Čistá duša

Miluju Jennifer Connelly. No, měl bych mluvit spíš o filmu. Takže, miluju Jennifer Connelly. No tak, co jsem to, jo, aha. Miluju Jennifer Connelly. No dobře, už dost. Film Čistá dusice není nijak originální svým obsahem, nicméně vytahuje z něj prakticky všechno, co se vůbec dá. Příběh duševně nemocného matematika Johna Nashe a jeho obětavé manželky je vyprávěn tak citlivě a poutavě, že to vtáhne a nepustí. Precizní filmařinou jsou Nashovy vize, jak ty teoretické (mizející holky v baru), tak schizofrenní. Herecké výkony Russela Crowea (toho oscara měl dostat), kterého jsem vlastně začal registrovat až po tomhle filmu, Eda Harrise, Paula Bettanyho a samozřejmě Jennifer Connelly (ještě jsem neřek, že jí miluju) jsou vyloženou lahůdkou, Horner složil velmi působivé party, zkrátka výborný citlivě lidský film. (16.11.2006)

Russelle tleskám ti!! Nikdy jsem nepochybovala, že ten chlápek umí hrát, ale co dokázal tady.. kam se hrabe můj oblíbenej Gladiátor!! Naprosto strhující příběh o člověku trpící schizofrenií a jeho boj o normální život.. jeho osud mě zasáhl přesně tam, kam režisér směřoval.. a to do srdce.. můžete mi někdo poradit, kde se vypínají slzný kanálky?? (24.05.2009)

Někde před polovinou filmu přichází důležitý zvrat a přijde mi, že od toho okamžiku už u mě Čistá duše nikdy nenavodila ten fenomenální pocit. Tím samozřejme nemyslím, že by byla špatná, Russell je skvělej (mezi námi - toho Oscara by si zasloužil), ale film sám o sobě občas trochu ztrácí (mezi námi - Oscara bych mu nedala), režisérsky by to podle mě mohlo být udělané o něco zajímavěji (mezi námi je vám asi jasné, že by Howard ode mě cenu taky nezískal). Prostě a jednoduše by to bez Crowa nebylo ono. I díky němu je to moc emotivní a příjemný film. (01.03.2007)

Film, který chytí za srdce, nejenom kvůli tomu, že je based on the true story. Je jenom škoda, že geniální lidé jsou často nepochopitelní a neuchopitelní. Měl jsem takový pocit u diváků v kině, dobrá třetina šla na ten film nevím proč. A ještě něco: když jsem vcházel do kina, měl jsem hlad. Ten mě v průběhu snímku dokonale přešel... (08.08.2002)

Po trochu nudnějším začátku, kdy nebylo moc zřejmý, jestli je ten Nash autista, nebo jen "jinej", přišel Pentagon, luštění kódů a začalo se to slibně rozjíždět. Pak nastoupil na scénu Parcher a začalo pronásledování, nejistota, léčebna a tuhle část filmu jsem opravdu hltal scénu za scénou. Dále následoval boj s nemocí a bohužel dost patosovej konec (znovupřijetí na univerzitu, propisky a samozřejmě cena, velká slova, slzy atd.) Takhle mi to vychází zhruba na 4* a ty ještě potvrzují herecké výkony; Crowe se opravdu předvedl, stejně tak perfektní Harris a Connelly, která mě překvapila nejen svým herectvím (doteď jsem s ní viděl pouze Requiem za sen). (08.11.2009)