Skif

Bože to byla blbina zcela v ruském módu. Krvavá, herci přehrávali, dialogy na úrovni doby kamenné. Rusové se evidentně doposud nenaučili vystavět epický příběh, kde by kromě řežby, byl i humor, gradace atd. Chválím kameru. Nicméně i tak se na to docela dobře koukalo. Podruhé už to ovšem v životě vidět nemusím. Dvě hvězdy + půl za fešného Kunu, ten to s nožem fakt uměl. (07.01.2019)

Pár let zpátky začali Rusové produkovat kvalitní věci (Viking, Kolovrat), nicméně až u Skifa se jim povedlo naplno využít jejich potenciálu. Zajímavý scénář, perfektní prostředí, řežba jako svině a pár scén drtících celý Hollywood (elixír) ve špičkovém vizuálu. Kdo má rád fantasy, musí tohle jednoznačně vidět! 95% (13.01.2019)

Už pri minimálnej znalosti histórie nástupu kresťanstva, toto je naozaj prvý film, ktorý aspoň trošičku poukázal na to, ako starých bohov vymazávali postupným zabíjaním nevinných ľudí. Aj keď si na chvíľku myslíte, že už viete všetko čo bude, stále prichádza zvrat za zvratom a miestami kamera naozaj vybíja dych alebo úplne zamrazí človeka až po bod, keď divák neverí, že záber stále pokračuje.... (04.09.2018)

"Охуенно" подумал я, увидев это..."неплохо" подумал я, посмотрев это. Ruské snahy o blockbuster mě vesměs děsí i ze spaní, čili každá výjimka je vítána jako...třeba jako Mila Kunis u mě ve sprše. Zrovna Skif je jednou z těch slabších výjimek, která diváka vyloženě neuráží jako dnes již kultovní ZaSHITniki, ale trpí stejnými manýry jako i povedenější příbuzní z tohoto ranku - vizuálně velmi líbivá a draze vypadající pompa, která je ale místy tak přefiltrovaná a předigitalizovaná, že vypadá jak hovno na PolyStationu. Vizuál a velmi solidní akce se podbízí, aby zakryli taktéž tradiční vypravěčskou a scénáristickou nedomrlost a scény typu "Chci tě zabít --> Jsi můj nejlepší přítel" odehrané na ploše dvou minut nejsou výjimkou. Samozřejmě vzniká dojem, že tady se angažmá zase získávalo typicky ruským způsobem. Kdo ví, jestli pan Rustam Mosafir není bratranec z druhého kolene švagrové generálního tajemníka Фонда Кино a zároveň vyučený v oboru kuchař ropotěžař...můžeme si pouze domýšlet. Nicméně svou práci odvedl velice dobře, což ale netřeba považovat za kdovíjakou chválu, vzhledem k tomu, že konkurence je zhruba stejně početná jako procento pracujících cigánů v Jihlavě. Pomyslná čtvrtá hvězda za toho super cool motherfuckera Кунду Ножина. (11.01.2019)

Už se nám zde ti zdejší samozvaní hororoví exprdi začínají vzájemně intelektuálně křížit, a tak úvodem musím pogratulovat jednomu z nich k dokonale livingdedovskému komentáři s obsahem. Chápu, že stát se zdejší tolik uznávanou komunitní autoritou mnohdy obnáší čumět na kamryp s anglickým dabingem a turkmenskými titulky na své Nokii 6210, jen abych tu měl zvratek jako první a bylo mi z toho teplo u šulínka, popřípadě po vzoru labilní trolí Psychorkonkurence to sem rovnou naprudko tolik fundovaně napálit jen na základě přívěsu či podle gůgltranslátorem špatně přeložených anotací k filmu s premiérou v roce 2022, avšak pak se jednomu při následném „erudovaném“ chytračení může lehce stát, že se nejen o nějakých 15, 16 století sekne v období, kdy se film odehrává, ale také vcelku snadno v tom rozpixelizovaném zrnění doprovázeném pro dotyčného zcela nerozluštitelným praskajícím angloturkmenským galimatyášem ani nepochopí, kdo je kdo. Takže už to nehul, Evile, a příště se ani neobtěžuj čumět na nesrozumitelné pohyblivé obrázky, prostě si jen přečti ruský název a rovnou expertně napiš, že se jedná o dramatický životopisný film o neohroženém slovanském skifaři Chalupovi, odehrávající se v době napoleonských námořních válek, což v konečném důsledku bude úplně stejně veselé a informačně hodnotné. Takže, Sojuzmultfilm sice spařil po několikáté zalitý lógr z bylin a vesele čorkařil od Барбарa Конанa, přes Викингov Михаила Крайтонa až po kultovního Морозкa, ale výsledkem je krásně udělaná, soubojově vytuněná, roztomile brutální a kulantně odsejpající fantasy pohádka o krajně nesympatickém ňoumovitém družiníkovi zmrdského knížete Olega I. Černigovského (cca 1050 – 1115 n.l.!) , který sice nepádloval, ale i tak se, doprovázen skoro věrným druhem, pankovým skifařem Kolčavou, vydal po požití kouzelného lektvaru druida Babojagixe pod heslem „Kdybys nebyl čurákem, nestal by ses medvědem“ na zábavnou dobrodružnou výpravu za vyrváním své milované Nastěnky ze spárů skythských vražedných nájemníků, t.č. již méně pyšných a téměř před úplným vyhlazením. Ale kdo ví, mohli to být i tak zvaní Chetité ve službách ázerbajdžánského prezidenta, kteří v 18. století před naším letopočtem útočili na Peru a Lutobor byl laponský národní hrdina, co od nich vyčistil Island. Teď fuckt nevím a mohu být mírně hystericky neakurátní, ta slangová turkmenština někdy děsně polyká koncovky. Každopádně se mi to líbilo! (06.01.2019)