Fantóm opery

Éra němých filmů dokázala vyprodukovat několik děl, která stále dokáží dodávat zážitek při jejich sledování. Tento film má jeden obrovský klad a tím je strhující hororová atmosféra, plná napětí, děsu a hrůzy. Hudební doprovod klasických tónů umocňuje prožitý zážitek. Ústřední postavou je tajuplný Fantom jménem Erik (skvělý Lon Chaney), duševně nemocný člověk, který neváhá kohokoli kdykoli a kdekoli zavraždit. Trpí pocitem ublíženosti, natahuje své chtivé ruce nenasytně po mladé krásce, aby si psychickým nátlakem a vyhrožováním vynucoval její lásku a náklonost. Vyžívá se ve vzbuzování hrůzy u druhých, vychutnává si strach v očích ostatních lidí a jejich tělesnou i duševní bolest. Podzemní katakomby jsou jedinečným labyrintem a bezpečným úkrytem před spravedlností. Z dalších rolí: mladá a naivní pěvkyně Christine Daae (Mary Philbin), její bojující snoubenec Vicomte Raoul de Chagny (Norman Kerry), a policejní komisař na stopě Ledoux (Arthur Edmund Carewe). Láska bojuje se sadistickým násilím, na odvážné čeká nejedna důmyslná past. Netvor chce uchvacovat a brát, rdousit, vraždit a vysmívat se všemu a všem. Děsí, aby mohl vše řídit. Ale každý strach se v anonymitě davu dá překonat. (15.02.2016)

Pěkné prostředí, dobrý příběh i atmosféra, výborně zhudebněné a půvabné s kouzlem němého filmu. [8/10] (Universal Pictures) (Němý, čb. barevný (2-strip Technicolor) /// Produkce: Carl Laemmle /// Scénář: Raymond Schrock, Elliott J. Clawson /// Kamera: Milton Bridenbecker, Virgil Miller, Charles Van Enger /// Hudba: Gustav Hinrichs (verze z roku 1925), David Broekman, Sam Perry, William Schiller (verze z roku 1929)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (17.04.2010)

Zvědavost zahubila kočku a jednou jistě zahubí i mne. Po zhlédnutí Fantoma model 2004 jsem se rozhodla zjistit, jak si s ním vlastně poradili ve zde nejlépe hodnocené adaptaci Lerouxova románu. Jistých varování se mi sice dostalo už dříve, ale zvědavá kočka jich nedbala, odvážně se pustila na přes hodinu a půl trvající kalvárii a byla po zásluze potrestána. Nudné, bez sebemenší špetky atmosféry, herci přehrávají, postavy díky své plochosti splývají a samotný Erik je ne hrůzný, ale maximálně tak hrůzně směšný. Všechno je špatně a vyšší hodnocení jen kvůli pomyslným šedinám filmu dávat nebudu, neboť jsem už měla tu čest např. s Murnauovým Faustem či dokonce ještě s o pár let starším Jekyllem a Hydem a v obou případech se jednalo o snímky, které by (zvláště v případě prvně jmenovaného) bez uzardění obstály i v dnešní konkurenci. Takže to očividně šlo i ve dvacátých letech a žádné zaklínání se věkovitostí Fantomovi model 1925 ani náhodou nepomůže. (20.11.2007)

Ztělesněná krása obrazu, hudby a myšlenky zároveň. Fantom opery má díky skvělému ztvárnění podzemí neopakovatelnou atmosféru. Fantomova láska ke krásné Christine vyjádřena v jeho království pod pařížskou operou je jasným vyjádřením citu, jehož podstata byla v němé éře hlavním námětem takřka všech filmů. I proto patří Fantom opery ke špičce své doby, protože to bylo to díváci chtěli a co dostali okořeněné krásnou hudbou. Krásný film. (13.05.2008)

Chaneyho Fantoma opery si určitě zařadím mezi pětici nejděsivějších horrorových postav. Když mu Kristýna strhla masku, málem jsem si nadělal do spoďárů. V tomhle ohledu fakt vymakaný kousek. To občasné teatrální herecké přehánění k podobným snímkům prostě patří a asi by vypadalo blbě, kdyby tam nebylo (ty baletky, které se během rozhovoru tu a tam z ničeho nic zatočí na špičkách mě i bavily). Davové scény mě až překvapovaly. Masky parádní. On ten film má vlastně jen jednu chybu a tou je jeho délka. Je až moc dlouhý. (21.01.2012)