Zranené srdcia

Já se řadím do fronty, která chválou nešetří. A to jsem na škleb Keiry vysazená. Proběhl však jenom jednou, když vystoupila z vlaku a pak se už haltovala. A byla výborná. Stejně jako oba sympatičtí chlapíci. Psychologická dramatická romance, ve složitém historickém období, ve zdevastovaném městě, se zlomenými srdci všech hlavních představitelů a do toho všeho jeden nádherný velký dům... Film se bude více zamlouvat ženám, ale to neznamená, že nestojí za vidění. Výprava, kamera, kostýmy, scénář, v podstatě komorní, chvílemi až divadelní pojetí, vše se mi líbilo. Osobně příběh nevnímám jako červenou knihovnu, jelikož (pozor tématický spoiler) ústředním tématem je neštěstí manželského páru, který válka připravila o malé dítě. Takové tragédie mění nebo ničí vztahy... Mám za to, že se Kiera role nešťastné maminky bez dítěte, ( račte si povšimnout, že dítě bez rodiče je sirotek, ale rodič bez dítěte je buď stále rodič nebo nikdo, kdo by stál za slovní výraz), zkrátka své role se zhostila důstojně. Na mě osobně smutek ústřední dvojice i smutek ostatních postav dopad měl a jejich počínání mi připadá pochopitelné. (27.03.2019)

Film je natočený podľa rovnomenného románu britského spisovateľa Rhidiana Brooka a je spracovaný podľa skutočnej udalosti, ide o rodinnú históriu spisovateľa. Jeho starému otcovi plukovníkovi Walterovi Brookovi bol v Hamburgu pridelený rekviračný dom a on sa rozhodol, že ho bude obývať spoločne s majiteľmi. To bolo na tú dobu neslýchané gesto (víťaz a porazený). A tak od roku 1946 až do 1951 ho spoločne užívali. Hlavnou myšlienkou filmu je jeho zhodnotenie, že za týždeň na mesto Hamburg spojenci zhodili viac bômb, ako dopadlo na Londýn za celú vojnu. Pri bombardovaní Británie dňa 2.7.1942 odhodená bomba pred návratom do Nemecka zabila plukovníkovi syna Michaela a dňa 27.7.1943 pri bombardovaní Hamburgu a následnom požiari zomrela manželka majiteľa domu architekta Luberta, takže na oboch stranách je dosť tragickej minulosti. Vojna je vojna, ale tí, čo prežili musia žiť ďalej. Ale ako? Dôsledky devastácie nie sú len na budovách a vybavení ale aj na psychikách ľudí. Koľko zlomených osudov v tomto období vychádza najavo. Koľko preživších hľadalo svojich blízkych. Ale hlavnou ideou nie je zmieriť sa so všetkým trápením ale naučiť sa ho prekonávať a žiť s ním. Tento film nie je pre každého, nakoľko romantické predstavy síce prechádzajú telom, srdcom ale hlava nakoniec dáva úplne iné podnety. A preto nie každý musí tento film pochopiť. (01.07.2019)

Príbehy zachytávajúce 2. svetovú vojnu a jej následky majú stále čo ponúknuť a ani The Aftermath nie je výnimkou. Oplýva predovšetkým znamenitou výpravou a vskutku svedomitým vyobrazením zdevastovaného Hamburgu. Príbeh ladený do tónov romantickej drámy ma však príliš neuchvátil; nemôžem ho síce označiť za nezáživný, no vzhľadom na spomínané obdobie na mňa dej pôsobil tuctovým dojmom. Ako celok to v tomto smere popri presvedčivej hereckej dvojici Keira Knightley - Jason Clarke (Skarsgård taktiež nie je márny, no skôr mi prišiel ako magnet na ženské publikum) dvíha čiastočne nahor záverečné rozuzlenie, ktoré napokon dalo celej zápletke dovtedy neočakávanú hĺbku. Vyzdvihnúť okrem toho musím vedľajšiu dejovú líniu s nacistickým odbojom, ktorá ma aj napriek obmedzenému priestoru dokázala zaujať a rozhodne by som nepohrdol samostatným filmom venujúcim sa práve tejto téme. (65%) (02.07.2019)

Téma jestli si hodinu po konci války podat ruce a vzájemně si odpustit pobité rodiny a kamarády a do toho ještě ženské milostné city je pro mě zajímavá. Na mezinárodní cyklojízdě Berlín-Waršava ještě před pár lety napadla polská babička mladou berlínskou účastnici.Ale materiál zůstal málo využit. Je to jen variace na běžnou postválečnou romanci pomsty a zrady, a postupně se z toho stává krásná mýdlová popová bublina nezanechávající nic za sebou. Keira je pořád charismatická, krásná a až nespravedlivě fotogenická. Romantický základ tvoří klasická otázka, kterou nejen dámy v publiku rozluští dávno před koncem. Tedy koho si ve finále zvolí hrdinka v podání stále až nespravedlivě fotogenické Keiry Knightley, zda britského manžela, nebo německého milence. Ani jeden z nich nevypadá od pohledu na lamače srdcí, nicméně oba mají své kouzlo. V hlavní roli je budova obklíčená zimou a hladem v níž se vede domácí válka tichých emocí, dusnější a vypjatější než dění venku. Bez dobového zasazení by zbyl banální milostný trojúhelník. Ale pomáhá nejednoznačnost určení, kdo je vetřelec, nepřítel, viník či oběť – třebaže se kategorie dobra a zla probírají se stupňovanou doslovností. Toto letmo načrtnuté pozadí pro romantické melodrama, které se odvíjí jako z příručky. Bezpečně, unyle, k předvídatelnému konci. Zároveň si lze těžko představit diváka, který by opravdu trnul, zda Rachel prchne s pohledným Stefanem, nebo se vrátí k dobráckému, ale nudnému manželovi. Dávám lehký nadprůměr 55%. (14.08.2019)

Adaptace románu Rhidiana Brooka, který česky nevyšel. Ale buďme rádi alespoň za ten film a českou stopu v něm. Zatímco plakát láká na tuctové melodrama s Keirou Knightley (s naprosto příšerným českým názvem), výsledný film je důležitá zpráva o osudech lidí v poválečném Hamburku. Není to žádná nudná dějepisná přednáška, ale reálií je tam přesně tolik, aby drama získalo nevšední lidský rozměr. Sošný Alexander Skarsgård skvěle slouží ke katarzi vztahu manželského páru, který byl narušen jedné noci při bombardování Londýna. A díky sdílené bolesti přeživších z bombardování v Třetí říši je možné najít společnou řeč. Závěr The Aftermathu je možná méně epický, než by si směřování filmu zasloužilo, ale o to je lidštější. Za zvláštní pozornost stojí výprava a samozřejmě barrandovské kostýmy. (08.04.2019)