Můj bezvadnej život (E03)

„Ale fakt je, že čím jste starší, tak je ten váš věkový rozdíl míň vidět. Promiň Dani, ale tenkrát mi Péťa, když jste se brali, připadal jako takový úplný děcko proti tobě…ale teď už si člověk ani nevšimne. Že Stando?“ - „Tak to vidíte, maminko…“ Tchýně vždycky ví, jak potěšit…Úvodní rodinná „idylka“ mě upřímně pobavila a přišla mi přirozená. Vlastně i to dění potom, stejně jako snaha strhané Dany udržet pořádek a vše zvládnout. Brodská si se svou neurotičkou vyhrála, škoda jen, že v tomhle ohledu (snad s výjimkou „terapeutky“ Jitky Schneiderové) zůstala prakticky osamocena. To, že se Dana hned na prvním „sezení“ rozbrečela, bych ještě nějak překousl, ale problém je, že od „prvních pokroků“ začne povídka ztrácet na uvěřitelnosti až zběsilým tempem (stejně tak v případě postav…zejména „otočka“ už starší dcery vůbec nefungovala), konec je pak vůbec nejtragičtější (označení „utopie“ je docela na místě). Celkově to tedy vyjde jen na lepší průměr. „Takže se to nezblázní.“ - „Cože?“ - „Ne nic, jenom jsem si na něco vzpomněla.“ (23.12.2019)

Pro Terezu Brodskou je to velmi vydařený návrat. Problém z psychosomatickou vyrážkou se stane impulsem pro výbuchy paniky, sebelitování, hysterických výbuchů. Brodská se záměrně stává odpudivou. K tomu dusná atmosféra ze strachu ze stárnutí. Je to tedy velmi ženské téma, ale mě se to líbilo. Závěrečné moudro, že peníze nejsou všechno mě trochu zklamalo. (01.04.2020)

Nejzajímavější na tomto filmu bylo, že již po hodině od začátku zde bylo více než třicet hodnocení. Příběh ženy, která dělá pro rodinu to, co považuje za nejlepší. Východiskem bylo nastavené zrcadlo. Čekal jsem trochu vtipnější závěr, než jen pragmatické konání. Vtip obstarávala kamarádka hlavní hrdinky, dcery byly moderní, ale ústřední dvojice mi přišla příliš nesourodá a některé otázky nezodpovězené. (08.12.2019)

Další neděle, další příběh, další úhel pohledu, další styl vyprávění. Aby si feministky nemuseli demonstrativně splést podpažní ochlupení do culíků, po bezesné noci páně Krobotově, opět okem ženy. A to ženy s velkým Ž. Ne, že bych byl kdovíjakým fanouškem Terezy Brodské, ale tady jede bomby….stejně tak, jako další z grácií Tereza Kopáčová a Alice Nellis. Ženy ženám….ale i muž pocítí, že mu téma není úplně cizí. Ne vždy máme všechno pevně ve svých rukou, i když si to myslíme a ne vždy je ten náš pohled ten správný. Tahle minisérie si drží lajnu a nezbývá, než doufat, že laťku ve vzduchu udrží i zimní tulák Ondřej Vetchý. (13.12.2019)

Jasně, že to není film pro každého. Jako ostatně jakýkoliv jiný film. Ale já ze své osobní zkušenosti velmi dobře vím, o čem ten film je a musím říct, že je natočený a zahraný výtečně. Jde se tady do hloubky. Problémy se odkrývají vrstva po vrstvě, až se nakonec odhalí ve své "kráse" úplně vše. O žádné prázdné citové vydírání zde nejde a navíc si myslím, že pro spoustu jedinců nebo celých rodin může jít o nemilosrdně nastavené zrcadlo, které třeba povede i k zamyšlení (15.12.2019)