Pri bráne večnosti

Další typicky přeumělkovaná verze příběhu Vincenta van Gogha, kde sice musím uznat, že Willem Dafoe se do hlavní role hodil naprosto perfektně, ale celkově se opět jedná o dalšího zástupce filmů, který přehnaně tlačí na uměleckou linku. Scénáristé se evidentně tolik nepředřeli a není čeho by se dalo chytit. Rozhodně se nejedná o film pro masy a já osobně jsem se s ním do nálady netrefil. Pár let zpátky Loving Vincent naproti tomu nabídlo neskutečný vizuál ve formě rozpohybovaného plátna ve stylu výše zmíněného známého malíře. (25.02.2019)

Treba uznať, že Willem Dafoe to zahral bravúrne, priam až hypnoticky. Tie jeho posedenia pred lekárom, keď so skrčenými ramenami odpovedá na otázky... no paráda. Avšak treba uznať, že typovo sa sem vonkoncom nehodil. Vincent van Gogh zomrel keď mal 37, a tu vo filme pôsobil ako vyžitý šesťdesiatnik (logicky), čo nezodpovedá ale realite a dosť to rušilo celkový dojem. Tiež som si nie moc istý, či sa toľko prechádzal po poliach s roztiahnutými rukami... no ale umelecký dojem to má, uznávam. A k tomu veľa dobrých úvah. Ten záver mi ale prišiel dosť odfláknutý. Napríklad som vôbec nepochopil, prečo bol strelený do brucha, keď bol strelený do hrudníka. Navyše vôbec nie je isté, že to urobili tí výrastkovia, šušká sa o samovražde (a tá je asi najpravdepodobnejšia). Inak vo filme odznela krásna myšlienka - "asi som sa nenarodil ako maliar pre túto generáciu ľudí, ale pre tie budúce"... Keby tak chudák vedel aká veľká pravda to je. Za života pomaly nemal čo do úst vložiť (bez brata by asi zomrel od hladu) a po smrti jeden z najoceňovanejších maliarov na svete. A vôbec, ani neviem, či sa ten jeho rekord za jeden vydražený obraz v hodnote cca 82 mil. USD už prekonal. Asi ešte nie. Škoda, že sa jeho slávy nedožil aspoň jeho brat. Slabší nadpriemer. 70/100 (11.02.2019)

Od chvíle, co si Dafoe zahrál v Antichristovi - ten chlap je pro mě jako chameleon, který snad zahraje cokoliv. Do tohoto dal podle mě ze sebe opravdu dost. Ten film je náročný. Je to hodně o procítění a snahy porozumění,ale těžko se to povede nám, běžným smrtelníkům, když vidíme, jaké "stavy" postava Dafoe zažívala. Je to krásně příroda, lehkost, touha po získání určité svobody....ten film byl pro mě dost náročný a abych ho ocenila asi o * navíc, tak jsem ho potřebovala vidět asi v jiném rozpoložení...Skvělým zpestřením pro mě byl Isaac, který je Fešák ať už vlasy či fousy má či nemá..tomu se říká charizma ;) (23.02.2019)

Julian Schnabel opět nezklamal. Co film, to nádherně hluboký vhled do duše člověka. Někteří tu reflektují, že Willem Dafoe věkem neodpovídá tomu Vincentovu... Je to ale to nejpodstatnější? Myslím, že právě v jeho podání je van Gogh velmi uvěřitelný... naopak jako by s ním Dafoe omládl... Kromě velmi působivé kamery, která ve Schnabelových filmech vždy hraje podstatnou roli, je tu i podmanivá minimalistická hudební kulisa, která celkově umocňěje výsledný dojem... Film jsem nějakou dobu odkládala. Vlastně mě k jeho konečnému zhlédnutí ponoukla až jedna z van Goghových reprodukcí, co se mi dnes zatoulala na net... K létu patří Vincentova žlutá jako nic jiného... (11.07.2022)

Zajímavě natočený pohled do života pomateného umělce. At Eternity's Gate se daleko víc ponořuje do duše a děl malíře než třeba Pollock (2000) od Eda Harrise. Režisér Schnabel a kameraman Delhomme dokázali snad každý záběr natočit, tak aby z něj mohl vzniknout samostatný obraz. Po zhlédnutí filmu se určitě každý snadno ponoří do Van Goghových děl. Schnabelův Basquiat (1996) určitě také stojí za zkoušku. (05.02.2019)