Září

Allen zase ve vážné rovině a chytlavě. V podstatě jen posloupný soubor střídajících se vzájemných rozhovorů šestice postav. Celé se to vlastně odbude jen slovy a v podstatě mimikou postav, než nějakou akcí. Což je ale poměrně povedené a rozhodně plusem celého filmu. K tomu opět úžasná a skvělá Dianne Wiest, pomalu se do ní zamilovávám. 3.5* (28.03.2016)

Film delikátních kvalit, který mi připravil velmi příjemný zážitek. Celou dobu při sledování jsem měl intenzivní pocit, jako bych sledoval nějaké drama od Čechova, abych byl o to více po zhlédnutí překvapen, když jsem se dočetl, že film je údajně natočen podle hry Strýček Váňa (i když já tam spíš viděl Višňový sad). Člověk na to musí mít samozřejmě náladu, aby se mu takový film trefil do chuti (což vlastně platí i o tom Čechovovi), ale mně osobně to skutečně hodně sedlo - tím, jak se to celé odehrává na jednom místě a tou celkovou bezútěšností, kdy každý chce někoho, koho nemůže mít, a všechno se to dere na povrch - skutečně skvostné! Lidi, kteří mají Allena zaškatulkovaného jako tvůrce konverzačních komedií, by se asi divili, jak výrazně pestřejší jeho filmografie ve skutečnosti byla. (13.08.2022)

Já se přiznám, že s Woodyho filmy koketuji velmi opatrně, ale v tomhle případě mám dojem, že byl u mě na návštěvě a povídali jsme si spolu až do rána bílého. Pak to hodil na papír, rozepsal na víc postav, zrežíroval a předložil tuhle psychologickou pochoutku mezi nás. Já se tam skutečně v těch ženských postavách místy viděla, dokonce i v Dianě s jejím neodolatelným chraplákem, která byla sice charakterově diametrálně odlišná, ale její hlášky celý ten pozdní srpnový den příjemně prosvětlily. "Když rozumíš celému vesmíru, tak proč ses nenaučil tancovat?" - "Bůh nás zkouší a já nejsem připravená. Kde je vodka?" A její rozumování před zrcadlem nemělo chybu. Ach ty naše touhy, sny, zklamání, pocity viny, nerozhodnost.......ano, musím uznat, že Woody ženy zná až moc dobře a já doufám, že až příště půjdu za Allenem, tak to bude opět něco, co se dotkne mého jáství, tak jako September. (27.02.2015)

Komorní čechovovská meditace nad osamocením moderního člověka. Spleť lásek a okouzlení není nepodobna pavučině zraňující vše nedostatečně silné a příliš okouzlené. V únavou nasycené atmosféře večera před bouřkou, při níž se nedá ani spát ani bdít, dýchají hráči o přátelství již jen ranami, krvácejícími trhlinami. Vracejí se minulé chyby a viny, přes jistou prorezlost stále ostré, rozplývají se naděje, ruce se vztahují ke stéblům vysněné pomoci. Je to jak napsal Jean Lacroix: „Pro moderního člověka je charakteristické, že to je bytost osamocená; odtržená od sebe i druhých lidí, od světa i Boha; odtržená od sebe, protože odtržená od druhých, od světa a Boha. Osamocenost není samota: je to dokonce pravý opak. Bytost osamocená je mezi druhými lidmi uzavřenou jednotkou, obrácenou často i proti nim: je odloučená ode všech. […] Pro osamoceného člověka je společnost stále přítomná v podobě resentimentu. Samotář naopak je spojený s celým vesmírem; jeho samota je plnost.“ (22.11.2010)

S ťažkým srdcom dávam W. Allenovi menej ako 4 hviezdy, ale nemôžem inak. U mňa rozhodne najslabšie dielko, s nicotným príbehom a s dialógmi, ktorým chýbal obvyklý Allenovský šmrnc. Len pár scén ma dokázalo vytrhnúť z celkovej nudy a letargie, hlavne v spojitosti s účinkovaním Dianne Wiest. Keby to nebolo tak dobre zahrané a s tak veľkou dávkou dobovej charizmy 80. rokov tak idem ešte nižšie. 55/100 (14.08.2016)