Malá mořská víla

Skvělá pohádka, kterou jsem ocenil až v "pozdním věku". Klasických zpracování už mám dost a tohle byla vítaná změna. Musím nesouhlasit se zdejším "mazákem " gouryellou, Miroslava Šafránková hrála výborně a Libuši strčila hravě do kapsy. Ve vzájemné konfrontaci ji dokonce předčila i svými přirozenými půvaby. Libuše je přeci jenom všude jinde příliš. Poetika filmu mě dostala, konečně má pohádka taky ještě další významové vrstvy. Prostě super. (25.04.2003)

Když pominu skvělé Kachyňovo řemeslo a genius loci Prachovských skal, které tomuto filmu dodávají zvláštní magii, co si na téhle adaptaci cením nejvíce, je jedinečná hudba Zdeňka Lišky. Místama mohutně burácivá, místama krutě osudová a pak náhle přechází do citlivých niterných pasáží, kdy prim hraje půvabný nevinný hlas Miroslavy Šafránkové. Liška nejen že byl geniální skladatel, ale svým géniem ovlivňoval i výsledný tvar samotného filmu, jak ostatně vzpomínají mnozí režiséři. Je známo, že často sám přestříhával jednotlivé filmové pasáže, aby jeho muzika, jeho hudební a zvukový záměr perfektně pasoval do příběhu a sledu filmových okének, experimentoval se zvuky, ruchy, dokonce i s elektronikou ranné doby, prostě vytvářel takové sofistikované koláže složené z nádherných harmonií, které záměrně narušoval disharmonickými prvky. A z jeho muziky fakt mrazí, tím příjemným způsobem a pro mě byl Liška nejen nejlepší tuzemský skladatel filmové hudby, jakého jsme kdy měli, ale i jeden z největších hudebních tvůrců 20.století, ač to zní možná troufale. Dokonce to byla tak velká osobnost, že mohl i okatě srát na komunisty a ti na něho byli krátcí, protože s Liškou chtěli pracovat všichni čeští filmoví tvůrci do jednoho. __ PS: Jako obvykle se k našim velikánům co se týče ediční práce v českých končinách chováme macešsky (viz. např. Jiří Trnka, nebo dlouhá léta i Karel Zeman), takže hudba k Malé mořské víle vyšla na vinylu až v Americe. Rozhodně doporučuju si na Spotify najít jeho profil, celý soundtrack k Malé mořské víle je tam k poslechu. (06.04.2023)

První kámen bílý s její dlaní srůstá, druhý kámen rudý, zamyká jí ústa, třetí kámen černý, ten jí v srdci zůstal...A v tom třetím kameni sama navždy zkamení... Jedna z mých nejoblíbenějších pohádek v dětství. Jakoby už tenkrát tímto neuvěřitelně křehkým způsobem, (nejen) Andersenovým příběhem, ke mně promlouvala intuice ženství (potažmo lidství). Propojenost vědomí s nevědomím, voleného a nezvoleného, zisku i oběti, to všechno "v očích Kachyni" doprovázeno tajemnou hudbou a prostředím, ve mně jako v dítěti rozechvívalo ozvěnu kdesi ze dna duše, která dávala matně tušit, že všechny jednou budeme malými mořskými vílami a svou přímou volbou ztráty budeme nepřímo obohaceny...Nádherné, plné, hlubinné...Sestry Šafránkovy - úžasná volba - dvě strany téže mince...jako voda a oheň. (07.12.2010)

"...takové to bylo smutné milování." A právě ta hořkost příběhu je fantastická! Vyhýbá se klišé, nebalamutí, že život je jedna velká výhra, ba naopak mě tohle zasáhlo mnohem víc, než každoroční louskání Tří oříšků - jejich kvalitě navzdory. Ten omamný lesk mě už začal uspávat, a proto Vílu beru jako odklon od zajetého stereotypu. Navíc ji Kachyňa obohatil o výtvarno, což je super, a se závěrem ji nasměroval k mým oblíbeným filmovým věcem. Jak vidno; i pesimismus může být v určitých aspektech prospěšný! (02.01.2012)

Za svůj život jsem viděla již hodně pohádek, ale opakovaně bych se mohla dívat jenom na pár z nich. Tato k nim určitě patří, protože mě v dětství hodně zasáhla, právě proto, že byla jiná a jinak zpracovaná. Je melancholická a smutná, což v Čechách není moc obvyklé. Myslím, že dobře vystihuje atmosféru Andersenových příběhů. Líbila se mi snová podmořská říše se zvláštními rozevlátými kostýmy, emotivní hudba a Miroslava Šafránková byla v roli víly opravdu půvabná. Konec nešťastné víly mě vždycky dostane, ale je fakt, že bych tuto pohádku doporučovala již starším dětem. (21.01.2012)