Taguj!

75%. Komedie, kterých se točí pomálu, lépe řečeno se jich točí dost, ale zpravidla nefungují. U komedií je víc než kde jinde klíčové správné načasování, a podobně jako The Hangover - typově velmi podobný film - je i Tag komedií, která právě v načasování vtipů, scén a gradace příběhu exceluje, až na výjimku, kterou je závěr, ale která koresponduje se skutečnými událostmi, a tak v každém případě byla takovým nutným zlem v jinak velmi svěží, příjemné a feel-good charakteristice. Podobnost se zmiňovanou legendou The Hangover nestojí zdaleka jen na Edu Helmsovi; podobně jako tam, i zde je parta dlouholetých kamarádů, jejichž archetypy se těm z Pařby ve Vegas nápadně podobají, dokonce i mustr sleduje cestu nástrah vedoucí ke svatbě jednoho z nich, a stylem humoru jako by Tag staršímu bratříčkovi z oka vypadl. Místo aby to bylo na škodu, je ale Tag milým připomenutím moderní komediální doby a jedním z lepších zástupců s potenciálem stát se podobně silnou legendou a také s potenciálem pokračování, které na sebe dle mého nenechá dlouho čekat. Rob McKittrick od Waiting scenáristicky dospěl, a třebaže ne všechny vtipy jsou tak vtipné, jak původně zamýšlel, je tu celá řada těch, které mě donutily smát se v kině nahlas, a to se mi často nestává. Kdybych měl charakterizovat sympatie k filmu tím, že bych byl ochoten pustit si ho po skončení znovu, pak tuto podmínku Tag splnil na jedničku. Dal bych ho klidně ještě dvakrát, protože z něj vyzařuje síla a energie, které většina tvůrců do komedií násilím cpe a přesto se to nedaří. Tag to zvládl, protože jsem si z kina odnášel velmi pozitivní pocity a dobrou náladu. A jakou lepší katarzi by měla komedie vyvolat? (27.06.2018)

Moc jsem od toho necekal a moc jsem samozrejme nedostal. Proste takovej oddechovej film, kde se nic moc nedeje, sem tam se povede nejakej for a obsazeni je banda sympataku, ktery se chovaj jak dementi. Trochu nad prumer to zveda jednak inspirace pravdivejma udalostma, takze vydrzte az do konce filmu a hlavne nahaneci akce ala Sherlock Holmes, ty nemaj chybu. Ale jinak by filmu prospela kratsi delka nebo sviznejsi tempo, pripadne vetsi mnozstvi forku, ale jako oddechovka na jedno skouknuti to ucel plni. (09.09.2019)

Vzpoury proti věku se dají dělat různým způsobem. Co denně potkávám čtyřicátníky, co na koloběžtičkách s kolečky o velikosti mexického dolaru, do kterých se jim každou chvíli zamotají roztřepené bradky, posunují své lumbersexuální těleso, okořeněné hlavou pakokota, směrem do korporátního kanclu. Předpokládám, že je z toho vyléčí až moment, kdy, jsa okouzleni vlastní výjimečností, přehlédnou schodiště. Nebo biomatky, tahající děti jako šimpanze zavěšené na různých částech těla v batikovaných šátcích. Sice jim fakáně občas vypadne, ale zase to o to více vynikne, když (poté, co obecním rozhlasem svolají maximální počet spoluobčanů, mezi které pak s tajemným úsměvem usednou do tureckého sedu spokojeny, jak velké je dnes publikum) vyjmou vřešťana i mléčný vak, aby obé následně konektovali v procesu, zvaném jimi ,,božské splynutí matky s potomkem", námi pak kojení na veřejnosti. Zmatení diváci si posléze mohou vyslechnout i kázání o škodlivosti očkovacích látek, naopak prospěšnosti čištění čaker, či rozhovor rodičky se sedmiletým kojencem na téma ,,respektuji tvou osobnost, pokud nechceš do školy, budeme tě učit doma co tě bude bavit - já, genderová právnička samouk a tatínek, zakladatel hnutí Sluneční lidé". I babči, co si pod otevřené bérce nazouvají růžové kecky, lze zařadit do skupiny jedinců z antiage odbojových skupin. Varianta hoňka, tedy - hrajeme na honěnou, ať se děje co se děje, franckoberle nefranckoberle, je snad tou nejlepší alternativou. Film jen poněkud zvláštně osciluje mezi poselstvím a pokusy o ztřeštěnou komedii. Což je škoda. (04.09.2018)

Noční hra byla mnohem vtipnější. Osobně jsem byl zvědavý zda mě dokáže Renner přesvědčit o svém komediálním talentu, ale to se nestalo. Jeho angažmá v komediích beru jako úlet mimo. Představoval jsem si že Warneři, kteří tyhle dospělácké komedie většinu umí, si celou tuhle taškařici lépe pohlídají. A přestože bych si to moc přál, tak jsem se u této hry na honěnou vlastně vůbec nezasmál. 40% (29.08.2018)

Hrát si s klukama na honěnou nemusí vždycky nutně skončit výronem v podvrtnutých jehlovkách v první lajně na gájprajdu. Ne, může z toho být i vkusná heterozábava, při které nikomu z partičky zarputilých honičů ani nevadí, když máte babu. Na holyúdské poměry překvapivě netrapná, originální, vtipná a kultivovaná kokotmédie, u níž se pochichotáte, i když jdete do kina s tumorkem. Kokotmédie s dokonale přesně posazenou paní Rybářovou, roztomile ozdobnou Anabelkou, aby si i nedezorientovaný divák užil trochu toho honění, a hodně toporně rozpačitým Jeremiášem, který se na tuhle roli prostě nehodil, ať už si místní homoklika vzdychá s rukou v rozkroku, jak chce. (02.07.2018)