Září

Komorní čechovovská meditace nad osamocením moderního člověka. Spleť lásek a okouzlení není nepodobna pavučině zraňující vše nedostatečně silné a příliš okouzlené. V únavou nasycené atmosféře večera před bouřkou, při níž se nedá ani spát ani bdít, dýchají hráči o přátelství již jen ranami, krvácejícími trhlinami. Vracejí se minulé chyby a viny, přes jistou prorezlost stále ostré, rozplývají se naděje, ruce se vztahují ke stéblům vysněné pomoci. Je to jak napsal Jean Lacroix: „Pro moderního člověka je charakteristické, že to je bytost osamocená; odtržená od sebe i druhých lidí, od světa i Boha; odtržená od sebe, protože odtržená od druhých, od světa a Boha. Osamocenost není samota: je to dokonce pravý opak. Bytost osamocená je mezi druhými lidmi uzavřenou jednotkou, obrácenou často i proti nim: je odloučená ode všech. […] Pro osamoceného člověka je společnost stále přítomná v podobě resentimentu. Samotář naopak je spojený s celým vesmírem; jeho samota je plnost.“ (22.11.2010)

Nepříliš pohlední herci bez make-upu v dlouhých záběrech žvaní a žvaní a žvaní, nestarají se, jestli jejich žvanění někoho zajímá a je těžké vyhnout se pocitu, že žvaní – kolem a kolem vzato – o ničem. Mnohokrát jsem se přistihl, že ani neposlouchám, co vlastně říkají. Takhle to vypadá, když si někdo hraje na umění. Jakoby samotný Ingmar nenatočil dost nudných filmů. 60% Zajímavé komentáře: EdaS, MIMIC, wipeout (01.05.2007)

S prevažnou znalosťou nabušenej filmografie W.A. si dovolím podpísať, že "September" patrí medzi tie najmenej zábavné štúdie partnerských vzťahov. Netrápia ma neatraktívny herci (doba je doba), neubíja ma oprostenie od typicky uštipačného dobiedzania (pauza je pauza) a dokonca si ani nemyslím, že by dlhotrvajúce slovné výmeny boli totálne o ničom. Len sú občas bezpredmetné a neobnášajú to, čo ja rád-ten kultivovane strelený esprit, ktorého má tento múdry škriatok na rozdávanie, ale tu ním akosi šetrí, vlastne sa ho zdráha takmer úplne. Počúvam ubolené slová, sledujem nenaplnené túžby a súcitim len čiastočne. To však túto interiérovku nezráža do zóny zanedbateľnosti, pretože je stále sakramentsky pravdivá. "Prečo sa obliekaš ako poľský uprchlík?" (03.03.2011)

Těžko si lze představit Woodyho Allena, jak sedí nad scénářem k filmu Září. Musel chudák prožívat vážně špatné období, protože spolu s Interiéry a Jinou ženou je to jeho jediný skutečně vážný film s minimem "allenovských" hlášek. Má to dost zvláštní atmosféru a určitě to není pro každého, ale mně to sedlo. Ta bouřka, tiché rozhovory, přemítání nad stářím, láskou... Kdyby to byla divadelní hra, byl bych zcela nadšený. (30.04.2007)

Neviděl jsem moc Allenovo filmů, ale těch pár co jsem viděl byla dycinky těžkotonážní nuda. Prokletí žloutozeleného.... měl alespoň zajímavý námět a solidní herce, kdežto Září mi přijde jako úplně zbytečnej film. Všechno se to odehrává v baráku do kterýho furt někdo leze na návštěvu a navíc tam má všechno naoranžovělou barvu takže si připadáte ještě více ospalí. Herci hrajou jako když nehrajou a do toho všeho je slyšet až extrémně hlasitá bouřka. Byly scény zajímavé to nezastírám. Třeba když vypli proud a najednou někdo scestně řekl " Sakra, hrábnul jsem do pomazánky", to byla docela prdel. Nezanevřu tímto filmem na Woodyho, právě naopak, teď si při každém jeho snímku budu říkat co tím chtěl vlastně říci. Ale v Září ač jsem se snažil sebevíc, nenašel jsem mnoho pozitivních věcí a proto dávám 2* a klidně si mě ukamenujte... (01.05.2007)