Já, Heath Ledger

Heath, Heath, Heath.. ano, je to zbytečně ubrečené a až nezdravě oslavné, ale pro jeho mnohoznačný pohled, zajímavou barvu hlasu, oddanost ke svěřené látce, pečlivý výběr rolí a samotný perfekcionismus při jejich ztvárnění tvůrcům dokážu leccos odpustit. V Hollywoodu byl zjevem, který mohl dokázat velké věci. Avízo na plánovaný vstup na režisérskou židli ostatně slušně navnadilo. Chyběl mi nicméně hlubší ponor do jeho komplikované duše (a temná svým způsobem být částečně musela), vadilo mi vyhýbání se důležitým tématům (a nemuselo mít hned skandalizující aspekt) i absence drsné romance od protinožců Candy (ač Heathovy australské filmy tvůrci přehlíželi obecně). Soukromý videoarchiv fajn, opakování ukázek z filmů nikoliv. (23.06.2017)

Promarněný potenciál, který se neustále po celou dobu filmu zpřítomňuje. Výsledek totiž je jen standardní dokument mapující lineárně Ledgerovu kariéru, kterou komentují mluvící hlavy. Ponechme stranou, že výběr, potažmo dostupnost promlouvajících lidí vyvolává dojem nedořečenosti či absence nějakého protipohledu. Hlavní úskalí spočívá v tom, že propagace filmu vyzdvihovala přístup ke stovkám hodin záznamů, které si herec pořizoval na příruční kamery. Jenže těm je navzdory názvu věnován pouze zlomek stopáže. Těžko říci, jestli v reálu bylo z čeho vybírat, ale malá sólo etuda, kde si Ledger sehrává scénku paranoidního odchodu z hotelového pokoje, představuje zářný záblesk bezprostřední kreativity, který je ale jinak utopen v okecávání Ledgerova talentu druhými lidmi. Už jenom proto, jaké byl Ledger byl tvůrčí dynamo a jak měl nakročeno k velkým věcem před i za kamerou by si zasloužil lepší poctu než jen běžný dojímavý nekrolog. Nabízela by se třeba širší glosa, která by jeho talent poměřovala s jinými - ostatně jedním z mimoděk nejsilnějších momentů, které ale dokument nikterak nezužitkoval, je opět Ledgerův vlastní záznam, když cestou do USA za kariérou čte spisy Bruce Leeho, jiného předčasně zesnulého multitalentu. Paradoxně tak nakonec hlavním přínosem neadekvátně nazvaného dokumentu zůstává pouze to, že rozmělňuje mýtus kolem Ledgerova úmrtí ve vztahu s rolí Jokera. (10.07.2017)

Řekl bych, že je H. Ledger dosti přeceňovanou figurou. Jako herec má na kontě asi tři opravdu skvělé výkony, ke kterým se dopracoval až v závěru dosti krátké kariéry - ale z druhé strany, to se týká i Jamese Deana. Tenhle dokument jde ovšem dobrým směrem v tom ohledu, že víc než hereckou brilanci vyzdvihuje to, jaký byl Ledger člověk. A vychází z toho jako sympatickej chlap, kterej měl spoustu různých zájmů a talentů a taky přemíru energie. I formálně jde o zajímavej film: mluvící hlavy se střídají s autentickými záběry (které převážně pořizoval osobně Ledger) - a sám herec promluví za celou stopáž jen párkrát a vždycky mimo záběr. Celkově to vytváří silnou mozaiku, která nesklouzává (snad až na patetický závěr) k uctívání. (15.10.2020)

Hned na začátku říkám, že toto byl pro mě nejlepší životopis, jaký jsem kdy viděla, tak si zaslouží být na mé titulní straně. Byl opravdu hodně přínosný. Ne jak Životopisy: Heath Ledger, které se zabývaly jen jeho osobním životem. Ale tento dokument byl o tom, jaký doopravdy byl. Myslela jsem, že toho o něm vím hodně. Ale věděli jste, že jeho největší zálibou bylo focení? Jeho vášní byly šachy. A že vedl malé nahrávací hudební studio " The masses"? Ale hlavně než hercem, režisérem, bratrem, byl hlavně umělcem. Co dovedl s fotkami a kamerou, nad tím zůstává rozum stát. To stejně i nad jeho hereckým talentem. I když hrál třeba jen nevýrazné vedlejší role, světlo svítilo převážně na něj. Když hrál nějakou postavu, dovedl se přetransformovat a stát se jí, že jste mu to prostě věřili a to se mi na něm líbilo nejvíce. Myslím si, že ve světe filmu to je hodně přínosné .Ani mě nepřekvapilo, jaký člověk byl, to jsem dávno už věděla. Spíš jsem nevěděla, jak to všechno zvládal. Bohužel to, se mu stalo osudným... Vždycky jsem ho nějak chápala, ale tenhle dokument mi ještě více otevřel oči. Takže za něj děkuji. (12.08.2017)

Já jsem na Heathcliffa ujetej, ale I Am Heath Ledger je trochu zklamání. Ačkoliv to může působit jako řemeslně poctivě odvedená práce, vezoucí se na „kapadiovském“ trendu použití záběrů z domácího videa a snahy ukazovat co nejmíň „mluvících hlav“, vlastně nepřináší nic nového. Chronologicky odvypráví Ledgerův příběh, zmíní jeho výjimečnost, talent i těžkosti v průběhu kariéry, ale nepokrytě jen směřuje k srdceryvnému finále. Nešťastná smrt mladého talentu je smutná sama o sobě, takže nevidím důvod, proč si pomáhat obrazovými klišé jako k nebi stoupající jiskry z otevřeného ohně.. Po pár dnech upadne všechno v zapomění asi jako zážitek z televizního pořadu. (10.07.2017)