Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Zvláštní příběh o lásce, tanci a neumírání se odehrává koncem čtyřicátých let. Do plicního sanatoria přichází mladý muž, taneční mistr Mayer. Jeho diagnóza je vážná - tuberkulóza. Své nemoci se však nepodává a začne proti ní aktivně bojovat tancem i optimismem. Postupně získává další pacienty, kteří se dosud trpně poddávali svému údělu. Zanedlouho však jeho nemoc propukne v plné síle a záludnosti. Tváří tvář smrti je zosobněním lidské odvahy a pozitivního přístupu k životu. Film režiséra J. Jireše podle scénáře J. Hubače získal ceny Český lev 1995 za hlavní herecký výkon Martinu Dejdarovi a za nejlepší zvuk. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Videá (1)

TV spot

Recenzie (128)

mh.mail 

všetky recenzie používateľa

70% — Můžeme si o Martinu Dejdarovi myslet, co chceme, faktem je, že když má příležitost, tak opravdu umí. Jeho frajer Richard Majer je asi vedle Antonína Maděry ve Zdivočelé zemi dosud jedna ze dvou jeho životních rolí. Film dokáže obratně balancovat na hranici sentimentu a je dosti uvěřitelný a i přes závažnost tématu a prostředí nakažlivě optimistický. Oceňuji, že konec hlavního hrdiny, ač očekávatelný, není ve filmu explicitně podán a je tu prostor na zázrak. ()

Pierre 

všetky recenzie používateľa

Jestli to přežil, tak to tam roztočil. Ovšem, obavám se, že to nepřežil. Poslední scéna nemá chybu a do Dejdara by kdekdo takový výkon neřekl. Nicméně v devadesátkách celkem jel a jak vidno i dobře stepoval. Tenhle film dost stojí právě na něm. Českého lva dostal zcela zaslouženě. Akorát mu mohli vybrat hezčí herečky a vypustit tu linku s divnou léčitelkou. Jinak, ale skvělý film. ()

Reklama

Marsik 

všetky recenzie používateľa

ČT2 HD - Úplně jsem zapomněl, že má česká kinematografie takovýto povedený snímek z nemocničního prostředí. Dejdar ještě v době, kdy opravdu hrál a nepitvořil se v přiblblých TV seriálech (vyjma Zdivočelé země) a různých TV show, apod. V Učiteli tance předvedl výkon, který si diváka získá. Smutné a úsměvné zároveň. 70% (with J.) ()

radektejkal 

všetky recenzie používateľa

"a to je člověk ze sanatoria, pane Jireš! (zde spíš ?)", by si (kdyby chtěl) mohl postesknout Vlastimil Třešňák. A když ne on, tedy já. Některé filmy na mě působí svojí pravděpodobností, Jirešovy filmy mi připadají vesměs nepravděpodobné, a také neinspirované - zde v původním smyslu (dech, dýchání), . Konec dobrý, ale tím ne všechno dobré. A také herecká topornost, nejvíc asi vrchní sestra. Velikáni filmu, to ano, ale jakého? Co si tady povídáme, na tom moc nezáleží, ale dobře placení televizní dramaturgové by měli oddělit zrno od plev, a nedávat do stejného pytle Jireše s Schormem nebo Kachyňou (a dalšími). Pozn.: Možná jsem byl - neúmyslně a nevědomky - ovlivněn pojetím smrti, který tento film zastupuje. Kdybych si mohl vybrat, tak smířlivé smrti (po vzájemném seznamování a přesvědčování) dám přednost před násilnou smrtí (tanec v TBC sanatoriu, válka, pepka a spol., silniční či jiná havárie) ()

viperblade 

všetky recenzie používateľa

Přiznám se, chvíli mi trvalo, než jsem pochopil, jak pěkný film to je. Ta metafora tance jako boje proti smrti a umírání… Opravdu povedený film, ve kterém Dejdar předvádí zřejmě svůj herecký vrchol. Za zmínku také stojí výkony Bydžovské (zde byla krásně roztomilá), Hlaváčové (na pohled přísná, ale když jde do tuhého, tak laskavá a starostlivá sestřička) a Holuba. Hlavně kvůli závěru zaokrouhlím na čtyři hvězdy, a pevně věřím, že za čas si zase tuhle lekci tance a života opět dám. ()

Galéria (9)

Zaujímavosti (9)

  • Jiří Hubač nejdříve napsal divadelní hru „Modrý pavilon“ ,která byla hrána na Malé scéně ND, a až později převedl stejné téma pro televizi. (sator)
  • Ve filmu se poprvé pracovně setkaly Jana Hlaváčová s dcerou Bárou Munzarovou. (M.B)
  • Scénář Jiřího Hubače je z velké části autobiografický zážitek, kdy on sám onemocněl po válce smrtelnou tuberkulózou a rok byl upoután na lůžko v nemocnici na Bulovce. V podstatě čekal na smrt, protože léčba tenkrát nebyla a mladý Hubač se denně setkával se smrtí. Do té doby byl velký sportovec a literatura či psaní jej v podstatě míjela. Nemoc ho však nasměrovala ke změně hodnot a objevujil psaní a čtení, protože nic jiného dělat nemohl. (sator)

Reklama

Reklama