1945

Wow. Hutné psychologické drama jako vyšité. Černota svědomí jedné maďarské vesnice dostane jednoho poválečného srpnového dopoledne pořádný šok, když se na nádraží zjeví dva navrátivší se Židé se dvěma zahadnymi bednami. A stojí to za to. Jejich příjezd působí jako rozbuška napětí, které svírá vesnici v mnoha rovinách. Příběhy svědomí jednotlivých postav a jejich démonů se tak mohou rozehrát, aby se v jednom dni jejich životy navždy změnily. Stylysticky ale i tématicky se mi neustále v paměti připomínala Hanekeho Bílá stuha. 1945 hraje na podobnou polemizující notu o zlu a vině, sleduje také několik samostatných více či méně propletených osudů jednotlivých vesničanů a zároveň drží černobílý standard s perfektní a vymazlenou kamerou. Jako bonus je tu i skvělý soundtrack. Rozhodně málo doceněný film. Aspoň prozatím. ||| DEF 2018 Brno, Scala (06.04.2018)

Film 1945 nás privádza do Maďarska v období tesne po vojne, kedy sa začali vracať do svojich krajín ľudia, ktorí boli násilím vysídlení. A tieto okamihy pre niektorých arizantov boli katastrofálne a obrátili celú malú dedinku hore nohami. Celá dedina profitovala z deportácii svojich bývalých židovských susedov a tak sa každý obáva nie len o tento majetok, ale aj o svoj život. Celkovo o priebehu holokaustu bolo natočených neskutočne veľké množstvo filmov (ja sám mám ich vo svojej zbierke 337 filmov), ale o bezprostredných dôsledkoch ich je len pár. Chamtivosť niektorých ľudí a bezpracný materiálny zisk urobil z mnohých ľudí doslova zvieratá. Tento film je príbehom o tom, ako vojna nekončí aj keď už skončila, ale je to silný príbeh plný emócii, ktorý by nemal nikoho nechať ľahostajným. Nakoniec aj tento film nás presviedča, že Židia boli obeťami nielen nacistov, ale aj svojich susedov, kamarátov, ktorí nakoniec profitovali na ich úkor. Jednoducho povedané je to film o kolektívnom svedomí. (12.08.2018)

1945. Magické datum. Bezpochyby plné nadějí do budoucna, na nové začátky, třeba na svatbu a všeobecné veselí, které jakoby nabádalo k zapomnění na předešlá léta. Nic ovšem není tak snadné, jak si člověk zpočátku představuje, ještě je moc brzy se veselit, do prosluněné vesničky se pomalu, ale jistě, blíží stíny minulosti, jenž v sobě nesou nevýslovné a pro vesničany jen těžko představitelné zážitky plné krutosti a nelidskosti, o kterých nelze vyprávět, však ani není komu. Jsou tu a odpověď na jejich přítomnost si musí každý najít sám...nejlépe v sobě, ve svém svědomí. Přišel den, na který se nezapomíná. Minimalistický film, který ovšem hodně křičí a nekompromisně vtahuje diváka do své tíživé atmosféry, kterou dokonale podkresluje hudební doprovod. (02.01.2019)

Mistrovsky vyprávěný kousek, který jde krůček po krůčku k závěrečné silné katarzi. Pohled žida na starostu mám v hlavě doteď. On řekl v podstatě úplně všechno. Obrazově nádherná konfrontace lidí se svým svědomím a činy. Po většinu času mně bohužel sral ten hudební minimalismus, moje vnímání příběhu a osudu postav vesnice odkláněl od toho pocitu, který vyvolával obraz, dialogy a příběh. To však nic nemění na faktu, že Maďarská kinematografie se nachází ve skvělé kondici. (10.04.2018)

No, našťastie to nebola pičovina ako Židovský syn, čo vlastne ani nebol syn a aj tak to chytilo Oscara. Ten čiernobiely filter tomu dodal neskutočnú atmošku. Inak je to ale dosť jednoduché. Do dediny sa doterigajú dvaja židáci s dokerovanými rukami a cela obec ide hore piču, pebo pred pár rokmi ich na základe falošneho udania pár (desiatok ) vydeportovali. A pobrali ich majetky. Aj keď sa tvária že to bolo legálne, hlavne plešatý starosta, tlak a adrenalín stúpa stále viac. Do toho ožratí Rusáci, svadba, kurevníctvo a iné srandy z maďarského vidieka. Nemôžem povedať, že sa mi to páčilo, ale aspoň trošku to zaujalo. 2 z 5 (07.06.2018)