Oči bez tváře

Zážitek mi trochu pokazila podoba Pierra Brasseura s Darkem Vostřelem, čehož jsem se nebyl schopen zbavit a hrůzyplný dojem mi tak stále kazil refrén písně Kujme pikle, pikle kujme. Jinak ale velká spokojenost. Ke kvalitnímu hororovému zážitku jsem nikdy nepotřeboval hektolitry krve či přehršel mnohdy laciných lekaček, byť to první z estetického hlediska mnohdy kvituju. A pravda, zde ve filmu ze šedesátých let a navíc z jinak prudérní Francie! jsem se dočkal až magicky přitažlivé gore scény s operací tváře a jen za tu a zejména její voyersky tiché zpracování bych klidně vysázel pět hvězd. Zvláštní a ponurou atmosférou je však prodchnutý celý snímek a ani na okamžik nevyvolává pocit, že se vše v dobré obrátí. Rušivě na mě působila jen hudba jako vystřižená z projížďky strašidelným zámkem na pouti. Má tu sice své opodstatnění, šílený vědec a jeho znetvořená dcera by se v panoptiku hrůzy podobné atrakce neztratili, ale mně osobně do jinak tichého konceptu filmu vůbec nezapadala. Až v samotném a dokonale poeticky hororovému závěru, holubice, temný les a šílenství, zazněly tóny, které mne nakonec vedou až k absolutnímu hodnocení. Pět nádechů pod rouškou... (23.03.2021)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $58,565║Tržby Celosvetovo $-║ Asi som čakal viac ale už ako je zvykom u podobne ladených filmov z Európskej horrorovej produkcie(hlavne Taliansko myslím), opäť tu citeľne chýba lepšie vykonštruovaný príbeh, dej sa snaží ťažiť len z nechutných pytvačiek, rozmazaných obrázkov a domýšľania diváka, dobrého napätia len minimum, dlhých naťahovaných záberov dosť ale aj tak utečie to rýchlo ako voda a po filme ani neviete aká podstata tohto diela mala byť, nič konzistenčné a ucelené to fakt nedá. /videl v kine: 50%/ (videl na festivale Art Film Fest 2010) (20.06.2010)

„Ach, profesore...vaše přednáška byla tak vzrušující!“ - „Spíše hrůzu nahánějící, Carlo.“ - „Jakou zářivou budoucnost jste nám vyjevil!“ - „Budoucnost, madam, je něco, co už se mělo stát v minulosti…“ Až vám bude nějaká cizí přespříliš ochotná dáma nabízet lístek do divadla a následně levný podnájem, vezměte rychle nohy na ramena, ať neztratíte tvář…aneb co by papínek pro svou dcerušku neudělal! Úvodní scéna mě moc velkou důvěrou nenaplnila, umělost figuríny byla až do očí bijící. Na druhou stranu, takovou pasáží operace si tvůrci svou reputaci přece jen vylepšili a já nemám problém uvěřit, že ve své době byl film dostatečně působivý. Ovšem bráno z dnešního pohledu…ne, snímek zkrátka příliš zestárl na to, aby mohl jakkoliv šokovat. Zůstává však zvláštní, znepokojivá atmosféra, dobře zahrané ústřední trio profesora, „asistentky“ a dcery (v jisté scéně až andělsky vyhlížející Edith Scob) a konec, který i s pomocí hudby má svou sílu. Přesto jsem čekal o dost působivější, a hlavně napínavější podívanou, takže dám „jen“ lepší 3*. (09.08.2020)

Nic ve zlém, ale tohle není horor ani náhodou. Oči bez tváře mají pomalé tempo vyprávění, lehce předvídatelný děj a zde EdaSem vzpomínaná transplantace obličeje na mě působila lehce úsměvně. Atmosféru, kameru a hudbu to má ale výbornou, postavy šíleného vědce a jeho znetvořené dcery nejsou nikterak démonizované a závěr je skvělý. Jen o ten strach tu moc nejde. 3,5* (28.11.2008)

Skvělý námět pro psychologický hororový thriller, ale je to bohužel dost ospale odvyprávěné. Režisér formátu Alfreda Hitchcocka by z toho nepochybně udělal skvostnou žánrovou legendu ála Psycho... Jeden z těch mála vzácných případů, kdy bych si docela přál remake (samozřejmě pouze v rukách schopného tvůrce). 60 % (26.02.2018)