvé v kariéře bohužel i trochu manýristicky, protože žánru a koneckonců ani sobě nic nového nepřináší. To všechno bych ale moc rád odpustil, nebýt obřího castingového omylu v podobě Miley Cyrus. Moc jsem si přál, aby tenhle nepochopitelný tah vyšel, jenže jakákoli scéna s bývalou dětskou hvězdičkou je pravým utrpením a ukázkou nefalšovaného neherectví. Trochu problém mám i s Elaine May, kterou moc rád vidím po Mistrově boku celých šestnáct let od legendárních Darebáčků, ale které zároveň při vší její sympatičnosti a snaze bohužel není rozumět každé druhé slovo. Díky vpravdě bláznivému finále se mi po těle užuž začal rozlévat blažený pocit, ale ačkoli chci jít v hodnocení výš, byl bych potom jen slepý fanboy a to si Allen za roztomilou, ale stále pouze jen recyklaci, bohužel nezaslouží. Pokud ale právě tohle bylo jeho poslední herecké představení v hlavní roli, těžko se mohl předvést lépe, protože i za hranicí osmdesátky umí své neurotické koktání na jedničku. (12.10.2016)