Milenci a vrahovia

Vcelku zajímavý český počin. Nebýt toho ujetého konce v "současnosti" hodnotil bych lépe. Tady je přehrávání a přehnaná karikaturizace asi na místě, Celkem mi film svou první částí připomínal Feliniho Amarcord. Zajímavé postavičky v nelehké době. Podané ujetým ale přesto velmi pravdivým způsobem. Po lidské stránce film stojí za shlédnutí. Po filmařské asi ani moc ne. (24.01.2012)

Láska přeci není jenom sex a erotika. Já když někoho miluju, tak s ním chci být pořád. Já s tebou chci i mlčet, já chci s tebou padat unavou, já s tebou chci umřít. Tak proč nechceš? A to bolí. Páral pro mne bude navždy nepochopitelným autorem. Jeho díla se rychle čtou, ale nikdy mne neosloví natolik, abych došla až k vrcholu, tedy závěrečnému dialogu díla. Filmové zpracování jeho možná nejsložitějšího a nejsilnějšího románu Milenci a vrazi je neosvojitelnou hříčkou příběhů lidí rozdílních a přesto tak stejných, stejně šílených. A na mne to celé působi příliš neosobně, příliš stroze, příliš dalece vzhlížející od reality. Výkony herecké vcelku dobré, Ústí nad Labem vykresleno snad ještě v hezčím světle, než by si zasloužilo. Avšak mé hodnocení je především ovlivněno skvostem jménem Zlata Adamovská. Její Zita je pro mne vrcholem hereckého umu. To, co jsem nedokázala najít u žádné jiné postavy tohoto díla, jsem našla v jedné jediné postavě. Zita zobrazuje lidskou touhu po něčem jedinečném, až nelidském. Její naivita, odhodlanost a následný pád nejen skrze společenskou vrstvu, ale skrze lidstvo samo, je vrcholem hereckého umění. To, co Adamovská dokázala ve své Zitě najít, se v české kinematografii za dlouhá léta již neobjevilo. O to silnější byl zážitek z tohoto nevídaného, lidsky sytého příběhu jedné ženy měnící se z dámy v naprostou trosku. (12.01.2019)

Pane bože, co tohle mělo sakra být! Vydržela jsem sledovat hodinu. Pak už to nešlo, protože další sledování tohoto šíleného panoptika postav by mě zcela určitě zabilo. Raději jsem vzala psa na procházku a vyrazila do sněhu. Další sledování tohoto skvostu už raději nechci zažít. Jedna zkušenost bohatě stačila. Takže mám vystaráno. (25.01.2012)

Průmyslové. Komunistické. Depresivní. Šukající. Stylové. Herecké. Dobové. Soundtrackové. Dojemné. Nechutné. Závistivé. Působivé. Místy trapné. Prospěchářské. Nejautentičtější pár - Taclík a Špalková. Škoda těch herců namaskovanejch na staro - nepovedené. Pěkná Madda (Kristina Kloubková), i když kurevská. A hnusná písnička na konec (Kolář). (24.04.2010)

Už pár let mám dojem, že jediným účelem devadesáti procent vzniklých českých filmů je schytat co nejnevybíravější kritiku. Ne, že by mi to bylo lhostejné, na Milencích a vrazích si nicméně rád smlsnu. :) Není to ani film, jako spíš dramaturgicky těžce nezvládnutá mozaika exhibicí navzájem příliš podobných postav, které mi navzdory veškerému úsilí herců byly stejně nesympatické. Ještě bych přenesl přes srdce, že chybí hrdina kladný, natožpak hlavní, ale ono chybí cokoliv, co by mě přimělo se o postavy začít zajímat. Píše se léto 66, všichni spí se všemi, pouze naivní dobrák Julda tráví volné chvíle u staříka meloucího z posledních, jenž se jednoho dne zvedne a odpotácí bůhvíkam, což je vlastně problém celého filmu – horko těžko se zmáhá, aby nakonec nabral nějaké ty síly a odešel bůhvíkam. Rozdělení prostoru mezi jednotlivými postavami je zcela nesmyslné, někdo je nečekaně a necitlivě odklizen, někdo slouží pouze coby „uzavírací“ pojistka. Postavám naprosto chybí hlubší motivace a kdybych si to nepřečetl, netuším, že hlavním motivem Milenců a vrahů není ubohost lidského pachtění po (sebe)ukojení, nýbrž imaginární boj, jenž mezi sebou svádějí „modří“ a „červení“. Nemohu posoudit, jaký podíl má na této zdánlivé prostoduchosti knižní předloha, ale pokud větší než malý, nechápu, proč se někdo do realizace podobného projektu vůbec pouštěl. 30% Zajímavé komentáře: Brouk, Odpadlik (18.12.2006)