Šok

Štýlová rozlúčka Maria Bavu s hororovým žánrom. Shock je typickou haunted house duchárinou, do ktorej maestro zakomponoval aj niektoré, v tej dobe ešte nie úplne štandardné prvky, ako je napríklad dieťa posadnuté duchom či isté opatrné náznaky gore, ktoré sú možno akousi predzvesťou blížiacej sa brutálnej makabróznej éry talianskej hororovej kinematografie. Film má síce trochu pomalší rozjazd, záverečná divoká polhodinka je však dostatočnou kompenzáciou za tieto zdĺhavejšie okamihy... (15.06.2011)

Začátek filmu nás přenese k právě se stěhující rodince, která se rozhodla své životy opět spojit se starým domem, ve které už kdysi žili. Film spíše připomínal romantické snímky co dávají v na našich kanálech o víkendu a nic nenasvědčovalo tomu, že by mohlo jít o horor. My jsme si taky na první děsivé chvilky museli počkat takovou kratší půlhodinku. Za tu dobu mi začal ten malý ryšavý spratek lézt na nervy a já si říkal z jakého ústavu ho vytáhli. Musím však na konec říct, že se nakonec ukázalo, že jde o správnou volbu. Narušený kluk zahrál svou roli posedlého synka naprosto skvěle. Své záchvaty dokázal dovést až do takových výšin, že jsem začínal cítit opravdové mrazení na zátylku. Jeho skvělá mimika obličeje dokázala zvolna přejít z andělské tváře na psychopatického šklebu. Mario Bava se vždy dokázal obklopit skvělým týmem spolupracovníků a na jeho snímcích si diváci vždy nejvíce cenili naprosto dokonalého hudebního doprovodu, kdy dech beroucí melodie rozehráli pekelný poslech, který se navíc smíchal s na první pohled chaotickým střihem a vytvořili tak šílenou podívanou, která se začala odehrávat posledních zhruba 35. minut. Největší peckou však byl výkon dvorní Argentovy herečky Darii Nicolodi. Ze začátku si svou roli milující matky a pozorné ženy moc neužívala, protože na těchto scénkách toho není moc zajímavého, ale jakmile přišla na řadu temná strana filmu rozjela nezastavitelnou jízdu. Naprosto dokonale se vžila do svého úkolu a začala s bravurními schizofrenickými výlevy, které nenechají nikoho klidným. Hypnotizující halucinace se na nás začali valit ze všech stran a vyvrcholili hodně slušným závěrem, který mě určitě nezklamal, ale ani zrovna dvakrát nepotěšil. Přece jenom jsem čekal něco trošičku jiného. (29.04.2010)

Pekne komorne ladený duchársky horor,ktorý za tie roky to čo zo svojej strašidelnosti postrácal ale aj tak na rok vzniku tam bolo viacero atmosferických vychytávok.Film stavia na D.Nicolodi tá v každom filme čo som s ňou videl bola vynikajúca a tu to nebolo ináč.Hudba bola silnou súčasťou tohoto filmu a postarala sa viac krát o silno mrazivý efekt. Ťažko sa mi to hovorí a to hlavne preto,že mám rád deti ale tu mi ten malí satan liezol pekne na nervy a sympatický mi tiež dva krát nebol.Remeselne veľmi dobre odvedená robota.Aj keď od Bavu mam radšej gotiku alebo gialla aj ducharčinu vedel točiť. (21.03.2015)

Poslední Bavův film je příběhem matky a jejího syna, kteří se po smrti otce vrací (i s novým otčímem) na rodinné sídlo. Tady začíná maminka halucinovat, a ani kluk, jehož vizáž si permanentně říká o přesdržku, na tom není dvakrát dobře. Příběh je komorní, ale naštěstí je jeho tahounem Daria Nicolodi, která bývá zárukou kvality a ani v případě Šoku tomu není jinak. Bava (a možná ještě více jeho syn, který určitě s režií pomáhal) budují zvláštní, hypnotickou atmosféru a tak vůbec nevadí absence krve ši nahotinek. Kvalitní film. (31.07.2009)

Ďalší z dôkazov ukazujúcich, že z hovna sa bič upliesť dá. Stačí k tomu jeden dom s neporiadkom v pivnici, socha dlane z porcelánu, pár hercov a hojdačka na strome. Plus režijný talent a originálny nápad podporený víziou znepokojujúcej atmosféry. Z mála vstupov sa podarilo vydestilovať napínavý film o vzťahoch v jednej rodine, kde skoro nič nie je tak, ako sa javí. Nechýba podarený záver. Ten z predchádzajúceho deja nedokáže odhadnúť takmer nik. Prezradím len, že je v znamení sovietskych filmov, končiacich žiarivými úsmevmi detí, chránených milujúcimi rodičmi. A tak to má byť, nie? Veď kto je pokračovateľom nášho celoživotného úsilia, odkazom do budúcnosti? Predsa naše deti! Poznámka: Chlapec z filmu čímsi pripomína malého Jirku Olivu zo seriálu My všichni školou povinní, len mal o dosť viac vykazený chrup. Tu ale nemiešal dúhové mydlo ako darček pre pani učiteľku zo zvyšočkov použitých mydiel, no venoval sa napríklad maľovaniu desivých výjavov z minulosti matky a odrezávaniu hláv fotke či bábike. (08.04.2015)