Chudobka

Velmi si vážím Ondřeje Horáka za jeho propagaci českého výtvarného umění. (A navíc je na něj ještě moc pěkný pohled.) Ester Geislerová je v průvodcovské dvojici takový milý odlehčující prvek. V této epizodě mě zaujala zejména ostravská galerie současného umění Plato.

Úvodní scény filmu slibovaly zajímavou podívanou. Životopisné filmy mám ráda, Roald Dahl ovšem nepatří k mým oblíbencům - z jeho tvorby pro dospělé jsem četla jen Milostné rošády. Karlíka znám pouze jako film, velmi působivý. Dahl musel být asi zábavný otec, jeho doménou byly knihy pro děti a jako dítě se často i choval. Ovšem nedokážu si představit, jak mohla jeho manželka vydržet to období, kdy se po smrti dcerky utápěl v bolesti a nestaral se o to, jak to zvládá jeho žena a navíc úplně nechal stranou svou druhou dcerku. Musel mít velmi komplikovanou povahu, manželství ale vydrželo třicet let. Navíc mi Hugh Bonneville v hlavní roli vůbec neseděl, mnohem víc se mi líbila představitelka mladší dcerky. Krásná hudba.

Pěkný dokument. Písničky Ivana Hlase jsem dlouho neposlouchala, a tak jsem byla příjemně překvapena, jak moc se mi líbily. Netušila jsem vůbec, že otextoval Karvinou. Některé texty Ivana Hlase jsou zábavné, jiné jako malé pohlazení, které zahřeje duši.

Zajímavá epizoda, ale pachatele jsem odhadla brzy. Na mého oblíbeného Plesla jsem naštvaná, i když si to chudák nezaslouží. To, že dcera chce bydlet u táty, mě dost zasáhlo.

Kunsthalle v Praze na Malé Straně, Centrum současného umění DOX v Praze Holešovicích a galerie 8smička v Humpolci. Nejblíž mám Humpolec -Toyen bych ráda viděla. Příjemní průvodci.

Jako obdivovatelka E. A. Poea preferuji knižní podobu, ale film byl působivý.

Obyčejný život a krása v maličkostech. Hirajama mě okouzlil. Slušný, usměvavý, pohledný, nemluvný...Obklopený knihami, rostlinkami a hudbou. Ne lidmi. Vše, co dělá, dělá pečlivě a s láskou. Ke každodenním činnostem přistupuje s klidem, který je pro mě inspirací. Teď je teď. To mi nikdy nešlo, pořád jsem plánovala, co bude a vyhlížela něco lepšího, než mám teď. Není nic lepšího, než je teď, v tomto okamžiku, v tomto dokonalém dni. Vypadalo to, jako kdyby W. W. znal všechny moje lásky. Hirajama čte Divoké palmy Williama Faulknera. Kdo ho někdy četl, ví, jak je to těžké čtení - dlouhá souvětí, do kterých se zamotáte, když se pořádně nesoustředíte. Animals (The House Of The The Rising Sun), Otis Redding, Lou Reed, Patti Smith, všichni mí oblíbenci. A Nina Simone -  Feeling good. "Slunce na nebi, ty víš, jak se cítím, větře proudící kolem, ty víš, jak se cítím, je to nový úsvit, je to nový den, je to nový život - pro mě. A já se cítím dobře." Film přesně pro mě - samotářku obklopenou knihami. (Jak by řekl chlapec - deset z deseti.)

Pro mě překvapení. Blízko Uherčic mám příbuzné a nikdy se nikdo z nich o tomto zámku nezmínil.

Možná tato epizoda nebyla příliš povedená, ale ústřední dvojice mě baví, Špalková s Vyorálkem jdou dobře k sobě. Barbora Bočková je zajímavý typ. Když srovnám Vyorálka s pohledným Maštalírem z nového seriálu, vyhrává u mě Vyorálek. Je přesvědčivější.

Rebely mám ráda, ale tento hlavní hrdina mi připadal příliš zbrklý. Hudba byla sice pěkná, ale pro mě moc hlasitá, působila na mě spíše rušivě. Martin Hofmann měl zatím málo prostoru na to, aby ukázal, že je výborný herec.