Ves v pohraničí

Film, který se tváří, že navazuje na silné předválečné selské romány. A také ano. Na co jiného by také mohl navazovat. Individuální síla sedláka vetknutého do půdy je tu již nahrazena jakýmsi novým, ze všech stran přišlým (dokonce i z Řídelova) kolektivem. Na film se není rovněž možno dívat bez předtuchy věcí příštích, a tak i to, co nám zde z vesnice zbylo, je ujídáno hrdinou, budoucím kulakem (jen co se uzdraví!). (25.01.2020)

V některých databázích, ne tady, je to vedeno jako kriminálka (což by odpovídalo, protože u kriminálky je vrah znám dopředu), ale ona je to spíš taková kronika vesnice v pohraničí, kterou osídlují Češi i Slováci po vyhnání Němců (snad nemá smysl zde připomínat, proč Němci byli tehdy vyhnáni). Se vším, co k tomu patří. Krásná krajina, pole, louky, ale také prázdná stavení, miny, zničené sošky Krista, ukradené zlato, pašeráci... A dokonce i nezodpovědní úředníci (tehdy!), kteří chtějí jen výhody pro sebe. Linie vraždy nového majitele pily je zde vedlejší, i když je nakonec dořešena až do konce. Líbila se mi dvojka nezodpovědných trampů v podání Effy a Lipského, dědeček Záhorského, kterýžto herec měl v době natáčení 42 let, a přitom mu skutečně toho dědka věříte, mladý Hrušínský už zde prokazuje své kvality, Medřická se sice jen mihne (a trochu svou rolí připomene Tonku z jiného filmu s Marvanem), ale ty dvě krátké scény si ukradne pro sebe, že i Jana Pivce zastíní, a J. O. Martin je pro mne objevem, jeho roli jsem mu věřil naprosto, a pak jsem si přečetl, že je rodák z Vysočiny, a to mi mnohé vysvětlilo. Škoda zhruba druhé čtvrtiny filmu, která se zbytečně vlekla, protože potom scény žně, čekání na noční pískání vlaku (mimochodem, úvodní scéna je jak z těch současných dokumentů Slow TV z kabin vlaků na různých tratích, co dává po půlnoci Sport 5), narození dítěte, mina, četníci, to vše je už hodně napínavé a bez zbytečných prodlev. A su rád, že se pro jednou shodnu s LiVenturou. :-) Mimochodem, jak tam věčně pijí "kafe" (to je brynda, řekne maminka v jedné scéně) s chlebem, tedy nejspíše Meltu s mlékem a cukrem, připomnělo mi to v dobrém dětství u prababičky, která mi tohle jídlo ke snídani také dělala. (15.03.2020)

Nechvalně proslulá historická etapa "zlatokopectví" našich českých holubičích povah v pohraničí je zde pochopitelně vykreslena v poněkud světlých barvách, je to malinko nasáklé pozvolna prorůstající ideologizací, ale nejvíc zaujme, že 42-letý Bohuš Záhorský hraje 70-ti letého shrbeného staříka a světe div se, on skutečně na těch sedmdesát vypadá. A byl to hit. Tenhle nenápadný a v našich televizích vyjímečně uváděny snímek svého času vidělo na 2,5 milionu lidí. (13.08.2006)

Rozhodne zaujimavy ceskoslovensky film zo 40. rokov minuleho storocia. Trochu zamrzi ta nasiaknutost propagandou ako Nemci su permanentne na strane spatnej /v reali aj boli v Druhej Svetovej Vojne - ale asi nie vsetci/ a Cesi su na strane dobra. No nic, dobre je vykreslena problematika opustenych sudet a odhalenie protivnika. No a samozrejme tu hral najuniverzalnejsi herec ceskoslovenskej kinematografie, a to konkretne Rudolf Hrusinsky. 70 % (04.06.2016)

Standardně dobře natočené drama z pohraničí. Repliky Bohuše Záhorského jsou naivní a opravdu dementní. Slova "V Praze by nás uživilo zelinářství" jsou k pousmání, hovno i o to by jste přišli. Velmi prostý film, snad pro děti ale vytknout mu profesionálné téměř nic nejde, snad odfláknutá závěrečná scéna. Nejsympatičtěji z filmu téměř budovatelského působí Effa a Lipský. Sekat neuměli a na všechno se vysrali, krása. (03.07.2010)