Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Film vychází z příběhu, který si v knižní podobě našel cestu ke čtenářům v Holandsku, Německu, Dánsku i České republice, získal literární ocenění a překládá se do dalších jazyků. Napínavé vyprávění o dospívajícím Liborovi, který se během několika krátkých minut dostává z exkluzívního prostředí dnešní bohaté vrstvy, prostředí honosných vil, snobských večírků, drahých soukromých škol a vozů s osobním řidičem do situace, kdy musí bojovat o holý život. Z cesty, na kterou se dostane, není návratu. Ztratí všechno, i své vlastní jméno, ale to, co může získat, je pro něj natolik přitažlivé, že neváhá riskovat. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Recenzie (47)

honajz 

všetky recenzie používateľa

Nový český film Únos domů je příběhem třináctiletého Libora (Vojtěch Kotek). Od té doby co se jeho rodiče zabili na motorce, žije u svého bohatého strýce (Marek Vašut) a tety (Hana Maciuchová). Ti se starají jen o sebe a vlastní práci. Dospívajícímu chlapci sice poskytují veškerý materiální komfort, ale cit a porozumění, po nichž Libor touží nejvíce, mu poskytnout nedokáží. Jejich sebe- zahleděnost je nenaučila chápat něčí duši. Krátce po narozeninové oslavě unesou Libora dva vyděrači, kteří chtějí požadovat tučné výkupné. Jak tvrdí, milion dneska nic není. Odvážný mladík jim ale plány zhatí, protože po noci strávené v polorozpadlém mlýně vezme nohy naramena a tak slizký párek rychle vyklidí pozice a ve filmu se už se zlatem ověnčeným hubeňourem a obézním chlupáčem alá Sandokan nesetkáte. V tuto chvíli je ve snímku dějový předěl, kdy se z hektické metropole dostáváme do malebné letní krajiny. Náhoda zavede vyčerpaného uprchlíka na bývalé šumavské nádražíčko. V malebné budově už neskřípají otočné jízdní řády, ale žije v ní nekonvenční rodina Panenkových, která své děti nemůže obdarovat materiální, leč chladnou „láskou“, ale zato jim dává spoustu něhy, legrace a hlavně pocit domovského tepla. Náhoda napomůže tomu, že Panenkovi považují Libora za uprchlého Gustu z dětského domova. Chlapec neprozradí svou pravou identitu, protože mu je v novém prostředí moc dobře. Podobné pocity u svých dřívějších chráněnců či na internátní škole pro horních deset tisíc nezažíval. Vše je idylické, ale návrat k realitě se stejně jako konec prázdnin nemilosrdně blíží.. Únos domů režiséra Ivana Pokorného a scenáristky Ivy Procházkové vychází z příběhu, který si v knižní podobě našel cestu ke čtenářům v Holandsku, Německu, Dánsku i České republice. Do kin tak přichází český film, který se svým žánrem a příběhem vymyká současné domácí tvorbě. Nikdo v něm neříká později zkultovněné hlášky, nikdo v něm není moc „free a in“ a určitě vás v kinosále neovane štiplavý dým z cigaret či nezaměnitelný odér marihuanového jointa. Nehodnotím naší současnou filmovou tvorbu a její tendence, jen naznačuji, že rodinné filmy, dříve vznikající v hojném počtu a slavící úspěchy v zahraničí, z divácké nabídky prakticky vymizeli. Režisér si byl tohoto faktu vědom, přesto kdo by čekal nějakou taškařici typu S tebou mě baví svět, bude možná zaskočen. Únos domů totiž není bezstarostnou zábavou. Čiší z něj realita. Vždyť právě pro dnešní dobu je často příznačné, že se rodiče z různých důvodů nevěnují dětem tak, jak by měli. Snímek se sice odehrává v prostředí bohatých, ale osamělost dospívajících lidí hledajících porozumění, jde skrz všechny sociální třídy. Právě v tom, že Únos domů nastavuje společnosti svým způsobem zrcadlo, vidím velkou devizu filmu. Autorský záměr je dosti odvážný, mnozí rodiče třeba budou říkat: „Tak tohle u nás v rodině není. My jsme správnými rodiči.“ Možná ale jejich syn v pokoji sní o nějakém únosu jinam. Film navádí mladého i dospělého diváka k zamyšlení. Byť hraje prostřednictvým docela svižného a nikterak složitého příběhu evidentně na city, zbytečně nemoralizuje. Váš názor na film se bude odvíjet dosti od toho, do jaké míry se dokážete s Liborem ztotožnit. Vojtěch Kotek se svojí role chopil dobře a nabídnutou příležitost (konkurzem prošly stovky dětí) určitě chytnul za pačesy. Možná se někdy může zdát jeho pláč nepřesvědčivý (ale nebojte, u slzících typů dojde určitě na kapesníky), celkově není hercův výkon nijak statický či afektovaný. To už se tolik nedá říci o jeho kamarádech z internátní školy. Naštěstí nemají velikou příležitost do děje moc zasáhnout. Ještě ke škole: scénu s obrazem prezidenta Havla, kdy zmatený černoušek nazve hlavu státu zlodějem koní, si mohl autor odpustit, je zbytečná. Hana Maciuchová a Marek Vašut jsou v rolích nevšímavých vychovatelů docela příjemní. Z hereckého dua přeci jen trochu vyčnívá Maciuchová, jejíž role stárnoucí držgrešle působí oproti „klasickému“ Vašutovi výrazněji. Z herců, kteří dostali příležitost v „přírodní“ části filmu jednoznačně vede Barbora Hrzánová v roli potrhlé leč děti milující Blanky. Její chuť na tajnou cigaretu či na neustále pletení náramků je tak přirozená, že v duchu podvědomě vytahujete z levé kapsy krabičku Startek a pravou ruku nastavíte před sebe. Hrzánové úspěšně sekunduje Radek Holub alias otec Erik. Dokáže skloubit mužskou autoritu i něžnou toleranci. Z Gustových nových sourozenců čiší největší charisma z Marcely, v podání studentky ročníku hudebně - dramatického oddělení pražské konzervatoře Hany Kusnjerové. Slabším článkem je nahluchlý Podestát Pavla Landovského. Při vší úctě k herci je dobře, že si hledí hlídání kozy a do filmu po svém minivýstupu dále nezasahuje. Únos domů má své „mouchy“, ale celkově působí kompaktně, nejsou v něm hluchá místa. Ze sedaček vás nikdo nebude muset unášet, těch 103 minut si docela užijete a potom si možná při cestě domů někteří z vás položí otázku, zda zahrnují své děti skutečnou lásku. Pokud vám to vydrží co nejdéle, film pak splní svůj účel. () (menej) (viac)

