Réžia:
Juraj JakubiskoKamera:
Igor LutherHudba:
Zdeněk LiškaHrajú:
Philippe Avron, Magda Vášáryová, Jiří Sýkora, Míla Beran, Mikuláš Ladižinský, Augustín Kubán, Jana Stehnová-ČechováObsahy(1)
Film Vtáčkovia, siroty a blázni je poznačený nihilizmom a negáciou spoločenských, etických princípov, a to nielen socialistických, ale každého druhu /.../, nesocialistický, beznádejný a negativistický obsah sa prelína celým dielom." - tak znie hodnotenie normalizačnej komisie zriadenej pri Ministerstve kultúry SSR v roku 1970, ktorej úlohou bolo zhodnotiť hrané diela, vyrobené v rokoch 1968-1969. Hodnotenie bolo predložené zasadnutiu ÚV KSS... Milostný trojuholník dvoch mužov a ženy - taký slovenský Jules a Jim - je základom príbehu, či skôr mozaikovitého podobenstva, odohrávajúceho sa v presne neurčenom časopriestore, v bláznivom svete bez ideálov. Bláznovstvo troch mladých ľudí, troch vojenských sirôt Yoricka, Andreja a ich spoločnej lásky Marty, je jedinou možnou obranou pred násilím, cynizmom a beznádejou. Bezmocnosť a úzkosť hlavného hrdinu z toho, že nemožno nájsť pevný bod v živote, vrcholí v závere filmu násilnou smrťou Marty a jeho samého a prináša poznanie, že ani hra na bláznovstvo, ktoré síce prináša na okamih pocit šťastia, v skutočnosti neznamená ozajstnú slobodu... Netreba hádam dodávať, že takéto posolstvo filmu bolo v dobe vzniku filmu skutočne neprijateľným a spôsobilo, že snímka sa na dvadsať rokov stratila v trezore. Až po zmene režimu bol film náležite ocenený: získal cenu FIPRESCI na 27. MFF v Karlových Varoch v roku 1990, v tom istom roku dostal cenu za hudbu a kameru v kateagórii trezorových filmov na Dňoch českého a slovenského filmu Bratislava a v roku 1991 Cenu čs. filmovej kritiky na 29. FČSF Bratislave... Režisér Juraj Jakubisko sa obklopil vynikajúcim tímom spolupracovníkov: scenár napísal Karol Sidon /spisovateľ, scenárista a momentálne Pražský rabín/, za kamerou stál teraz už svetoznámy Igor Luther /spolupracoval napríklad na filmoch Volkera Schlöndorffa/, hudbu zložil vynikajúci Zdeněk Liška. V hlavných úlohách excelujú francúzsky herec Philippe Avron, Jiří Sýkora a Magda Vášaryová. Film Vtáčkovia, siroty a blázni bezpochyby znamená v Jakubiskovej tvorbe výrazný medzník. Patrí do Zlatého fondu slovenskej kinematografie a doteraz reprezentuje našu krajinu s úspechom v zahraničí. (STV)
(viac)Recenzie (107)
Něco na tom filmu zřejmě bude, když jsem ho teď dokázal s plným zaujetím po téměř celou dobu odsledovat už podruhé! Tahle bezmezně odvázaná avantgardní fraška plná osobitých výtvarních, hudebních i scénických nápadů zachází pro mě nejednou svými výjevy až za hranici vkusu, nicméně s uzemňujícím tragickým vyústěním určitě dává smysl. Spočátku mi Vtáčkovia připomínaly o tři roky staršího (a mnohem uhlazenějšího) Srdcového krále, akorát že zatímco De Broca nám v celkovém vyznění ukazuje bláznovství a frašku jako jednu z možností, jak lze žít ve světě plném mnohem větších šílenství včetně války, Jakubisko začínající možná tak trochu stejnou ideou z pohledu hlavních postav, dospívá v závěru k úplně opačnému myšlenkovému pólu v tváří tvář s krutými následky... aneb kam až styl života neznající žádnou hranici může zajít... to vše v provedení plném kontrastů barevné surrealistické féerie v depresivně šedivých reálií tehdejšího Československa, v němž obzvlášť po roce 1968 zase číhá na každém druhém rohu fízl pro toho, kdo se jen pokouší kráčet proti davu... On ten film je vlastně krutý a šílený doslova, v obou polohách, v té fraškovité i dramatické, jen nevím, zda se mi právě takový líbí... úpřimně spíše nelíbí, nepříjemně zneklidňuje, na druhé straně zase cosi hodně zanechává. Po „vystřízlivění“ a opakovaném zhlédnutí mu musím přiznat určitou důstojnost a zvýšit moje původní, rovněž kruté hodnocení na ty částečně smířlivé 3 hvězdičky. Ještě víc, než krásná Magda Vášaryová s neodolatelnýma očima na celkovém zážitku nese podíl tradičně skvostná Liškova hudba, která tu dokáže naplno vyniknout jak uprostřed té frašky, tak ještě víc pak během zesilnění atmosféry v závěrečné tragedii antických rozměrů. Nadále si však stojím za názorem, že Jakubiskovi obnovená cenzura po nástupu normalizace spíše jen prospěla, stejně jako třeba i Věře Chytilové, neboť paradoxně až pak natočili oba tito svérázní tvůrci nové vlny ty filmy, které za sebe vnímám jako jejich nejlepší. [60%] ()
