Mladý muž a bílá velryba

Pošetilý souboj materialistických hodnot (kterékoliv) doby s city a snahou hledat štěstí se první hodinu trochu vleče, aby se pak nabral trochu šťávu s překvapivým zvratem a dojel do poměrně šokujícího konce. Kvalitně obsazený film a herecké výkony ústřední čtveřice a tím pádem uvěřitelnost postav film táhnou i přes slabší chvíle a scény s nevinně rozvernou Zlatou Adamovskou v plavkách nechávají vzpomenout na časy, kdy erotika byla ještě sexy. Tu pitomou paruku, co Brejchová nosí, ale fakt nechápu. (29.04.2010)

Rozporuplné ohlasy vyvolal už Páralův stejnojmenný román autorova normalizačního pokání. Mistr literárního řemesla ovšem ani zde sám sebe nezapřel a i dnes lze diskutovat se zápalem o tom, kde začíná a končí spisovatelka rutinérská "macha" na jedné a postižení rychle sílícího normalizačního konzumismu ve společnosti gulášového socialismu, jak byl výstižně ve své době nazýván. Film měl již předem dány poměrně úzké limity a maximem toho, čeho se podařilo - a podařit mohlo - dosáhnout, bylo co nejvíce se k nim přiblížit. Řekl bych, že ve všech rovinách se této nevděčné mety byl Jirešův tým úspěšný. O nadprůměrných výkonech protagonistů tu už byla řeč (Cupák, Brejchová, Vyskočil). K Jirešově cti je nutno dodat, že i v takto ne přlíš vymezeném rámci VELRYBA vlastně obstojí se ctí - v kontextu s díly angažované normalizace (ZA VOLANTEM NEPŘÍTEL, HROCH, STÍN LÉTAJÍCÍHO PTÁČKA). Neztratila by se ani v kontextu polistopadové tvorby. Tyto konstatace však už jdou za popisovaná východiska a dotýkají se obecnějších hledisek našeho národního i státního vývoje posledních desetiletí. (24.03.2008)

Samozřejmě, Páral byl v naší literatuře svého času pojem a nemohu mu upřít literární kvality, přečetl jsem od něho ale asi dva romány a nijak jsem s s autorem myšlenkově minul. Ono už prostředí chemičky působí ponuře, ale vůbec jsem nepochopil ideu díla. Obstarožní Edita přijede se svou asistentkou do Ústí, aby syntetizovala krystal umělého cholesterolu. Zde se musí setkat s svou bývalou láskou, chladným, odměřeným Viktorem, ale nakonec tu hlavní roli hraje Břéťa v podání Ivana Vyskočila, který chodí na pramici snít o lovu na bílou velrybu - a nakonec uloví tu starou opelichalou Editu. Trochu to připomínalo budovatelské filmy, kde hlavním smyslem bylo ukázat lidi zapálené do své práce, mistr Břetislav dokáže dokonce přesvědčit své kamarády, aby šli pomoci s tou krystalizací o víkendu, nakonec se mu podaří, že nikdo nechce trhat partu... Až ten dramatický a tragický konec přináší maličko vzrušení po předcházející devadesátiminulové nudě. (12.02.2019)

No nevím. Psychologické normalizační drama z prostředí chemičky... to chce pořádné holínky a bílý plášť! Páralovu předlohu jsem sice nečetl, ale nevěřím, že by mne toto dílo nějak výrazněji zasáhlo. Ústřední trio hraje dobře a je třeba připočíst i mlaďounkou Zlatu, ale celé to tak nějak šlo mimo mne i když chápu co se nám Páral a posléze svými ústy Jireš snažili říct. Jedno jsem si uvědomil zcela jistě - V tomhle brutálním pracovním prostředí fabriky se šestnáctkama (chápej směny :-) k tomu, bych asi fakt dlouho nepřežil. Ostatní vysoce hodnotící asi při sledování jeli na chlornanových výparech, jinak si nedokážu vysvětlit to červené číslo v procentech. Za mne to je jen na dva knedlíky a to ještě bez cholesterolu. * * (05.11.2013)

Jaromil Jireš nakrútil podľa kníh Vladimíra Párala dva filmy. Napriek všeobecnému názoru mám za to, že Katapult sa mu podaril lepšie. Nejde iba o to, že spojenie romantického príbehu a ťažkej chémie je dosť problematické, ale film mi pripomínal čítanú knihu. A keď k tomu pripočítam nie najlepšie vybrané herecké typy, tak horko-ťažko nechám na pokoji predtým pridelené tri hviezdičky. (05.10.2020)