Musíme si pomáhať

Poměrně velký skok Jana Hřebejka, z odlehčenějšího žánru, k hořkému dramatu. Tímhle skokem ale opět potvrdil, že je jedním z nejlepších českých tvůrců současnosti. Jeho film je vážnější a smutnější, přestože jde ještě svým způsobem o komediální žánr, i v něm se najde místo pro úsměv, ale spíše mrazivý. Bolek Polívka i Jaroslav Dušek dokazují, že jsou nejen skvělými komiky, ale skutečně výbornými charakterními herci. (08.03.2003)

Když je průměrný člověk, který se snaží nepozorován plynout s davem a jen přežít ty hrůzy 2. světové války, donucen proti své vůli hrát si na hrdinu, může to dopadnout všelijak. Na začátku je snaha pomoci a udělat dobrý skutek a než se člověk naděje, tak ze strachu o život svůj i své manželky se začne raději paktovat s Němci, jen aby nevzbudil zbytečné podezření, že u něj v tajné spíži za skříní je schován židovský uprchlík. Tenhle film, to je prostě úžasný zážitek, který stálo za to vidět. Ani na okamžik jsem se nenudil, vše jsem prožíval spolu s hlavními hrdiny a hrozně jsem fandil Bolku Polívkovi, aby to vše dobře dopadlo a válku přežil bez úhony. Úžasně zajímavý a napínavý příběh pak doplňují velice kvalitní herecké výkony, Bolek Polívka i Jarda Dušek potvrzují že umějí kvalitně zahrát velké role, a Csongor Kassai jako židovský uprchlík byl ve své roli absolutně přesvědčivý. Zkrátka tenhle film si budu pamatovat asi pěkně dlouho a jen tak z mé mysli nevymizí, nicméně objektivně musím říci, že přece jen film "Všichni moji blízcí", který byl na podobné téma, ve mně zanechal o něco málo hlubší otisk nežli film "Musíme si pomáhat". Každopádně ale nominace na Oscara zde byla více než zasloužená, protože tenhle film, to je úžasný filmový zážitek. Není nad čím váhat, uděluji pět hvězd. (12.01.2012)

Nejkomplexnější, nejvyzrálejší a zároveň nejupřímnější Hřebejk a definitivní utvrzení (se), že Honza je nejsilnější ve vážné (dramatičtější) poloze. Tragikomedie s velkým T ukazující nás Čechy v "celé své kráse a nahotě“ aneb pouze ve vyhrocenných situacích se v nás lidech ukáže to (nej)lepší resp. (bohužel) i to (nej)horší. Tj, mistrná to veskrze cynická (s lidskou tváří) studie jednotlivých (pokřivených) charakterů, kde ten (na první pohled) nejzbabělejší se stává (ukazuje být) „hrdinou“ a naopak. Navíc (jak už to tak i v běžném životě chodí) nic není tak černobílé, jak by se mohlo na první pohled zdát. Civilnost za kamerou i před kamerou (herci), inteligentní scénář, minimalistický a nápaditý Aleš Březina, jistý Hřebejk těžící z minima (kulisy) maximum, dobře navozená mrazivá tísnivá (dobová) atmosféra a jako bonus Lumen s velkým L, Jarda Dušek, který opět potvrzuje (stejně jako Bolek Polívka), že jsou schopni (pokud dostanou šanci) zahrát i charakterní (resp. vícevrstvou) roli, to je snímek Musíme (si) pomáhat. Navíc jsem konečně přišel na to, kde vzal Jirka Holeček inspiraci pro „svou“ reklamu na GS Condro Forte. Nebo tomu bylo naopak :-) 100% p(r)ožitek co chytí za srdce a donutí se zamyslet. (02.08.2012)

Jan Hřebejk tímhle filmem definitivně stvrdil, že česká kinematografie nemá jen Jan Svěráka a Filipa Renče, případně Petra Zelenku, ba naopak, že on sám v poslední době tvoří absolutní špičku českého filmu, a že dokáže natáčet opravdu bravurním způsobem nejen lehčí žánry, ale i hluboké lidské příběhy. Za to se mu klaním až k zemi. (24.09.2002)

Nejlepší Hřebejkův film, který dost možná dojel na očekavání "to budou zase nějaké Pelíšky". Jenže nejsou. Je to precizně natočená studie charakterů lidí v ohrožení života. Studie sounáležitosti a ochoty pomoci bližnímu, i když nasazuji vlastní krk. Figurky páně Jarchovského jsou napsané velmi plasticky a takový Horst Prohaszka v nezapomenutelně slizkém balení Jaroslava Duška náleží do Valhally slavných postav českého filmu. Skvělý výkon předvádí i "podělaný vlastenec" Jiří Pecha, který navzdory poměrně malému prostoru představuje jednu ze stěžejních postav. Ale absolutorium zaslouží "slušní" manželé v podání Polívky a Šiškové a samozřejmě také jejich židovský "schovanec" ztvárněný Csongorem Kassiem. Trocha humoru v tomhle filmu je, ale mnohem více je v něm tragiky, dramatičnosti a empatie, která charakterizovala i Pelíšky. Není to jen válečný film, je v něm něco univerzálního a nadčasového, co už zkrátka v dobrých filmech bývá... (30.01.2004)