"...beznádej v nádeji a nádej v beznádeji, šťastie v nešťastí a nešťastie v šťastí, pravda v klamstve, klamstvo v pravde, život po smrti, smrť po živote, istota v bezmocnosti, bezmocnosť v istote, prázdnota medzi nami, my sami v prázdnote..." ...film racionálne neuchopiteľný, pestrý, hravý, krutý... od môjho úvodného skeptického a pohŕdavého prehlásenia "len kopíruje Felliniho a jeho cirkusový svet", cez jemné pousmiatie, totálne angažovanie až po záver keď som pozeral s otvorenými ústami...Vtáčkovia sú maximálnou umeleckou samovraždou (v roku ´69 natočiť niečo podobné si zasluhuje RESPECT!) a alegóriou na množstvo tém a otázok bez odpovedí, odpovedí bez otázok... V podstate nemám rád Jakubiskove filmy (niektoré naozaj považujem za trapas), ale už len pre tento film ho budem vnímať ako človeka, ktorý VIE...alebo vedel?... ()
Velmi zajímavý a silně osobitý film režiséra Jakubiska. A také film který byl více než dvacet let zakázaný. Tento Slovensko-Francouzský film který byl vlastně prostřední částí volné trilogie z období let 1968-1970, jejichž součástí jsou snímky Zbehovia a pútnici (1968) a Dovidenia v pekle, priatelia (1970-1990). Mozaikovitě, karnevalově hravé podobenství se odehrává v blíže neurčeném časovém prostoru, i když je zřejmé situování na Slovensko do relativně svobodného, ale zdeformovaného období ,,mezichvíle", tak trochu snad po válce, ale především v roce 1968. Hrdiny jsou vlastně jak už je výše uvedeno tři malí sirotci, jejichž rodiče se navzájem ,,povraždily", tři opuštění blázni, kteří v šíleném a ošklivém světě přežívají jen díky svému programovému bláznovství (ale bláznovství jako droga, v tom pravém smyslu slova), díky principu hry, filozofii radosti v sobě a prožívání přítomného okamžiku. Imaginární (neskutečný, vymyšlený) syn M. R. Štefánika Yorick ,,všechny napřed poblázní a potom je zabije, aby je posléze zachránil před realitou". Vynikající a nadčasový film, a opravdu skvělý zážitek. ()
Neustálým ujišťováním, že se vlastně jedná o film, u mě klesá hodnota na straně podobenství a obrazu společnosti. Zbývá pak jenom drama o milostném trojúhelníku v odporně přestylizovaném a kontrastním hávu, pro který je slovo kýč velmi málo. Skutečně všechno, co se dalo přetáhnout přes únosnou mez, se přetáhlo a alespoň pro mě tento fakt činí poměrně nesnesitelným pocitem z tohoto filmu, ruku v ruce jdoucí se špatným vedením. A úchylné symboly typu umírající důchodkyně v podzimním listí, vo tom žádná... ()
Perie, jablká, skrine ako postele. Štefánik, traja blázni, hajzel na balkóne. Biliard s kraslicami, údenáč na klavíri, fotky, bozky, pocity. Na začiatku o ničom, na konci o všetkom. Juraj Jukubisko keď ešte mal fantázie na rozdávanie. Už vtedy si nevedel odpustiť veci, ktoré mi u neho zvyknú vadiť. Nezmyselný smiech, zahraniční herci dabovaní rýdzo slovenskými hlasmi a možno aj niečo z prvých viet tohto komentáru. Vznikla však krásna mozaika, ktorej jedinou nevýhodou boli bláznovstvá bláznov zobrazované omnoho viac ako ich život. Ale aj na to sme mohli počuť odpoveď: "Na život nestačíme. Na lásku nestačíme. A tak sa aspoň hlúpo radujeme. Aspoň niečo. Aspoň tie chvíle ako idú za sebou." ()
Galéria (14)
Fotka © Slovenský filmový ústav
Zaujímavosti (17)
- Svetová premiéra filmu v roku 2010 v digitálnej kópii vyrobená štúdiom Listofilm vo Viedni skončila fiaskom, nakoľko výkon projekčnej lampy v kine bol príliš vysoký, vzhľadom na krátku vzdialenosť projektora od plátna, v dôsledku čoho bol film príliš svetlý a premiéra musela byť zrušená. (Raccoon.city)
- Na základe tohto filmu vyhodili Magdu Vášáryovú (Marta) z univerzity. (Raccoon.city)
- Magda Vášáryová si kvůli tomuto filmu neostříhala své proslulé dlouhé vlasy, jak se traduje. Má je schované pod jakousi „čepicí“. (Cimr)
Reklama