Vnútorné slnko

Vylhaný a neupřímný film od začátku do konce. Je docela podivuhodné, že i když se odehrává v realistických prostředích a forma jaksi taky logicky inklinuje k realismu, výsledný tvar působí až nepříjemně strojeně. Na Vnitřní slunce se nedá napojit ani skrze banální procházku po ulici, protože i ta je natočena jalově. Nepříjemné postavy se motají po Paříži a tváří se jako intelektuálové, k troše nadhledu jim nepomáhá ani množství sexu a peněz - v něčem mi to připomnělo Garrelovy slabší filmy nebo Desplechinův Vánoční příběh. Vlastně mi tohle "typicky francouzské zcizování zdánlivě neprostupným intelektualismem" (cituji sebe po vzoru Kikiny), postavené na podobném principu jako zde nebo ve zmíněných filmech, uvěřitelně fungovalo jenom v méně známém, ale po všech stránkách skvělém Chéreauově filmu Všichni kdo mě mají rádi, pojedou vlakem. Kdyby se na Vnitřní slunce alespoň dobře dívalo díky rafinovanému stylu, tak bych to i v tak špatném filmu ocenil. Člověk se však dočká pouze otřesně přesvícených záběrů s mohutným šumem, vyblitých barev a podivně vedené kamery (ani ta denisovská taktilnost tady moc není). Ale pozor! Je tady dialog, natočený pomocí švenkování mezi herci, nikoli záběrem a protizáběrem! To asi ještě nikdy nikoho nenapadlo, padá mi brada. Za zmínku stojí snad jenom ve své stupiditě vtipná scéna s olizováním prstů a postava Bruna Podalyése, ve které je kupodivu cosi správně vystiženo a která mi připomněla jednu nejmenovanou reálnou osobu. (05.11.2018)

Velmi otravné, velmi nudné, velmi ukecané, velmi hysterické. Hlavní hrdinka je trapná ve všech směrech a i když ji Juliette Binoche hraje skvěle, totální antipatie téhle k téhle rozdavačné a neustále se zamilovávající jednonočařce byly extrémní překážkou k sebemenší koukatelnosti a jen s velkým úsilým jsem to dotáhl až do konce, kde bohužel čekal nekonečný a příšerný balící monolog věštícího Depardieuho. Hrůza a ruce i oči pryč. (05.07.2017)

Tak ja ked idem z hospody, mám v sebe pár Jackov Danielsov a vidim na chodniku hovno, tak poviem ako spravny laik - nedouk - "No fuj, to je ale velke smradlave hovno". Rozhodne sa nebudem tvarit ako nejaky vystudovany filmovy teoretik -elitar a rozhodne nepoviem : "Prave som bol intelektualne konkverovany ultimativnou, dekadentne hypnotickou kompoziciou profundalne metaforickej gastroenterálnej kvintesencie, moja exkluzivita graduje k infinite a erektilne laska moju percepciu estetiky ezotericna" : 15 % (18.08.2020)

Ach, první zklamání od Claire Denis, to opravdu bolí. Ano, láska, bezradnost ve vztazích, neuspokojené touhy ukryté v hlubinách duše, pronikající živelně na povrch a odrážející se v krásných lesklých očích J. Binoche, která stále marně hledá toho pravého. Jen kvůli ní jsem "to" celé vydržel usledovat. Jinak pusto, zoufalé plkání, bezpodstatnost, žádný nosný důvod pro vyprávění, potažmo sledování - "příběhu" - jeho zrání, rozvíjení a naplnění smyslu. Nic. A promiňte - obsazovat na posledních deset minut ruského renegáta G. Depardieu, jehož žvanivý monolog sice zapadal do kontextu, snad už dnes není zapotřebí a od C. Denis mě to mrzí o to víc. Obraťme list, vyhlížím příští film... (17.08.2018)

Start mé filmové lázně léta Páně 2017... a dost špatnej. Což při obsazení Binoche zamrzí. A když pak uvidíte Gérárda až 10 minut před koncem ve stupidní roli s dialogovou koncovkou, která je snad jedna z nejhorších, co jsem kdy viděl... Možná, že lepší polovička lidstva najde v zápletce něco víc, mě to nudilo a vlastně nezajímalo... ( 52. KVIFF ) (09.07.2017)