Reklama

Reklama

Dvacátý devátý

všetky plagáty
Československo, 1974, 122 min

Kamera:

Ivan Šlapeta

Hrajú:

Miroslav Zounar, Adolf Filip, Josef Langmiler, Václav Švorc, Josef Mixa, Jaroslav Drbohlav, Karel Šebesta, Jaroslav Kuneš, Jiří Ornest, Viktor Preiss (viac)
(ďalšie profesie)

Obsahy(1)

V éře normalizace vznikla řada (pseudo)historických filmů, dokonce označovaných za rekonstrukce, které velebily světodějné poslání komunistické strany a přisuzovaly jí výhradně lidumilné úmysly ("Dny zrady", "Sokolovo", "Osvobození Prahy", "Vítězný lid"). V roce 1929, kdy se sešel její pátý sjezd, totiž do čela komunistů nastoupil Klement Gottwald, jenž se přiklonil k linii ruských bolševiků... Zjevná poplatnost ideologickým schématům i realizační selhání zavinily, že dnes tento film působí jako nezamýšlená parodie. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Recenzie (41)

HonzaBez 

všetky recenzie používateľa

"Kdo chce komunismus, tož musí být pro revoluční ale jednotnou stranu bez všelijaké tý oportunistický pakáže."  Poslouchat všechny ty plamenné "Klémovy" projevy (včetně toho závěrečného z parlamentu, kde zazní "slavná" slova o tom, že se "učí od sovětský soudruhů učit jak Vám zakroutit krkem") se dalo jen s největším sebezapřením. S ohledem na datum vzniku tohoto normalizačního filmu, se nelze ani moc divit, že popis  "převratného" V. sjezdu KSČ, na němž zvítězila radikální bolševická linie Klementa Gottwalda, je od historické pravdy vzdálen nejmíň o "parník". Snad jediné, co mě trošku zaujalo, bylo vykreslení postavy Antonína Zápotockého (bodný Adolf Filip), zejména pokud jde o jeho vztah ke Gottwaldovi. Že se nakonec Zápotocký přidal na tu "jedinou správnou stranu", to mě moc nepřekvapilo, ale že ze začátku dost o něm pochyboval, to už jo. A z toho, co jsem si mohl o tomto přečíst, se zdá, že aspoň v tomto mluví film pravdu ()

sportovec 

všetky recenzie používateľa

Hrůznost přetrpěného zážitku, jehož obsahem je ahistorická falzifikační heroizace nejtemnějšího okamžiku dějin komunistického hnutí v česko-slovenském prostoru, tlumí alespoň elementární zvládání filmového řemesla. Chceme-li však přesto v tomto braku hledat i pozitivní momenty, najdeme je. Spočívají v jakémsi "negativu" scénáře i režie. KSČ se jeví v tomto pohledu jako nedůvěryhodná populistická síla, která větší část své energie spotřebovává na obhajobu plakátových frází-lží a soustavné ohlupování svých členů. Tou největší a tím největším je Gottwaldova postava a legenda, která na ni byla navázána. Fakt, že film byl natáčen i uváděn do kin v době vrcholícího normalizačního temna, v němž byla regenerována základní klišé stalinského stalinismu, film citelně poznamenal. A proto velmi nadčasově působí i jeho závěr. Jeden z lidsky i politicky nejhloupějších projevů, které kdy na půdě českých parlamentů byly proneseny, svou symboličnost opravdu naplnil. Zločiny padesátých - a nejen padesátých let - minulého století. ()

Reklama

slunicko2 

všetky recenzie používateľa

Živé obrazy z fiktivních dějin KSČ. 1) Tvůrci nabídli zfilmované horečnaté sny socialistického šéfideologa Vasila Bilaka ve, připadá mi, velmi věrohodné podobě._____ 2) Všechny filmy na téma dějin komunistické strany obsahují vášnivé diskuse na schůzích a sjezdech. Lidé se nebáli své odlišné názory prezentovat a třeba se za ně i poprat. Jak tato skutečnost působila v době strnulých ksichtů, kdy na sjezdech se pouze sedělo, aplaudovalo a zdvihaly ruce s mandátovými lístky! Že si toho tehdy nikdo nevšiml?_____ 3) Podle stenografického záznamu z jednání parlamentu zní pasáž ze slavného Gottwaldova projevu takto: A my se chodíme do Moskvy učit, víte co? My se od ruských bolševiků do Moskvy chodíme učit, jak vám zakroutiti krk (výkřiky - veselost). A vy víte, že ruští bolševici jsou v tom mistry (výkřiky)! Zmíněný projev jsme povinně studovali na hodinách řečnictví. Gottwald nepochybně byl dobrý rétor. ()

Přemek odpad!

všetky recenzie používateľa

Já tento film zahlédl v přehlídce normalizačních filmů v Brně (2007, společně s Hrochem, Vítězným lidem, Člověkem, co není sám atd.). Opravdu otřesné. Opět - jako ve Vítězném lidu - namaskované hlavy, v případě Gottwalda ovšem aspoň trošku životnější. Slátanina je to dlouhá a barevná, člověk se nestačí divit, kdo všechno si v tom nezahrál. Na projekci jsme však asi viděl novou kopii z nesestříhaného negativu, takže jsme mohli vidět i sekvence s bouřícími se spisovateli "intelektuály, kteří nepřijali novou, bolševickou linii strany", rozuměj Marii Majerovou (Jiřina Petrovická), Josefa Horu (Ladislav Lakomý), Vítězslava Nezvala (Miroslav Částek); ta byla v kopii, která šla v sedmdesátých letech do kin, prostříhána; přeci jen, byli to národní umělci a proč tedy připomínat jejich prohřešky proti straně... - - Celý film je takový bezzubě hloupý, ale závěrečná scéna, v níž Kachlík nechá Gottwalda - Zounara ocitovat celý Gottwaldův první parlamentní projev ("My se opravdu jezdíme do Moskvy učit. My se tam jezdíme učit, jak vám zakroutit krky!") a prostřihnout do závěrečné happyendové hudby s tleskajícím proletářsky mladým partesem... - - z té jsem tedy nemohl hrůzou a hořkostí usnout. I proto tedy odpad. ()

vegetol.mp odpad!

všetky recenzie používateľa

Téměř totožný jako seriál Gottwald, jen tohle je ještě otřesnější a nudnější. Dvě hodiny komunistikejch sraček, který diváka za těch 120 minut umlátí do bezvědomí. Normalizační komunisti si prostě natočili svůj film, aby se měli u čeho ukájet. Jen by mě zajímalo, kdo na tohle mohl v půlce 70. let chodit. Dokážu si představit, že na tuhle sračku se povinně vodili mladý svazáci a byla to hlavní perla školních představení, protože nikdo, kdo má pud sebezáchovy, na tohle do kina vlézt dobrovolně nemoh. A taky bych rád veděl, kde to vzalo těch vysokých 33 %. ()

Zaujímavosti (5)

  • Původně byl snímek točen jako příběh o Zápotockém, který se rozhodl přidat ke Gottwaldovi. Tvůrci však byli donuceni změnit závěr, který tak nesmyslně navazuje na rok 1948. (hippyman)

Reklama

Reklama