Mocná Afrodité

Na hranici tří a čtyř hvězd. Celý ten nápad s chórem a stylizováním do řecké tragédie se vším všudy (včetně deus ex machina) mi dlouho neseděl, ale nakonec jsem si na něj zvyknul. Allenovský stereotyp mi vadí méně, než jsem čekal. Přestože jeho devadesádkovou tvorbu hodnotím zatím docela kladně, nějak mi ale nesedí. (23.08.2012)

Po shlédnutí tohoto skvělého filmu jsem si hned vzpomněl na knihu NAMLOUVÁNÍ z roku 1985 kterou jsem několikrát četl,ale žádný z těch příběhů neměl takový specifický šarm uvěřitelnosti jako měl tento film MOCNÁ AFRODITÉ.Hrdinou tohoto filmu je částečný podpantoflák Woody Allen(Lenny) který dupe jako slon,ale i přesto si v přítomnosti manželky Heleny Bonham Carter(Amanda) nedokáže prosadit svou vůli.Jeho žena nechce aby jí těhotenství nějak nabouralo kariéru v galerii a tak zvolí jinou možnost a i navzdory počátečního nesouhlasu manžela si prosadí adopci a adoptují si malého chlapečka kterému dají na přání manželky jméno Max.Dítě je chytré,bystré a v očích adoptivních rodičů prostě dokonalé,ale i přesto se Lenny rozhodne zjistit totožnost skutečné matky dítěte,aby se dozvěděl jaké má jeho adoptivní syn geny a co asi může do budoucnosti očekávat.Najít skutečnou matku mu dá dost práce,protože často mění vzhledem ke své profesi jména.Najde jí a počáteční setkání s Mirou Sorvino(Linda) v jejím bytě je jiné než očekával,protože je prostitutka a příležitostná pornoherečka a na něj jako na slušňáka je to trochu silné kafe.Naštěstí jí nezavrhne na prvním setkání a časem se přátelsky sblíží.Nikdy jí neřekne že je adoptivním otcem jejího syna.Hlášky v tomto filmu jsou úžasné a Woody Allen jako dohazovač a prostředník k milostnému vzplanutí byl prostě skvělý.Když chce dát dohromady Lindu s jedním boxerem tak jí řekne že ten kluk je inteligentní přitom svou "inteligenci" předvede hned na prvním rande větou:,, Ze šestnácti zápasů jsem vyhrál všechny až na dvanáct".Bavil jsem se báječně,chválím pohotový dabing a obdivuji ty "puzzle" scény které do sebe zapadaly perfektně. (06.03.2019)

Můj další Woody, pomalu budu mít v malíku celou jeho filmografii. Tady Pan režisér, herec a scenárista opět rozehrál osudy skvěle napsaných postav, jejichž vztahy tak propletl, jak to umí snad jedině on. Herci fajn, Mira Sorvino mě překvapila, protože jsem ji dosud neznala, Helenu Bonham Carter mám zase zafixovanou s Deppem a Burtonem, takže také změna. Tenhle film se mi líbil, je sice s jemnějším humorem než předchozí filmy, ale i přesto je fajn. Sice nijak nezamíchal mým žebříčkem oblíbených Woodyho filmů, ale přesto to je fajn filmový zážitek. (17.06.2013)

„Tady Zeus, zrovna nejsem doma, ale zanechte mi vzkaz.“ Parodie antické tragédie, obtočená okolo nepřehlédnutelné, nepřeslechnutelné Miry Sorvino, která je dokonce zábavnější než samotný Allen, vzhlížející k ní jako k Bohyni. Film má z určitého úhlu pohledu nečekaně optimistické vyznění, ale stejně jako Purpurová růže z Káhiry v podstatě tvrdí, že to opravdu pěkné neobývá náš reálný, nýbrž jakýsi fiktivní alternativní svět (z mezní životní situace nám deus ex machina nepomůže). Konverzační i situační komika je svou kvalitou i načasováním opět nadprůměrná, během ostýchavého sbližování Lennyho a Lindy, posléze Kevina a Lindy přímo oslnivě skvělá. Jenom o něco déle trvá, než film nabere ty správné grády. 80% Zajímavé komentáře: Renton, nunka (22.05.2009)

Příběh neurotického a v běžných životních situacích komicky působícího intelektuála Lennyho, který začne pátrat po matce svého adoptivního syna Maxe, se rozeběhl ve skvělém tempu. Zpočátku jsem se bavila opravdu královsky, pak přišlo bohužel u Allenových filmů už tradiční zvolnění a útlum, aby výsledný dojem vylepšila opět úsměvná závěrečná tečka v podobě náhodného setkání Lennyho se svou milenkou Lindou po pár měsících...3,5 (20.10.2008)