Podivuhodné dobrodružstvá vlčieho chlapca

[KVIFF 2019] Zcela nečekaná záležitost. A příjemná už od začátku. Už jenom tím, že jsem se dostal na film vlastně na pozvání samotného režiséra Krejčího. To zní hustě, co? A taky to takové bylo. I přesto jsem nevěděl do čeho jdu. A šel do toho s určitou skepsí. Ta ale dokázala postupně pominutou, když jsem viděl, že rejža ví co dělá. Postupně si totiž začnu zvykat na Wolf boye, který se více a více sympatický. A to celé eskaluje do situace, kdy jsem se do situace suprově sžil a prožíval jsem to. Film si mne získal. Já bych v tom asi neviděl vyloženě nějaký manifest LGBT nebo transgender. Jde o milý film o klukovi, který se snaží nalézt sám sebe. I přes všechny ty překážky. A najde se v tom i humor. Zajímavé je, že hned logicky po Martellovi Turturro, který kouzelným způsobem je vlastně nejslabší článkem, ale zároveň nejsilnějším. Asi kvůli tomu, že byl tak výrazný, že do filmu občas zapadá, občas ne. To vše spolu s milým odvyprávěním, dech beroucí "grafikou" a dobrými hereckými výkony dělá velmi dobrý film. Na Krejčího debut dokonalý. A hned americký. No a co víc. Jde už asi jenom o slabost, jelikož Martin byl neuvěřitelně milý a pokorný člověk. Děkuji, to nezapomenu. (07.07.2019)

Režisér Krejčí v rozhovoru řekl, že ho mrzí kritické recenze na ČSFD a začal pochybovat o kvalitě svého filmu. Myslím že zbytečně. Člověk, který se liší svým vzhledem, chováním či sexuální orientací od " normálních" lidí to bude mít v životě vždycky těžké, ikdyby byl anděl. Martin Krejčí se za svůj trochu naivně natočený film stydět nemusí. Poctivé 3* (31.03.2022)

Asi není moc českých režisérů, kteří točí v zámoří. O podobných lidech už několik filmů natočeno bylo, ale spíše v dalekosáhlé minulosti. Paul v tomhle ohledu ničím nevyniká. Nejprve čelí posměchu, pak se vydává na útěk. Zde je to kvůli matce, od které očekává řadu odpovědí. Na své pouti se potkává s mnohými podivíny. A protože i oni jsou jiní, stávají se přátelé. Důležité je, že mezitím však Paul, Aristiana a Rose udělají pár benzínek a obchodů. Osobně mi ale vadí, že je to prezentováno jako nějaká odplata světu za své chování k této trojici. I oni k tomu tak přistupují, že vlastně mají na loupeže právo. A co bud dál moc neřeší. I konec je takový nedomrlý. Je škoda, že jsme nesledovali nějaká skutečná dobrodružství, kde by následovalo něco hlubšího než kradení chipsů a dělobuchů, aby hlavní hrdina pořádně oslavil narozeniny. Protože ona ta dobrodružství zase tak podivuhodná ani obdivuhodná nejsou. Ani politováníhodná. Tím je pouze to, co musejí hrdinové prožívat i od vlastní rodiny a společnosti jako takové, omluvit tím však nelze jejich chování dál. (17.04.2023)

Pro mě je tento film velkým překvapením. Jméno režiséra jsem neznala, protože karlovarský festival mě nijak zvlášť nezajímá. Zezačátku jsem si říkala, jaký je to smutný příběh. Děti v pubertálním věku mají co dělat samy se sebou, i když jsou zcela zdravé. A co potom tento chlapec s ochlupením v obličeji, který je vyčleněný z kolektivu a nemá kromě táty nikoho blízkého. A on jako každý se potřebuje někomu svěřit, s někým si popovídat o tom, co ho trápí. Potřebuje kamaráda. Na své cestě za matkou, kterou nikdy neviděl, se setkává mimo jiné s dívkou Aristianou, která ho přijme takového, jaký je. Neposmívá se mu, jeho vzhled ji neděsí. Složitá a dobrodružná cesta mu sice nepřinese sblížení s matkou, ale dá mu odpovědi na mnohé otázky, které si klade. Optimistický závěr filmu nepůsobí násilně. Milý film s krásným hudebním a výtvarným doprovodem. (16.04.2023)

Jméno režiséra Krejčího je známé hlavně skalním fanouškům karlovarských festivalových znělek, a proto není divu, že jeho celovečerní režijní debut byl promítán právě zde na KVIFF. Námět rozhodně nepostrádá jistou originalitu (o nemoci, kterou trpí hlavní hrdina, jsem žádný film ještě neviděla), hodně pomáhá účast sympatických herců v čele s talentem Jaedenem (který byl skvělý už v předloňském "It"), ale neseděl mi ten podivně magický svět, kde se celý příběh odehrával... (10.07.2019)