Strýko Buck

Feel good movie ktorého hlavným ťahúňom je John Candy. Hughes prešiel na rodinné hodnoty a myslím si, že mu to sadlo. Pritom si stále drží svoj typický humor a scény, ktoré ako keby vypadli z nejakej grotesky alebo slap stick komédie. Ku koncu je to prehliadka zaužívaných klišé. Hoci aj Hughes pomáhal niektoré z nich utvárať. Najviac mi tu vadil asi nepomer v tempe. Niektoré scény sú odbité príliš rýchlo - uzmierenie s Tiou. A niektoré sú prehnane dlhé - hľadanie Tii na večierku. Jean Louisa Kelly je pekná a skvelo Candymu sekunduje. Dôraz je na ich vzťah. V zásade príjemná oddychovka, ktorá ma všetky klady aj zápory filmov 80 rokov. V tom najlepšom aj najhoršom slova zmysle. (17.05.2020)

Množstvo nezabudnuteľných gagov, napríklad kultové Buckove auto, rituálna vražda, práčka, alebo sekerka. Film má skvelé herecké obsadenie. Na čele je úžasný John Candy. Poteší aj malý Macaulay Culkin, ktorý svoju rolu zvláda tradične skvelo (úžasná scéna otázok s Candym). Scenár je chytrý a nemá slabé miesta. Klasický John Hughes. (07.01.2006)

Sice nedosahuje filmařských kvalit Ferrise Buellera, ale také Strýček Buck velmi zřetelně odráží ojedinělý talent a komediální timing Johna Hughese (který se po Sám doma jaksi začal vytrácet, což ale bude dost možná zapříčiněno rozdílnými nároky publika v jiné kulturní atmosféře). Příběh je tentokráte dost klasický a musím přiznat, že občas jsem chování postav trochu nepobíral, ale v jednotlivostech se opět nápady nešetří, vše probíhá v příjemném tempu a s absencí laciného humoru a John Candy servíruje svého hrdinu s přesvědčivostí jemu vlastní. S takovým strejdou bych chtěl trávit dospívání určitě, i když by akutně hrozilo přibrání na váze a ještě markantnější omezení romantického života. 75% (04.05.2020)

Jedna z těch komedií, na které z mládí nikdy nezapomenu a budu je mít na vždycky rád. Dost za to ale může i John Candy, který kde se objevil, tam jsem ho zbožňoval. Například třeba Kokosy na sněhu, jedna z nejlepších komedií vůbec. Tady v tom hodnocení prostě vítězí mládí, a věřím, že i kdybych to viděl dneska tak bych tomu stejnak vrazil pět. Tyhle typy filmy mám totiž hrozně rád. Pravda ale je, že postava podobná Johna Candyho se už nikdy neobjeví a tak to ohledně jiných komedií nedokážu tak tvrdit, jako tady. (20.09.2009)

Odmazání nostalgického oparu odhalí bezzubou výchovnou rodinnou komedii, která dnes nemá co říct. Očekávaný syžet postupného porozumění naštvané, až podlé puberťačky s nezodpovědným, frivolním čtyřicátníkem (který si po týdnu stráveném s třemi dětmi samozřejmě uvědomí, že tohle chce taky) nenabízí žádná překvapení, jen umolousaný hřejivý sentiment a trapné, dopředu zazděné vtípky, které neprodá ani fajnový John Candy. (19.01.2017)