Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Zvláštní příběh o lásce, tanci a neumírání se odehrává koncem čtyřicátých let. Do plicního sanatoria přichází mladý muž, taneční mistr Mayer. Jeho diagnóza je vážná - tuberkulóza. Své nemoci se však nepodává a začne proti ní aktivně bojovat tancem i optimismem. Postupně získává další pacienty, kteří se dosud trpně poddávali svému údělu. Zanedlouho však jeho nemoc propukne v plné síle a záludnosti. Tváří tvář smrti je zosobněním lidské odvahy a pozitivního přístupu k životu. Film režiséra J. Jireše podle scénáře J. Hubače získal ceny Český lev 1995 za hlavní herecký výkon Martinu Dejdarovi a za nejlepší zvuk. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Videá (1)

TV spot

Recenzie (128)

cinema_cz 

všetky recenzie používateľa

Památná věta, že "každý si musí natočit svůj Přelet nad kukaččím hnízdem", platí i v tomto případě. Scenárista Jiří Hubač, jehož řemeslnou zručnost už nejednou prověřilo pražské Divadlo na Vinohradech či Česká televize (seriál Dobrá voda, Ikarův pád, Nezralé maliny, ad.), napsal příběh, který se výše popsanému klasickému schématu ani příliš nevymyká. Scénář přesto na několika místech zašustí papírem: v řadě případů lze děj s úspěchem předvídat dopředu. V rovině citlivé osobní podívané udržují snímek (kromě režiséra) především vynikající výkony Martina Dejdara a Kamila Halbicha. Jaroslav Sedláček ()

Pierre 

všetky recenzie používateľa

Jestli to přežil, tak to tam roztočil. Ovšem, obavám se, že to nepřežil. Poslední scéna nemá chybu a do Dejdara by kdekdo takový výkon neřekl. Nicméně v devadesátkách celkem jel a jak vidno i dobře stepoval. Tenhle film dost stojí právě na něm. Českého lva dostal zcela zaslouženě. Akorát mu mohli vybrat hezčí herečky a vypustit tu linku s divnou léčitelkou. Jinak, ale skvělý film. ()

Reklama

mh.mail 

všetky recenzie používateľa

70% — Můžeme si o Martinu Dejdarovi myslet, co chceme, faktem je, že když má příležitost, tak opravdu umí. Jeho frajer Richard Majer je asi vedle Antonína Maděry ve Zdivočelé zemi dosud jedna ze dvou jeho životních rolí. Film dokáže obratně balancovat na hranici sentimentu a je dosti uvěřitelný a i přes závažnost tématu a prostředí nakažlivě optimistický. Oceňuji, že konec hlavního hrdiny, ač očekávatelný, není ve filmu explicitně podán a je tu prostor na zázrak. ()

tomtomtoma 

všetky recenzie používateľa

Devadesátá léta české kinematografii ještě přála a jedním z povedenějších filmů té doby je také Učitel tance. Příběh o nezlomnosti života i při vidině krátkodobé možnosti budoucích časů. Zhoubná nemoc ve střetu se životní vitalitou a neukojitelnou touhou po životě. V radostech a emocích hledání a nalézání tělesného i duševního štěstí. Beze strachu a puritánských morálních zábran. Konec může dorazit nečekaně brzy a veškerý možný čas lze využít k prožívání života v sebeobraně před odevzdáním se hrůzostrašnému Thanatovi. Život dokáže být krutý a osud nebývá spravedlivý, ale i v nelichotivé přítomnosti se lze občas zachytit života a radovat se z něj. Hlavní postavou odlehčené dramatické vzpoury života je mladý taneční mistr Richard Majer (zajímavý Martin Dejdar, jako malý Filip Truhlář), prahnoucí ze všech sil po krásách života. Kapitulaci neuznává a v bujarém vzývání prožívá každou možnou chvilku. Smíření je předzvěstí lišaje smrti, bolest je marností, a přesto je život lákavým prostředím, kde se zbraně přijímání nemají skládat dobrovolně bez snahy o boj. Hlavní ženskou postavou je vrchní sestra sanatoria pro souchotináře (dobrá Jana Hlaváčová), nekompromisní pedant nad dodržováním přísných léčebných řádů. I tvrdá vážnost dostává citlivějšího obrysu při vytrácení se života z mladého těla. Důležitou postavou je pacientka Lydie (zajímavá Barbora Kodetová), profesionální tanečnice s nezbytnou romantickou linkou a oslavou života. Výraznou postavou je Pardus (dobrý Radek Holub), pacient se zuřivě vybudovanou cestou spásy a nutného vykoupení přibližujícího se zmaru. Z dalších rolí: temperamentní autorita Richardova utváření pohledu na život v podobě energického dědečka (příjemný Miloš Kopecký), poskakující šašek sanatoria Venda Benda (Petr Vacek), ze strnulosti probuzený nesmělý pacient Pepa (zajímavý Kamil Halbich), bezprostřední a zamilovaná Miluška (příjemná Zuzana Bydžovská), zprvu opatrný a posléze vystrašeně za mámením naděje utíkající pan Mandlík (dobrý Stanislav Zindulka), shovívavý moudrý primář sanatoria (zajímavý Petr Pelzer), pohledná zdravotní sestra Áša (příjemná Zlata Adamovská). laskavá mladá zdravotní sestřička (Klára Jirsáková), nevybíravě cynický zřízenec Aloiz (dobrý Zdeněk Dušek), autoritativní lékař sanatoria Dr. Král (zajímavý Alexej Pyško), operovaný pacient s tíživým pocitem podvedení (dobrý Václav Vydra nejml.), hazardní hráč a pacient Maxa (příjemný Pavel Rímský), svérázná léčitelka s lehkomyslně bohémským pohledem na život Dotáhalová (dobrá Gabriela Wilhelmová), její nadšeně malující manžel (zajímavý Jiří Hálek), či nový pacient a mladý energický tanečník Olda Ondříček (Vladimír Míka s hlasem Ondřeje Vetchého). Filmová podoba díla citlivě přistupuje k vážnému tématu, podává důkaz o krásách života v touhách po ochutnávání radostí bez předsudků a bez falešného moralizování. Zdůrazňované prožívání je poselstvím. ()

Šandík 

všetky recenzie používateľa

Neprávem pozapomenutý film. Samozřejmě má své meze, ale Dejdar tady rozhodně předvádí to nejlepší ze svého, vskutku "poněkud monotóního" herectví. Režie, kamera i scénář a taky hudba jsou naprosto perfekrní a jako celek tenhle film rozhodně řadím k tomu nejlepšímu, co u nás na počátku devadesátých let vzniklo. Celkový dojem: 75% Zajímavé komentáře: Marigold, gudaulin, Gemini, sportovec ()

Galéria (9)

Zaujímavosti (9)

  • Děj se odehrává v roce 1947, tedy chvíli po druhé světové válce. (Leopard105)
  • Film byl natáčen v prostorech dnešního Kojeneckého ústavu při Fakultní Thomayerově nemocnici v Praze. Zámek, který Richard Majer (Martin Dejdar) navštíví kvůli svému kamarádovi ze sanatoria, jsou Veltrusy. (hymen)
  • Na step i tance, zejména latinské, měli herci současné učitele, když už se všechno naučili tak štáb našel starého učitele tance, který ještě na Žofíně ve válečných a poválečných letech tančil a pamatoval si, jak tance i step v té době vypadaly a herci se pak museli všechno přeučit. [Zdroj: Lidovky.cz] (alonsanfan)

Reklama

Reklama