don_mingo 

všetky recenzie používateľa

Tohle jsem viděl v kině (je to vůbec možný? šlo to do kin oficiálně, nebo to tam učitelka pustila z cédéčka na plátno?) hned po uvedení, kdy mi bylo 14, v hlavě jsem měl uhry, panictví a Blink 182, za vrchol kinematografie jsem považoval Myšáka Stuarta Little a brečel jsem u Pretty Woman a přesto mi to přišlo jako hrozná pitomost. Tuším ale, že tam byla nějaká milostná scéna a ta rodinka žila někde v lese a pamatuju si Kotka s Vašutem, což je po osmi letech donucené projekce zaprděného minifilmu, který nikdo nikdy neznal, výkon jako prase. Ty dvě hvězdičky jsou pro mě. ()

Reklama

ivishka 

všetky recenzie používateľa

I přes slibný obsah filmu a dobré herce jsem raději nečekala nic extra. Ovšem mé očekávání nebylo naplněno, ale zaskočeno. Zpověď malého chlapce na prahu puberty, který si v životě už tak krátkém stihl zažít vcelku peklo, byla jímavá. Můj dojem nenarušovalo téměř nic až na konec, který mě vcelku udivil, protože si nejsem jista, zda by to takto vůbec v reálném světě mohlo dopadnout. Ovšem svět českého filmu byl opět obohacen o něco, co má hlavu a patu. Tímto bych chtěla pochválit všechny zúčastněné a světe div se i toho Vojtěcha Kotka. ()

horovska 

všetky recenzie používateľa

Limonáda pro třináctileté holky a možná ještě pro pár babiček. Předlohu jsem nečetla, možná je fajn,tomu docela i věřím. Nejslabší článek filmu byl k mému překvapení Vojta. Ale především myslím chybou režie. Jeho nehybná a neschnoucí slza pod levým okem mne pronásledovala jako černá můra ještě dlouho po skončení filmu. A pak ten příběh, který byl opravdu spíše pro děti, realita mu bude opravdu velmi vzdálená a celé je to trochu moc vykalkulované, to nemám ráda. Ona krása je v jednoduchosti... ()

freddy 

všetky recenzie používateľa

Je sirotek a jeho tetička se strýčkem, kteří na něj nemají čas a u nichž vyrůstá, jsou bohatí. Tak bohatí, že jejich synovce unesou kvůli výkupnému. On však uteče a dostane se kamsi na Šumavu, kde v budově zrušené železniční stanice nachází hřejivou rodinnou atmosféru a možná i nový domov... Jsou filmy, které se pro člověka stanou srdeční záležitostí od prvního okamžiku. Film Únos domů pro mě takovým filmem bezesporu je. Poprvé jsem se o něm dozvěděl v roce 2002 v dubnovém čísle časopisu Cinema. Tou dobou jsem byl zblázněný do Harryho Pottera a když jsem u tohoto filmu zahlédl jméno Vojtěch Kotek v hlavní roli, chtěl jsem poznat člověka, který Harryho dabuje, trochu blíže, nikoliv jen po zvukové stránce. Do kina jsem se na film však nestihl dostat, ale ještě téhož roku, 25. prosince 2002, jsem se dočkal premiérového televizního uvedení filmu na ČT1. A film předčil má očekávání. Zajímavý příběh, zajímavý film, zajímavý Vojtěch Kotek, kterého tehdy znali snad opravdu jen příznivci dabované verze Harryho Pottera. V tomto případě si u mě všechno sedlo tak, jak mělo, a zrodil se můj osobní kult. Kult, který jsem poprvé viděl měsíc před svými 16. narozeninami, a ke kterému jsem se za posledních 18 let několikrát vrátil. A vždy, když ho znovu vidím, vracím se do doby svého dospívání, do doby, kdy jsem ten příběh prožíval poprvé, a kdy jsem pochopil, že ten kluk, co dabuje Harryho Pottera, je dobrej herec a nezůstane nadlouho jen tím dabérem Harryho. Věřím, že film mě bude provázet i mým dalším životem a já se vždy znovu a rád vrátím do doby, kdy jsem ho viděl prvně. Škoda, že ČT tento film zatím vysílala jen dvakrát, kromě roku 2002 pak už jen v prosinci 2006. Zasloužil by si více pozornosti... ()

Galéria (17)

Zaujímavosti (2)

  • Železniční stanička, kde bydleli Panenkovi s dětmi, je Sudoměř u Mladé Boleslavi. Stanička, kde pokuřuje starý podestát, je zastávka hned vedle Skalsko. Nachází se na trati Mladá Boleslav - Mšeno - Mělník. (ČSFD)
  • Hra, kterou Libor (Vojtěch Kotek) dostane od kamaráda k narozeninám, je „Resident Evil 3: Nemesis“. (didas)

Reklama

Reklama