Cukrár

Tak především díky Vilmathien za všechny ty "nedočkavce". Vůbec se nestydím dát čistou desítku. Příběh mě naprosto dostal, a protože žádné z ostatních hodnotících kritérií nezaostávalo, nechci hodnotit jinak. Ano, každý se na film dívá svýma očima a pochopím i ty, kteří se ve filmu budou pitvat a hledat kdejakou kravinu. A proto jsme každý originál a někomu se líbí bílá, někomu černá. Niterné, hluboké, syrové i jemné zároveň. Vůbec mi nevadilo, že zřejmě kvůli času byl vztah Thomase a Orena prokreslen jen zrychleně. A pracovitost a hluboké duševno postavy Thomase, vůně máslových sušenek a přesvědčivost Sarah Adler jsou ještě něčím navíc ... 4x10 (24.10.2023)

Stručné a výstižné shrnutí ve svém komentáři snímku napsal Marigold. Kdybych se jednou odhodlal navštívit filmový festival, očekával a ocenil bych právě takový typ filmu. Uměřený, s pomalejším tempem, uvěřitelnými konflikty a realisticky vymodelovanými charaktery. Není podbízivý, nabádá ale k zamyšlení a nabízí skvělé úsporné herectví obou hlavních představitelů. Dává prostor divákovi, nevnucuje mu žádné kategorické soudy. Za mě poctivých 80 % celkového dojmu. (31.07.2020)

Cukrář je sladkobolný a mnohavrstevný příběh, kterému se však daří velmi dobře držet základní dějovou linku. Právě postupné sloupávání jednotlivých vrstev příběhu vylučuje jeho plochost a prvoplánovost. Počáteční syrovost mě zaskočila zcela nepřipravenou a mile mě překvapila zvídavost, s jakou film testuje hranice univerzálně lidské i kulturní. O tom svědčí i fakt, že snímek vznikl v izraelsko-německé koprodukci. Hranice - jejich neviditelnost, křehkost a úzká provázanost se vztahovostí – utváří hlavní rámec filmu. I přesto, že by nejspíš mnoho z nás zůstalo do konce svého života jen u pouhých přestav a domněnek, Thomas se s nimi nehodlá spokojit a jedná. Pokračuje dál ve hře, kterou měl rozehranou s Oranem, přičemž obětí téhle hry je (stále) nic netušící Anat. Thomas se stává vetřelcem v její rodině, všudypřítomným voyeurem využívajícím jakékoli příležitosti k tomu, aby mohl zjistit něco víc o Oranově skutečném životě … jeho druhé identitě, která mu zůstala skryta. Tohle je zkrátka cesta, jak se Thomas vyrovnává s Oranovou smrtí, je to jeho způsob truchlení. Jenže celý příběh se začne zamotávat a pro Thomase je čím dál tím těžší tohle klubko manipulací rozmotat. Obzvlášť těžké to je ve chvíli, kdy tyto (původně sobecké) Thomasovy záměry vyústí v něco nového a nečekaného. Z tohohle se zkrátka nepůjde vykroutit trapným „vždyť ses neptala.“ Možnost propojení s mrtvým Oranem (tím třetím) prostřednictvím Anat se totiž postupně jeví jako iluzorní, protože vždy můžeme potkat „jenom“ toho druhého. A tohle je ta hranice, na kterou si potřeboval Thomas sáhnout. Ani Anat však není bez poskvrny – ve své kavárně, která má certifikát košer podniku, zákazníci rozhodně košer zákusky neochutnají. Většina z nás zkrátka nějakým způsobem manipulujeme s realitou pro svůj vlastní prospěch. Proč se ale měla Anat setkat s Thomasem? Možná proto, aby oba lépe pochopili to, kým skutečně jsou. Thomas v sobě odkyl nečekané emoce a Anat se mohla v Berlíně konečně nadechnout čistého vzduchu, který není zatížený pravidly židovské tradice. Za pozornost však stojí i rozpracování Oranova dvojího života, který je do značné míry důsledkem kulturního tlaku a částečně osobní (sobecké) volby. Žít takový život umožňoval Oranovi anonymní a multikulturní Berlín, který jako kdyby symbolizoval globalizovaný svět. Takový svět nabízel Oranovi dočasnou možnost zapomenout na kulturní a mezilidské bariéry, ale nabízel také dosažení vnitřní integrity. Jenže k některým věcem v životě člověka prostě nestihne dojít, protože je život někdy nečekaně krátký. (02.07.2020)

nenáročný scénář a dobře vybrané téma.Na tohle lze spolehlivě přitáhnout diváka.I v knihách.V první půli jsem si říkala že se to konečně obejde bez otevřených záběrů sexuality mezi dvěma muži - nestalo se tak.Nejsem puritán,ale vadí mi to i mezi mužem a ženou.Konec konců jde o příběh a tyhle pikantnosti jsou jen podbízení.Myslím,že diváci nejsou troubové a leccos si představí a domyslí sami!Jinak zde se musí ocenit výběr interiérů a famozní exteriéry a výborná kamera.Citlivě vybraná hudba. (10.09.2018)

Nádherné melodrama, které mohu jen a jen doporučit. Herecky super, mistrovsky zachycené vztahy jednotlivých postav, skvělé klavírní melodie. Přitom se Graizerův snímek netopí v patosu a sladkobolnosti, které by se u podobných zápletek jinak daly očekávat. Milovníci sladkých dobrot si určitě přijdou na své. :) (17.01.2018)