Tam na konečné

"bud aspon trosku lidskej, jses pes" .) "ja se nikdy nicemu nedivim a nic neodsuzuju" "clovek se nekdy potrebuje tak na sebe zadivat a premyslet a byt sam ne?" "pripada mi to vsecko prilis pripravene, nez abych tomu mohl duverovat" "poslyste, nechtela byste si poplakat?" "hlavne, aby to byl clovek... a aby nebyl lekarnik" (02.08.2015)

Inspirace italským neorealismem s psychologickou drobnokresbou typickou pro povídkovou tvorbu Karla Čapka je zcela zřejmá. Skládačka příběhů obyvatel jednoho činžovního domu na pražské periferii je rámovaná čtyřmi ročními obdobími od jara do zimy a během tohoto roku se odehraje v životě sledovaných řada zásadních změn. Láska, nevěra, rozchod, nechtěné dítě, smrt a řada dalších událostí. Velmi dobře zahrané i zrežírované a ve své nenápadnosti přitom hodně sugestivní. Vladimír Ráž si v roli měšťáckého sobeckého magistra Martince střihl jednu ze svých nejzápornějších rolí a Martin Růžek v roli alkoholika je víc než uvěřitelný. Celkový dojem: 80 %. (21.01.2010)

Přišlo mi to dlouhé ale dobré...pro milovníky dopravy dodávám ........ : .................odehrávající se na dnes již zaniklé jednokolejné tramvajové smyčce před dosud stojícím domem na Budějovickém náměstí. Tenkrát zde opravdu končila d-3, ale scenárista a režisér v závěru krásného filmu předběhli dobu o čtyři roky a d-3 prodloužili až na Kačerov. ************************************************ O historii místa natáčení zde : http://www.ceskatelevize.cz/program/10205037405-04.04.2009-11:32-24-z-metropole.html?online=1 (23.09.2009)

protože jsem se toho roku,kdy film vznikl,narodila,byl mi blízký spoustou detailů....za všechny například takovou skleněnou (keramickou?) chlebovkou, kterou jsem tam zahlídla,taky jsme ji měli doma......líbil se mi i příběh,zpracovaný v duchu té doby......akorát se vloudila chybička - Hanička v mlékárně dostala hliníkovou bandasku,aby vzápětí,když vběhla do domu,upustila na schodišti smaltovaný jídlonosič :-) (28.03.2020)

"Nebojte, já mám dobrej kádrovej posudek. Jenom trochu chlastám." I takové satirické hlášky problesknou filmem 50. let, který je bezesporu sociální, není však už prvoplánově budovatelský. Leda silněji emancipační v některých tématech, která řeší. Více než metaforu o "konečné" jsem vnímal tenhle až divadelně vystavěný malý svět na pražské periferii v až podmanivých černobílých filmových kulisách. Svět stvořený z několika dílčích osudů v jejich nešťastných každodenních životech: ať už jde o úvodního bohabojného opilce, přílišným intelektem nikoli, ovšem dobrým srdcem oplývající Olinku, nebo pana lékárníka, od první vteřiny nesnesitelného psychopatického hejska hrajícího si na sofistikovaného a zásadového Alaina Delona, který si bez ptaní zapálí při první návštěvě, v posteli, u těhotné ženy i u spícího dítěte. Nemůžu si pomoct, ale pro mě je Vladimír Ráž více styl Tonda Zápotocký, nežli lamač dívčích srdcí. Tak či onak, moudří lidé z Cinepuru poukazují na to, že tento snímek může patřit k prvním vlaštovkám filmařského obratu, který se rozvinul a vyvrcholil o desetiletí později novou vlnou. Tento obrat k člověku tady a dnes, jeho emocím a "obyčejným strastem", je patrný. Velice silný je pak, zdá se mi, motiv a problematizace ne/existence dítěte ve vztahu a životě. (25.06.2023)