Réžia:
Jaromil JirešKamera:
Jan ČuříkHudba:
Zdeněk PololáníkHrajú:
Josef Somr, Jana Dítětová, Luděk Munzar, Jaroslava Obermaierová, Milan Švrčina, Miloš Rejchrt, Evald Schorm, Věra Křesadlová, Jaromír Hanzlík (viac)Obsahy(1)
Univerzitní posluchač Ludvík Jahn pošle z jakéhosi školení své dívce a zároveň kolegyni pohlednici, na níž mimo jiné napsal: Optimismus je opium lidstva! Zdravý duch páchne blbostí. Ať žije Trockij! A protože se píší léta padesátá, následky na sebe nenechají dlouho čekat. Dívka, jatá posvátným citem stranické povinnosti, předá pohlednici fakultní organizaci, Jahn je vyloučen ze strany, vyhozen z fakulty a jako obyčejný voják poslán do trestního pracovního útvaru nazývaného Černý prapor a pověstného mimořádně surovým zacházením... Jeden z nejproslulejších filmů 60. let se opírá o stejnojmenný román Milana Kundery, soustředěn cele na důležité poznání - totiž že nová křivda neodstraní ani nezahluší křivdu starou. K takové mravní kocovině zákonitě dospěje hlavní hrdina, těžce postižený stalinistickými represemi, když se po letech pokusí aspoň zprostředkovaně se pomstít původci svého pádu. Režisér Jaromil Jireš postihl jak kruté poměry v pracovní vojenské jednotce na začátku 50. let, tak uvolňující se společenské ovzduší o patnáct let později. Prolíná někdejší události s nynějším děním na základě náhodného podnětu, na základě podobnosti, i ve zvukové rovině vrství asociativní spoje. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (2)
Recenzie (285)
Jak kniha, tak film jsou rozporuplné, samozřejmě hlavní hrdina je hajzlík, ale stejně tak doba a lidé kolem něho jsou hajzlíci, a daleko větší. Kdo může srovnávat? Jenže tady najednou máme i možnost srovnání s černými barony, v protikladu k moravským lidovým písničkám, a najednou to kruté podobenství (on ani Kundera nic jiného neumí, než krutá, mrazivá podobenství, v nichž se promítá jeho zhrzenost) má i něco navíc. Současnost se prolíná s minulostí o to děsivěji. Jirešova dokonalá, minimalistická a úsporná režie celé vyznění pak jenom podtrhují. Jediné, co mi vadilo na knize i filmu, je blbost hlavního hrdiny, který si nezjistil skutečný stav věci před tím, než se začal "mstít". ()
Oproti knížce, která mě v dobrém slova smyslu překvapila a přes drobné výtky se mi opravdu moc líbila, tak mi filmové zpracování přineslo zklamání. Josef Somr se mohl snažit sebevíc, ale mně tam prostě typově příliš neseděl (zvlášť ze záběrů z vojny, kde přece mělo být Ludvíkovi jen něco přes 20...) - ale to je ještě nejmenší problém. I přes plno světlých momentů, hlavní myšlenku a charaktery postav (což je však zásluha pouze a jenom Milana Kundery) mě film nudil a bohužel ve mě navodil pocit, že to bylo místy takové rozplizlé a strnulé. Něčeho tam bylo příliš, něčeho zase málo a hlavně - kdybych film viděl jako první, nemohl by ve mě vzbudit zájem o postavy a o děj - a knize se to podařilo. Se zavřenýma očima bych ale toto všechno mohl odpustit, kromě jedné věci, což ale opravdu považuju za chybu: vynechání nesmírně zajímavé a důležité postavy (jak pro příběh tak pro samotnou hlavní postavu a její život) - Lucie. Toto opravdu považuju za selhání a divím se, že si to Kundera neprosadil, když navíc napsal i scénář. Film rozhodně nemusí knihu kopírovat, proto nekritizuju poněkud odlišnou retrospektivu, ale tohle fakt není možné. Takže ode mě slabé 3*, a to ještě by mohl být režisér Jireš rád! ()
Žert poměrně dobře vystihuje náladu Kunderovy předlohy, což se myslím moc filmům (nebo žádnému?) podle jeho předlohy nepovedlo a asi ani nepovede. A už tohle je největší triumf a zároveň hlavní výhra Jirešova filmu. Jako Olomoučan musím ocenit “krásu“ našeho orloje, který se po svém proletářském předělání stal symbolem 50. let a krásně navodil to správné klima tohoto filmu. Jo, pomsta je někdy hodně hořká. ()
