OA

Já vím, že podle filmového vkusu se lidé nemají a nedají soudit v dalších nesouvisejících ohledech, ale jsem si takřka zcela jistý, že s osobami, které nějak výrazněji uchcávají z tohoto seriálu, bych nemohl být dobrým kamarádem. Protože se patrně jedná o divnolidi provozující jógu, nežeroucí maso, vnucující svůj otravný alternativní styl všem ostatním atp. :D The OA je veledůležitě se tvářící, extrémně iritující, směšný, ezoterický BLÁBOL. Blábol, který by chtěl pojednávat o všem, ale přitom není schopný vytvořit jedinou postavu, která by se chovala jako jako ČLOVĚK. Takže o čem to pak vypovídá? O dění na planetě Kvak? O vzduchoprázdnu v mozkovnách autorů? Patrně tak. (17.12.2016)

Asi nic co by mě ve výsledku nějak oslovilo. Údajně stejně povedený Netflix kousek jako Stranger Things. Tak to už vůbec. Problém už jenom se samotným seriálem je takový, že je pro mě tak těžké u tohoto seriálu tak udržet pozornost, že jsem asi teprve ve čtvrtém díle zjistil o čem to asi přibližně je a ve třetím díle jsem zjistil, že je hlavní postava vlastně slepá. A tohle by se nemělo stávat. Je mi jasné, že v tom hraje roli i možná moje nevole ve sledování, ale i přesto není moje práce, abych se nechal zaujmout nějakým seriálem. To on musí udělat sám tím jak je udělaný. Ale chápu, že sto lidí, sto chutí. Mám docela problém s tím, že ten seriál je vlastně i nedokončený. Asi bude víc sérií, ale i tak jde o to, že já si sám ani nejsem jistej, na co jsem vlastně koukal. Tohle nebylo rozhodně něco, co by silně zaujalo mou pozornost. Prostě ne. (07.04.2017)

V případě The OA se skoro ani nedá mluvit o tradičním seriálu, neboť to by téměř uráželo ambice tvůrců a jedinečnost tohoto projektu. OA je ze všeho nejvíc zážitkem, který vás vezme s sebou na neobvyklou jízdu představující tajemný příběh, který vás celou dobu bude držet v napětí a v nejistotě co je vlastně pravda a co ne. Tvůrci pracují s mnoha koncepty a myšlenkami a všem zvládají věnovat dostatek času. Díky tomu se nám naskytne příležitost sledovat podrobně životy několika zajímavých postav, zabývat se vírou, náboženstvím, nadpřirozenem, je toho zkrátka hodně a jde o tak neobvyklý a těžce popsatelný projekt, že si o něm uděláte nejlepší obrázek pokud se na něj podíváte sami. Ačkoliv trošku zklame zakončení příběhu a pár slabších momentů v průběhu, jde stále o originální věc, která se objeví jednou za čas a vy byste jí neměli propásnout, neboť i přes chyby jde o těžce návykovou záležitost. (16.03.2018)

Astrální výlet do dimenze, kde hrdinové postrádají sympatie a tvůrčí proces logiku. To new age tajtrlíkování s anděly a estetikou autistické jógy mi vlastně vadí o něco méně, než to, že vyprávění stojí na vachrlaté režii, která neumí pracovat s napětím a vše vrší do zpočátku nezajímavého a ke konci směšného celku, který má tak vratký základ, že pointu málem přehlédnete a u finálního gejzíru se už vyloženě za tvůrce stydíte. Míň vážně se berou i ty ezo vědmy ve dvě ráno na Barrandově. (14.01.2017)

Po 1. sérii: Co jsem si přál, aby mi někdo řekl před sledováním: Většina flashbacků nejsou flashbacky, nýbrž ztvárnění toho, jak si posluchači v hlavě představují vyprávění Prairie. Jason Isaacs záporačí ještě víc než Lucius Malfoy, Scott Wilson se podobně snaží překonat Hershela Greena v dobráctví, zato Phyllis je pořád Phyllis. Ačkoliv možná nic z toho není pravda a Prairie to prostě jen nemá v hlavě v pořádku. Jak ale vysvětlit, že znovu vidí a jiné další věci? Poutavě udělaná filozoficko-ezoteristická minisérie, kde se to hemží symboly, záhadami, nedořešenými událostmi, kýčovitými momenty a potenciálními dírami v příběhu. (27.12.2016)