Rekviem

Ak je príbeh Anneliese Michel na nete popísaný pravdivo, tak to najdrsnejšie začalo asi až po skončení titulkov. Rekviem sa zameriava predovšetkým na samotnú Michaelu ... jej problémy a pasovanie sa s nimi. Tú Sandra zahrala naozaj výborne a vierohodne. Celý čas som si lámala hlavu, kde som ju videla, a ona to je Toniho Erdmanna dcéra. Výprava, kostýmy a hudba tiež slušné. (29.11.2017)

Na mě to působilo spíš jako pokus o psychiatrickou diagnózu. Holka má záchvaty, prášky přestávají zabírat a doktoři nemají potuchy co s tím. Nepomáhá ani víra a tak si děvče vsugeruje, že za to může ďábel. Ono to tady není tak doslovné, ale na mě to tak působilo. A jako takové to nebylo úplně nejhorší, ale i když Sandra Hüller zahrála na výbornou, dívat se hodinu a půl na to, jak se motá v kruhu, bylo docela únavné. Ale co, říkal jsem si, exorcismus to třeba ještě vystřelí nahoru. Nevystřelil, protože se nekonal. Určitě se jedná o zajímavý kousek už jen uchopením dané látky, ale to samo o sobě nestačí. Pro mě průměrné zklamání. 50% (07.04.2018)

Příjemná retro atmosféra Německa 70.let, nepříjemné drápky nemoci nelítostně se zasekávající do mladičké studentky Michaely. Epilepsie se zjevuje v těch nejméně očekávaných momentech. Michaela je věřící, svou nemoc začne vnímat jako posednutí ďáblem. Hlavní myšlenkou filmu je vlastně Michaelino upnutí se k Bohu tam, kde už jí nikdo jiný pomoci nedokáže, což ji vžene až do slepé uličky, kdy už není schopna rozpoznat realitu od iluze. Celý film se atmosféra zahušťuje, závěrečné vymítání je potom vypjatější, a mnohem silnější než obdobné scény z Vymítače ďábla apod. Nejedná se ale o žádný horor, ani thriller, což dokazuje právě závěr, který se v těchto nejemociálnějších scénách příliš nevyžívá, a skončí v podstatě v tom nejlepším/nejsilnějším. Film tak je spíš než „film-zábava“, „film-svědectví“. Smutné, poutavé, velmi dobře natočené. (12.07.2006)

Přívětivě dusivý a hrozivý film o pomalu utuchající, přesto stále silné moc církve a jejich přestárlých dilemat dotýkajících se exorcismu, moci církve nad svými věřícími ovečkami a jejich spojení s duševními nemocemi. Je vůbec správné připoutat své děti od malička k církvi a slepé víře, aniž by si udělali vlastní názor? Může se takový člověk od této moci v dospělosti odpoutat? Nebo to může dopadnout i tak, jak ukazuje Requiem? Tenhle film tak trochu naštípne váš sloup víry, pokud jste si vůbec nějaký postavili… (22.06.2009)

Již před více lety jsem viděl americkou verzi příběhu Anneliese Michel, a sice film V moci ďábla (2005), a když bych měl oba filmy porovnat, tak každý se dívá na onu problematiku exorcismu z jiné perspektivy. Jakožto člověk odkojený zejména na americké produkci a výrazně audiovizuálně pojatých filmech, se mně více líbil film z roku 2005. Avšak i Requiem, které se spíše soustředilo na vnitřní vývoj hlavní postavy, mě do jisté míry zaujalo, akorát jsem tam postrádal nějakou výraznější gradaci děje. Zkrátka nenápadný a skromně natočený film, který těží zejména z námětu a herectví Sandry Hüller. (22.12.2014)