Osud hlavní postavy byl zajímavej a dal by se o tom určitě natočit daleko lepší film. Tohle mi přišlo jako nevyužitej potenciál. Když nebudu počítat některý vzpomínky z pracovního tábora, což bylo dohromady cca 15 minut, tak mi zbytek filmu přišel dost slabej. Josefa Somra mam rád a film jsem dokoukal hlavně kvůli němu. Hrát v hlavní roli nějakej méně oblíbenej herec, tak to pravděpodobně vypnu. Česká nová vlna se poněkud minula s mym vkusem. To fakt radši těžkopádný normalizační komedie od Schulhoffa. ()
Zhlédnuto bezprostředně po dočtení stejnojmenné Kunderovy knihy, kterou osobně řadím k nejlepším románům 20. století. Žert je film, o kterém Jan Žalman ve své knize "Umlčený film" píše: "... Už scénář, na němž s Jirešem spolupracoval Milan Kundera, překvapil jistotou, s jakou jeho autoři svedli prózu do filmového řečiště. Hovořit v podobném případě o "adaptaci" je sice běžné, ale právě jen běžné. Nepostačí to tam, kde - jak se to stalo zde - byla z jedné hermeticky uzavřené struktury vydobyta jiná, stejně uzavřená, ale především osobitá a v této osobitosti kongeniální románové verzi". S tímto názorem se zcela shoduji, a Žert tak pro mě představuje hned několik prvenství: určitě nejlepší film Jaromila Jireše, jeden z nejlepších hereckých výkonů mého milovaného Josefa Somra, a jeden z nejlepších filmů československé nové vlny. Žert mě ohromuje svojí kolážovou strukturou - na prostoru pouhých 77 minut staví mistrně sestříhaný příběh o jednom nezdařeném studentském žertu a pozdější morální kocovině téhož hlavního hrdiny. Psychologicky zdařilé vykreslení jednotlivých charakterů a promyšlené využití retrospektivního přístupu zde vytváří jedinečnou narativní kompozici, která dovedně pracuje s diegetickým zvukem a propracovaným prostříhám jednotlivých záběrů, které i v rámci jedné scény budují nedělitelný most mezi minulostí a přítomností. Zamrzely mě jen dvě věci: vypuštění postavy Lucie, jejíž vztah s Ludvíkem považuji za nejvíce jímavou pasáž Kunderova textu, a pak to, že Somr neměl v sekvenci pobytu u pétépáků dohola ostříhanou hlavu jako v románu a ostatně jako i ostatní herci v tomto filmu. Jeho obsazení do role Ludvíka je ale jinak jednou z největších předností tohoto filmu - postavu cynického intelektuála s tragickou minulostí zahrál výtečně, a dokonce se i věkově blížil Ludvíkovi literárnímu (Somrovi bylo v době natáčení 34 let a Ludvíkovi "přítomnému" 37 let). Výborný je i výkon Jany Dítětové, která dokonale odpovídá postavě Heleny, jak jsem si ji vytvořil z četby. Rovněž potěšilo obsazení Evalda Schorma, který zde tak trochu hrál sám sebe, zdá se mi. Naopak mi byla protivná Věra Křesadlová, kterou nemám rád a která se pro svou roli, soudím, nehodila. Skvělý film, který nezestárnul a představuje mimořádnou podívanou i pro diváky neseznámené s Kunderovým textem. Jehož, zcela ohromen jeho působivostí, si přece jenom cením výš než filmu, protože je to mimořádně napsaný román, jehož meditativní a úvahové pasáže řadím k tomu nejlepšímu, co jsem kdy četl. Namátkou z knihy ocituji závěrem jeden odstaveček, který dle mě nejen věrně vystihuje celý román i jeho filmovou adaptaci, ale i jednu z pravd o našem světě: "Většina lidí se klame dvojí chybnou vírou: věří na věčnou památku (lidí, věcí, činů, národů) a v odčinitelnost (činů, omylů, hříchů, křivd). Obě jsou to falešné víry. Ve skutečnosti je to právě naopak: vše bude zapomenuto a nic nebude odčiněno. Úlohu odčinění (pomstění i odpuštění) zastoupí zapomenutí. Nikdo neodčiní křivdy, jež se staly, ale všechny křivdy budou zapomenuty". () (menej) (viac)
Galéria (8)
Zaujímavosti (18)
- Kasárne pre PTP našli filmári dvadsať kilometrov od Plzne v barokovom chotěšovickom kláštore, ktorého sa zmocnila armáda. Vojaci sa prizerali natáčaniu, niektorí si dokonca aj zahrali. Postava čatára Knapčíka bola pripísaná až na mieste natáčania. (Raccoon.city)
- Natáčení filmu převážně proběhlo v Uherském Hradišti. (Terva)
- 21.srpna 1968 měl být v Praze poslední natáčecí den, kvůli okupaci se dotočení filmu o pár dní odložilo. (jenik71)
Reklama