13 hodín: Tajní vojaci v Bengázi

Čekal jsem zbytečně dlouhý, armádu fetišizující a patetický akčňák s plochými postavami, které mi budou ukradené, s nulovým dějem, nabouchaným vizuálem a únavnou hromadou střílení a výbuchů. A to jsem i dostal a kupodivu mě to docela bavilo. I proto, že military fetiš a amícký patos mě nevytáčí, neřeším ten film politicky a i jako pacifista si dokážu užít armádní střílečku. První třetina vás seznámí s hrdiny, o kterých se sice dozvíte akorát to, že jsou to profíci a MAJÍ RODINY, ale nějak si s tím vystačíte. A taky velmi rychle zjistíte, že se hrdinové nacházejí v chaotické a krajně nebezpečné zemi, kde jejich život nemá žádnou cenu a může být kdykoli ukončen. V druhé třetině se rozpoutá první fáze pekelné noci, kdy se nějaká lokální bojůvka zmocní prvního ze dvou baráků s amíky, hrdinové tam musí jet a dovézt je do druhého baráku a je z toho hodně napínavá honička a asi vrchol filmu. V poslední třetině pak hrdinové brání druhý barák, ale napětí brzy upadá, protože i když proti hrdinům "stojí celé město", hrdinové drží útočníky za zdí, aniž by se výrazněji zapotili, a útočníci se zvetí až na samém konci. Což je dost problém. Takže suma sumárum, vystříhat z první poloviny půlhoďku zbytečných keců i akcí, zatlačit na závěrečné obléhání a prokreslenost postav a mohlo to být za tři i čtyři hvězdy. (11.06.2017)

Tehdy ta zpráva proběhla médii. Ozbrojenci zabili v libyjském Benghází amerického velvyslance. Rozzuření teroristé vlétli na americký konzulát zřejmě kvůli filmu hanobícímu muslimského proroka Mohameda. Tehdy ale nezaznívalo, že zařvalo i pár členů speciální elitní jednotky bývalých mariňáků. Protože žádná letecká posila nedorazí a mezi našimi hrdiny bude ještě hodně dusno. Nejrealističtější film Michaela Baye? Dost možná. Jenže výsledek není postavený na tom, co jeho filmografii nejvíc zdobí: akce. Snaží se nás napínat, snaží se představit jednotlivé postavy (a je jich zbytečně moc), snaží se zachytit nehostinnou situaci v oblasti. Jenže na to je Bay (navrch ve zdrženlivější formě) poměrně mizerný vypravěč. Vždy se staral hlavně o to, aby jeho usměvavé krasavice a vyvolení svalovci na plátně dobře vypadali a aby akce byla propracovanější a efektnější než u konkurence. Tady takřka hodinu strávíme budováním atmosféry, kdy se něco chystá, jenže vlastně nemáme o čem vyprávět. Ústřední chlapíci jsou sice sympaťáci, ale na manželkách trpících doma si diváka nezískají. A vše okolo se mezitím nepříjemně táhne. Měli bychom na druhou stranu ocenit snahu o vrstevnatější děj. Čtyři hvězdy navíc dávám hlavně proto, že jsem rád, že Bay zkusil něco jiného než transformeří ptákoviny. Přesto třeba takové hodně přepálené, ale řemeslně precizní Na život a na smrt mě chytlo mnohem víc. O Bayově Skále nebo Armageddonu ani nemluvím. (04.06.2016)

Byly tam momenty, které šly trochu přes čáru, ale jinak akce jsou prvotřídní. Sebeobětování pro vlast se zbraní v ruce je čest pro správného chlapa. To ano. Směrem k této pravdivé události si dovolím podotknout, že s osobní zodpovědností (či sebereflexí) se bývalá americká ministryně zahraničí Hillary Clintonová moc nepárala. Takže vina zůstala bez adresáta. Koho dnes zajímá objektivní pohled? Navozující důvěrně známé. "Já nic, já muzikant" (12.07.2016)

Já jsem první, kdo by po Bayovi díky jeho posraným robotům hodil nejen kamenem, ale rád i něčím mnohem větším a ničivějším, ale 13 hodin jsem mu žral. Ano, patos, ano, přehnané vlastenectví, ano, rozstřílená a polospálená americká vlajka, ano, hloupé a patetické dialogy. Ano. Ale bral jsem to. Říkal jsem si, jak jinak může Američan, notabene Bay, zpracovat takové téma bez těchto všech atributů. Potěšil David Costabile i John Krasinski. A chlapcům, kolem kterých běhá tlupa Arabů s kalachy a oni nevědí, jestli jim do zad začnou střílet nebo ne, fakt nezávidím... 80% (18.02.2016)

Jo, Michael Bay pořád umí natočit za málo peněz sakra hlasitou muziku a také atmosféra, kdy nevíte, komu vůbec můžete věřit, se Míšovi nečekaně povedla. Jenže co s tím, když se poslední hodina jinak slibného filmu zvrhne v pouhé nudné odstřelování ze střechy baráku s již až příliš patetickými dialogy a nulovým finále. Ne, závěrečnou uplakanou čtvrthodinu vážně za nabušené finále nepovažuji. Ještě, že je tady nečekaně sympatické televizní obsazení, které to jakž drží i v Bayových slabších chvilkách. Z tohoto námětu se zkrátka dalo vytěžit mnohem více. (22.02.2016)