Trápení

"Klukatá...klukatá...!". Ale charakterově silná, spravedlivá, nebojácná, rázná a nádherně osobitá. Krásné, upřímné přátelství a starost, i když o někoho, kdo nemůže poděkovat, vlastně ano, kůň mluví očima a moc dobře ví, koho k sobě pustit, stejně jako Lenka. Setkání dvou samotářů svých světů je doprovázeno skvělou hudbou, lehkými politickými narážkami, nadčasovou kamerou a klasickou precizností režie od mistra podobných dětských, šťastných dramat. (31.05.2013)

V posledních dnech na mě padla taková ta nostalgie, kdy má člověk chuť si pustit něco z naší starší kinematografie. A jsem moc ráda, že jsem takto nečekaně objevila takový malý filmový skvost. Kachyňovy filmy mám moc ráda. Avšak obrazově mě ještě žádný takto nezasáhl. A co se týče ztvárnění příběhu herci, je to film, po kterých v současné době, jako by se slehlo. Jak tu někdo napsal, že dnes jsme bombardováni veskrze ukecanými filmy, plnými zbytečných slov, namísto abychom si vystačili se silným příběhem, kde slov skoro není třeba. Hodněkrát jsem si u některých scén říkala, že už bych na toho mlátiče koní zařvala (hlavně, když u toho byli svědci) a nečekala tak dlouho jako hrdinka. Bylo naprosto evidentní, že kůň byl obětí lidské zvůle. Jsem moc ráda, že film skončí dobře (omlouvám se, pokud to někdo nechtěl číst dříve). (25.08.2019)

Trápením začíná Kachyňova spolupráce s Janem Procházkou a také niternější pohledy do lidských duší. Trápení je příběh děvčátka,které se odlišuje od svého okolí, děti se jí spíše straní. V ohradě nachází tvora, stejně osamělého jako je ona. Překoná strach a proleze ohradou .... Uzavřený prostor jakoby značil vězení, ve kterém se kůň nachází, sympatizující dívenka je pro něj cestou na svobodu. Vzájemné souznení mezi režisérem a scénáristou spolu s výbornou kamerou se podepsaly na výsledné kvalitě filmu. (04.02.2016)

Je skvělé, když může být autor knižní předlohy zároveň spoluautorem scénáře, jako je tomu i v tomto případě. Karlu Kachyňovi se pak podařilo půvabnou dětskou knižku Jana Procházky Divoké prázdniny, která pojednává o vyvzdorovaném přátelství neposlušného dvanáctiletého děvčete a vzpurného koně, přenést na plátno velmi citlivě a věrohodně. (10.06.2013)

Drobný režisérův úkrok od Krále Šumavy. Příběh venkovského dospívání v duchu Předtuchy, obohacené o zvířecí tematiku, se scénářem plným detailů, s výjimečně bohatou invenční poetikou kamery (J.Illík) i režie a expresivitou hudby. Šikovná Jorga ve skutečném věku hrdinky a další dětské výkony ve filmu bez velkých hereckých jmen, který by krásně fungoval i beze slov. "Stačila hraběti, bude dobrá i pro soudruha." (07.07.2012)