Špina

Nemohli jsme uvěřit tomu, že jde o absolventský školní film. Žádná obvyklá tezovitost, polopatičnost, samoúčelné okouzlení formou: zkrátka nevyzrálost, běžná (a do jisté míry "nutná") u prvotin. Tento film naopak s přehledem strčí do kapsy drtivou většinu "dospělé" tvorby zdejších zavedených tvůrců. Pravda, konkurence je chabá: Není dnes bohužel běžné jít do kina na tuzemský (a do tuzemska počítám celé někdejší Československo) film a nestydět se. Nicméně Špína nejenže není hloupá, ale dosahuje ve všech měřitelných parametrech evropské úrovně: Od práce s hudbou, přes vedení herců až po dramaturgicky propracované uchopení tématu, na němž by si navíc mnozí vylámali zuby. - Geniální to asi není (příběh se na několika místech cyklí, některé vedlejší postavy působí poněkud karikaturním dojmem atd.), velmi dobré ale dozajista. (01.05.2017)

Ono je sice hezké, že Nvotová chce točit civilně a realisticky, ale to je houby platné, když to neumí. Pro mě to byla víceméně uřvaná nuda. Je sice pravda, že některé sekvence z psychiatrického zařízení celkem trefně ukázaly neschopnost tamních doktorů a Dominika Morávková-Zeleníková tady po Pirku vystřihla další oběť jako z partesu, ale to je prostě málo. 30% (23.03.2018)

Nebudem tvrdiť, že to bolo super a že to vytvorilo nezabudnuteľný zážitok, ale na slovenské pomery ide o značný nadpriemer. Za zmienku stojí, že dialógy pôsobia autenticky vďaka výdatnému množstvu nadávok bez servítky ako to u mladistvých reálne chodí. Tentokrát ma nič nenapadá, čo by stálo za kritiku a preto aj tie 4*. (28.11.2017)

Na poměry české (případně slovenské) kinematografie je Špína rozhodně zajímavým a právem viditelným filmem. Nvotová se s ničím moc nemaže, vypráví přímočaře a syrově. Tomu napomáhá i zručný střih, který ví, jak a kdy narušit rytmus snímku a diváka tak kontrolovaně znejistit. Navzdory výše zmíněným kladům se mě film ale nijak hlouběji nedotkl (ano, nabízí se varianta, že film kvůli svému tématu zapůsobí silněji na ženy, to ale nemění nic na tom, že si dovedu bez problémů představit, jak by mě stejné téma v jiném filmu rozdrtilo mnohem víc), a když navíc končí z mého pohledu trochu režijně bezradným způsobem, měl jsem pocit, že jsem prostě neprožil maximum možného. I tak bych však Špínu rozhodně neoznačil za špatný film a věřím, že Nvotová má v budoucnu potenciál rozvířit zatuchlé místní filmové vody. 6/10 (23.04.2018)

Film se jmenuje Špína, ačkoliv se obzvlášť vyžívá v krásných měkkých obrazech. Na konci hrdinka prohlásí, že nechce být vnímána jako oběť, ačkoliv během předchozích 70 minut nenabyla jedinou jinou vlastnost. Dávkování informací absolutně nefunkční (nikdy není jasné, kdo vlastně co o situaci ví, nejspíš aniž by šlo o záměr) a chování postav je veskrze nepřesvědčivé (i kdyby se dala překousnout matka a její "ani mě to nenapadlo", to to nenapadlo nikoho z doktorů?). A nakonec obecně vzato vidím cosi až nebezpečného na filmu, který oznamuje obětem znásilnění, že jejich život skončil a nyní jsou zničení na úrovni lidí týraných celý život nebo postižených psychickými poruchami - ostatně už bylo napsáno dost o tom, že velký problém je tlačení obětí znásilnění do pozice těch, kteří musí následky absolutně trpět, místo aby se pracovalo na překonání traumatu - tenhle film nedělá nic jiného, než že maluje ten nejčernější z černých scénářů až trochu ad absurdum. (03.10.2017)