Castle Rock

Mám k tomuhle seriálu poněkud rozporuplný vztah. Jako s Kingem-nějak mě jako velikán literatury nebere, ale baví mě jeho knížky? -většinou ano (Misery a Geraldovu hru žeru!). Vadí mi, že si tímhle serošem (jako koproducent) tak trochu staví pomníček?-ne. Ruší mě ani ne tak pomrkávání na jeho knihy a povídky, jako spíše úmyslná konstrukce nějak propojit ten jeho rozkošný temný svět?-ne. Nudil jsem se u tohodle -sem tam?-ano. Byl to občas mazec a napínaní pana Kagemushe?-ano. Otravovala mě tam (u Kinga samozřejmě už jaksi daná) linka maloměsta a rodinných dramat?-ano. Mám to komu doporučit?-ne. Bavilo mě to?-ano. Málem jsem se uňuňal při posledních vteřinách druhé řady? Ano!!! (10.01.2020)

Dávám 5* s velkým sebezapřením, protože ten konec... Na jednu stranu je filozofická myšlenka protkaná celou řádu zcela geniální a perfektně skrytá. Publikum je tady postaveno do funkce poroty. S jak velkými pochybami jste schopni žít? Na druhou stranu mám mírně pocit promrhaného času. Navíc je důležité vědět, že seriál bude antalogie. Vědět to dřív asi finále přijmu jinak. Nicméně poslední díl stranou, tak se jedná o vynikající a jeden z nejoriginálnějších počinů roku. Epizoda 7 zaměřená na Ruth je zcela devastující a po vypravěčské stránce postavená jako puzzle. Nesmírně jsem si užila mystérium celého Castle Rocku (srovnání s The Leftovers je přesné). Jakmile je odhaleno, kdo je vlastně tajemný The Kid, spadla mi čelist. Možná nejsilnější stránkou seriálu jsou ale postavy a herci. Henry, The Kid, Molly, Ruth, šerif... neskutečně mi všichni přirostli k srdci. Hercké výkony jsou kapitolou sama pro sebe. Bill Skarsgard je až neskutečný. To množství emocí, které dokáže v průběhu 10 dílů ve vás evokovat, je skoro nekonečné. Sissy Spacek poprvé v Kingovském hororu od dob Carrie je srdcem příběhu. Castle Rock mě bavil a fascinoval jako málo co letos, a tak i ten konec stojí za odpuštění. (19.09.2018)

Billa Skarsgarda do každé rodiny, ale silně mě zklamalo, že místo opravdového konce se rozhodli pro zadní vrátka. A po přečtení rozhovoru s tvůrci a druhém shlédnutí mi přijde, že ne že by si otvírali vrátka, ale spíš že ve stylu J. J. Abramse a jeho Ztracenců záměrně nemají ucelenou vizi, o čem vyprávějí (takové ty kecy typu "je to na divákovi, jak si to vyloží, a my vlastně nevíme, jak je to správně"), a snaží se pouze být tajemní jak hrad v Karpatech bez narativního účelu, což je autorský přístup, který mě vysloveně se*e, mimo jiné proto, že to shazuje a ponižuje divákovu snahu pochopit vnitřní fungování toho magického fikčního světa. Jak si mám užít hledání klíče, když ho tam tvůrci odmítli schovat?! Dang it. P. S.: Melanie Lynskey rules a Waitsovu píseň "Clap Hands" jsem po dokoukání seriálu poslouchala asi deset hodin v kuse a teď ji mám nastavenou jako budík, aby neminul ani jeden den, kdy bych tuto píseň neslyšela. P. P. S.: Je rovněž možné, že jsem idiot a ještě k tomu slepý idiot, neboť že má Billova postava každé oko jiné barvy jsem si všimla až při druhém sledování a až u předposledního dílu. A to jsem po většinu času zírala hlavně na něj, co si budeme povídat. (19.09.2018)

Seriál sa tvári tak záhadne, že až lezie na nervy. Prvých 5 častí sa takmer nedozviete o čo vlastne ide. A to sú tak 4 hodiny života. Najprv som myslel, že to pôjde smerom ako seriál The Dark, avšak mýlil som sa. Smerom ku koncu to letí len z kopca a v podstate na každú časť sa tešíte stále menej. Kvalitu odráža aj fakt, že jednu z hlavných úloh hrá Rose z Dva a pol chlapa. Pri finále som už zíval. (10.10.2018)

série 1: Seriálové Kingovky mě začínají bavit. No, spíš jsou to rozmáchlejší minisérie, u mě osobně to začal Outsider a tak jsem řekl, proč nezkusit něco z tohohle divného městečka, plného odkazů, na jiné Kingoviny ("říkám si tak podle strýčka, prý se pokusil v jednom opuštěném horském středisku pozabíjet rodinu sekyrou"). Atmosféra je tu hutná tak, že by i rákosníčkovo mlha mohla závidět a opírá se o výborně napsané postavy, které mě baví svou naprosto nedokonalostí a přirozeností, kde jedinou vadou na kráse je hlavní role A. Hollanda, který střídá dva a půl výrazu a přehrají ho všichni přítomní (včetně rozkošné Melanie Lynskey, která hraje naprosto úžasnou, lehce neurotickou osobu a je naprosto rozkošná a bavila mě mnohem víc, než všechny její výstřihy co měla ve dvou a půl chlapa dohromady. Pokud máte problém s budováním mytologie místa a postav, třeba ve druhém To, budete mít pravděpodobně problém i tady, ale mě to baví, stejně jako pro mnoho lidí anti-klimatické zakončení a jako bonus je tu perfektní ztvárnění postavy s Alzheimerem. (25.05.2020)