Happy End

V asi zrejme poslednom snímku Rakúšana Hanekeho som postrehol jeden nesmierne dôležitý fakt, a to taký, keď postava starého Georgesa Laurenta rozpráva svojej 13. ročnej vnučke Eve „zážitky” , čím sa de-facto priznáva k trestnému činu, ktorý spáchal v predchádzajúcej Láske, čiže “HAPPY END” je tým pádom voľným pokračovaním extrémne oceňovaného, bravúrneho filmu, ktorý tu akurát spomínam. Naštudoval som si kompletnú tvorbu Michaela, ktorého pesimistický postoj vnímam, ako nadštandardný, podobný ako mal trebárs Kubrick, či ešte stále má napríklad Aronofsky. Typické dlhé, statické, neprerušované zábery sa stali už poznávacím znamením tohto nezvyčajného režiséra a scenáristu, ktorého práca mi bude chýbať, a tak mi nezostáva nič iné, ako sa vrátiť k jeho najlepším výtvorom... (10.06.2018)

Když jde něco o půlnoci na ČT art, tak je to obvykle umělecká kravina, na kterou se nedá koukat. Já jsem se díval jen kvůli tomu, že jsem zjistil, že v tom hraje Jean-Louis Trintignant a Isabelle Huppert, ale nic moc jsem si od toho nesliboval. Začátek taky nevypadal zrovna moc nadějně, protože je to plný scén, kdy třeba někdo jen tak sedí a kouká na televizi nebo si snad 2 minuty balí věci do kufru. Vypadalo to, že to bude úplně o ničem. Ale postupně to začalo dávat smysl, začaly se odhalovat nejrůznější temný stránky postav a druhá půlka filmu mě opravdu bavila. Akorát zase konec mi přišel takovej bez pointy. Ale celkově musim uznat, že ten film má něco do sebe. Jinak Jean-Louis Trintignant už chudák vypadal dost zdevastovaně, ale Isabelle Huppert vypadá asi tak posledních 30 let pořád úplně stejně. Film tady má momentálně 66% a s tim se dá celkem souhlasit. (18.01.2022)

Dlho mi trvalo, kým som sa v tom dokázal zorientovať, ale napokon sa mi to predsa len podarilo (na moje prekvapenie). Tá na prvý pohľad luxusná vila bola napokon miestom plným prázdnych duší utrápených vo vlastných tajomstvách a bezradnosti. Satirická atmosféra filmu bola famózna, rovnako aj herecké výkony, akurát mi v tom chýbali kvalitnejšie dialógy (tie tomu chýbali ako soľ!), ktoré by akosi viac zvýraznili tie všemožne prázdne duše (aj keď zopár zábleskov tu predsa len bolo). S vizuálom som spokojný, aj obsahovo zaujímavé, akurát bohužiaľ, niektoré vetvy deju mi v tomto prišli úplne prebytočné... (15.06.2018)

Kdybych se na Happy End dívala v televizi, tak bych ji asi brzy vypnula. Ale tím, že jsem byla v kině jsem se lépe soustředila a mnohé se mi líbilo, odtažitý způsob vyprávění příběhu - tedy vlastně o žádný příběh nešlo, byly to jen náhodně poskládané střípky života jedné nesourodé rodiny, kterou zřejmě spojoval hlavně majetek. Také využití počítačů,mailů k vytvoření pocitu odcizenosti, ale v důsledku bylo té odcizenosti tolik, že se smysl filmu scvrknul do krásné metafory dědečka o dravci, který roztrhal ptáčka. Aspoň pro mě. A ten End rozhodně nebyl Happy pro nikoho. (15.03.2018)

Z letošní "Francie" na KVIFF jasný vítěz. Bavil mě režisérův způsob vyprávění přes obrazovky počítačů a mobilů (a odhalování, kdo je autorem videí a e-mailů) i netradiční řazení scén, které divákovi dají smysl třeba až na konci filmu. Nejvíc mě ale uchvátil výkon dvanáctileté Fantine Harduin, jejíž postava byla zaručeně nejzajímavější. (10.07.2017)